|
| ||||
| ||||
|
Bylo nutno se s těmito poměry seznámiti, nebol podávají vysvětlení, proč na-lézáme členy domácích českých konventů brzy ve Vídni, brzy v Štyrském Hradci atd., ba třeba i v Miinsteru. Měnili velmi často svoje místa v oblasti tehdejší provincie, takže zas naopak v Praze objevovali se rodáci ze zemí mimočeských. Změny v působišti členů řádových v mezích provincie byly obvyklé také u jiných řádů, na př. u augustiniánů, jesuitů, minoritů atd., avšak omezovaly se tam jen na země koruny české, anebo jen na některé z nich, s jejíž hranicemi se provincie většinou kryly. Majíce na zřeteli předmět, o kterém chceme zde pojed-nati, totiž církevní hudbu, shledáváme, že u žádného řádu se nesmísila takovou měrou s hudbou mimočeskou, jako právě zde, anebo zas naopak: nikde se ne-exportovala domácí hudba více do ciziny, jako našimi domácími hudebníky z řádu Milosrdných brafří.
Přirozeně, že dějiny řádu, jehož hlavním účelem jest ošetřování nemocných, věnují svou pozornost v prvé řadě této své statutární činnosti. Zaznamenávají velmi pečlivě postup stavby nemocnice, počet lůžek, počet ošetřovaných atd. O hudbě, pokud jde o dobu nejstarší, není ani zmínky, ba zdálo by se, že se tehdy, při skromném počtu brafří, snad ani žádná neprovozovala. Lze tak souditi z chudičkých poměrů, které panovaly s počátku ve Valticích, když několik sem uvedených brafří nemělo ani řádného bydliště; byli namnoze ubytováni v soukromých domech a konali své bohoslužby v malé kapli sv. Barbory, teprve r. 1668 zbořené a konečně r. 1671 nahrazené nynějším kostelem. Vedlo by příliš daleko, kdybychom chtěli zkoumati začátky všech ostatních konventů, abychom dokázali, že podobné poměry panovaly i jinde. Uvedeme jen jako další příklad konvent prostějovský, poněvadž od jeho založení (roku 1733) uplynulo 18 roků, než mohlo býti přikročeno k stavbě kostela. Na kosfele se stavělo do r. 1755 --- je to nejkrásnější stavba v oblasti tehdejší germánské provincie. Varhany tam byly postaveny teprve r. 1756. Z toho jde najevo, že Milosrdní bratří v Prostějově, ačkoliv byli již ad r.1733 na místě, nemohli do roku 1756 provozovati žádnou církevní hudbu. Tou dobou byla ale hudba v jiných konventech již na nejvyšším stupni. Můžeme fofiž jíti o celé jedno století na-zpět, k r. 1655, kdy vyhořel konvent vídeňský a s ním i sousední kostel. Zpráva, že při tom shořely také varhany, je prvním důkazem o existenci tohoto nástroje u Milosrdných bratří. Varhany nesloužily tam ale pouze k doprovodu 11-dového zpěvu, nebaf kronikář hned zároveň vyslovuje své politování nad tím, že požár zničil také „mnoho drahocenných skladeb hudby chrámové”. Když tedy ve Vídni již před r. 1655 provozovala se hudba umělá, můžeme snad souditi, že tomu tak bylo i v konventech ostatních, nebo alespoň tam, kde při konventech stály prostorné chrámy, anebo kde časem byly vybudovány. Pražský konvent získal hned po svém vzniku českobratrský kostel sv. Šimona a Judy, jenž byl po příslušné úpravě r. 1632 vysvěcen. Zdali byly tehdy v kostele varhany, nevíme, teprve v r. 1724 se mluví a pořízení ,;nových" varhan. Tímto činem byla jaksi uzavřena umělecká výzdoba chrámu, na níž se pracovalo již od 1. desítiletí XVIII. století. Během 5 triennií priorátu Michala Švandy obdržel konvent od domácího architekta Hrdličky onu nádhernou barokovou fasádu, která jej řadí mezi nejkrásnější stavitelské památky pražské z polovice XVIII. stol. Převor Švanda nebyl jen příznivcem výtvarného umění, nýbrž měli o hudbu živý zájem, bylf již za svého mládí náruživým zpěvákem. Když později, jsa svými funkcemi příliš zaměstnán, neměl více času, aby se sám hudbě věnoval, zařídil hudební školu pro výcvik mladých spolubrafří, aby nedělní a sváteční bohoslužby mohly býti konány s větším leskem, pro povzbuzení a užitek věřících. Výsledky jeho práce působily ještě dlouho po jeho smrti (t r. 1753), až reforma josefinská rušivě zasáhla i na pole církevní hudby. Švanda to byl, jenž, postřehnuv hudební nadání mladých dvou spolubratří, Františka Fismanna a Sankta Černého, zařídil jejich přeložení do Vídně, aby se tam u Tůmy a Seucheho vycvičili ve skladbě. Po Švandovi následovalo v Praze několik převorů, kteří byli hudebníky: zpěvák a skladatel Patrik Wasserburger (1754 1757), houslista Redempf Bischoff (1775—1778 a 1784 -1788), mezitím skladatel Vincenc Kneer (1781—1784) a ko- 48 | ||||
|