|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNfK LXIV ZÁÉ1A0EN ČESLO 7-8 MOTTO: Na vrby p r o s t ř e d z e m é jsme zavěsili hudební nástroje svoje." (Ž. 136, z.) Jaroslav Vrchlický: Balada psaná svatému Václavu, dědici Ceské země. Ve zlatém poli s černou orlicí Tvůj prapor posud nad námi se chvěje, jak míru zástava v bour' dunící, jak maják spásy v mor'e beznaděje. Ó, slyš ten zpěv, jejž duše má Ti pěje! Jak starých štítů tr'esk, ať hr'mí můj rým na ráje portál, jenž se v hvězdách skvěje: Nám nedej zhynout, ani budoucím! Tys v našich losů smutné vichr'ici, z jichž mračen stálý stín se na nás leje, byl otcům pevný týn. Svou pravicí Tys divem zasáh' často v naše děje a zvrátil kolo lidské epopeje. Což nejsme, kníže, posud lidem Tvým? Ó, pohled, co se v dědictví Tvém děje! Nám nedej zhynout, ani budoucím! Moh's zapomenout v světců směsici tu lásku k Tobé, jež nás posud hřeje? Svůj vínek drahokamy zářící, svůj meč, svůj štít, jež pavučina kreje? Ó, rozpomeň se vlastní na trofeje! Na bělouši zas zjev se! Spáčem mdlým, svým lidem zatr'es! Vhodná doba zde je! Nám nedej zhynout, ani budoucím! POSLÁNÍ. Viz, lid Tvůj pláče, co se barbar směje, val Blaníku ted otevr' mečem svým! Tvůj národ čeká! Vítr zory věje! — Nám nedej zhynout, ani budoucím ! 57 | ||||
|