|
| ||||
| ||||
|
jisté nápadné, že se objevily právě jen u sv. Šimona a Judy. Vysvětlení najdeme, když si uvědomujeme, že Vídeň a Praha byly nejvýznamnějšími konventy v tehdejším Rakousku, že náležely k jedné společné provincii a že bratři z těch-to konventů si stále vyměňovali místa. Touto cestou se tedy dostaly skladby vídeňské do Prahy. Vídeňský konvent pěstoval ale styky s celou hudební Vídní; k ní patřili jednak kapelníci z okruhu domu panovnického, jednak chorregenti vídeňských kostelů, tedy Jiří Reutter ml. jako císařský kapelník a ředitel hudby v dómu sv. Štěpána, Ferdinand Schmidt, druhý ředitel tamtéž, František Tůma, kapelník u císařovny Alžběty, a námi již zmíněný josef Haydn.
Nemůžeme dnes říci, _jak dalece tito mistři ovlivňovali repertoir řádových kostelů svými skladbami, jisto jest ale, že jako učitelé hudby odchovali dvě generace z řad Milosrdných bratří. Jest to především František Fismann (1722 až 1774), jenž pod vedením Tůmavým a Seucheovým se vyvinul v pozoruhodného skladatele. Jako převor vídeňského konventu (1760—1765) a hned nato jako provinciál (1766--1769) měl styky s předními skladateli, získal nejlepší hudebniny a zařídil, aby i dva jeho mladší spolubratři Werner Hymbr (* 1734) a Abund Mikyš (1733 -1782) se vzdělávali u Seucheho. Vedle Fismanna byl žákem Tůmovým a Seucheovým Sanktus Černý (* 1724, t 1775), kdežto Werner Zich (t 1755) měl za učitele Tůmu, Jiřího Reuttera ml. a Ferdinanda Schmidta. Livedeme-li pak ještě Josefa Haydna jako učitele Primitiva Němce (* 1750) a Blažeje Smrčka (* 1752) a konečně neznámého jinak Witziga z Klasterneuburgu s ji-Hm Reutterem jako učitele klosterneuburgského rodáka Kneera (t 1808), do-spíváme k poznatku, že skladatele z řádu Milosrdných bratří dlužno přiřaditi ke škole vídeňské. Následující tabulka podá nám přehled této hudební genealogie: Jos. Haydn Seuche Tůma Schmidt Reutter Witzig I _ I Němec Smrček Mikyš Hymbr Fismann Černý Zich Kneer Náš řád může se dále pochlubiti celou řadou vynikajících houslistů, z nichž mnohý také mistrně ovládal violu nebo violoncello. Sem mimo uvedené patří: Abund Čermák, Venerand Fallinghauer, Fabian Fechfner, Regulus Gaosaner, Emerian Haník, Alois Holey, Maximus Jančar, Pavel Kócher, Leopard Kosek, Jan Kapistran Polák, Paternus Plichta, Honestus Schinkmann, Gilbert SchS-del, Theofil Šrámek, Flosculus Tomiš, Dominik Trinke, Vilém Vinařík a Caecilius Wagner. Ve hře na pozoun vynikali Hermalaus Smeykal a Václav Rabinger, Medulf Franke byl dobrý trubač. Jako fagotisti se proslavili Verecund Faltus a Faustin Střechovský. Pomíjejíce mlčením četné zpěváky, uvedeme ještě několik chorregentů, pokud známe působiště (některá jména jsou nám již známa): Sanktus Černý (Praha), František Fismann (Vídeň), František Xaver Fórster (Vídeň), Werner Hymbr (Vídeň, Kuks), Maximus Jančar (Praha, Kuks), Abund Mikyš (Vídeň, Štyrský Hradec),`' Concordius Pistinger (Valtice), Benignus Roth (Vídeň), Blažej Smrček (Praha), Raimund Vogl (Terst), Caecilius Wagner (Vídeň), Werner Zich (Praha, Vídeň) a Rainer Votava (varhaník, Těšín). Bližší životopisná data ohledně všech zde uvedených hudebníků najde čtenář v Dlabačově Kiinstler-Lexikonu. Oproti tomu Dlabačovi ušli ještě tito 3 hudebníci: Benedikt Thum (t 1769 v Novém Městě n. M.), Eusebius Soukup (1741 až 1752 vikář v Mižnsteru, fi 1754 v Praze) a Štěpán Seiler (ko11786 převor v Gorici). Od tohoto nalézáme často skladby na českých kůrech. Totéž platí ohledně zcela neznámého Jiljíha Wernera, který psal též pro komorní hudbu.lo Že se i tato v konventech pěstovala, je při množství dobrých houslistů zcela pochopitelno, ba mnohý z nich jest znám jako skladatel sonát, trií atd. Tak na B Hans Erdmann Guckel označuje ve své „Katholische Kirchenmusik in Schlesien” na str. 164 Abunda (Mikyše) jako chorregtenta v Lubně (Lauban v Prus. Slezsku) „snad kol r. 1780”. lo ll Eitnera X., 231 Werner Aegidius. Asi od téhož 3 církevní skladby u alžbětinek v Praze II. 51 | ||||
|