|
| ||||
| ||||
|
pretů. LI Picky bylo jen čisté, svaté umění, umění nezaprodatelné za žádných okolností. Své funkce jako ředitel kůru vykonával se vzácnou svědomitostí a
Vendler, Khodl, Picka, Za-mrzla, Tregber. — Hudební kvintet z r. 1895. s opravdovým nadšením. Jeho obzvláštním potěšením, řekl bych jakousi duchovní slavností, byly kostelní funkce o svátcích velikonočních. Sám mi o tom vždy povídal. Tu jako by pro něho ani okolní svět neexistoval. Zavěšen do mne, vy-pravoval, jak to neb ono provede, a z jeho očí zářila radost opravdu nezemská. Snad nikdo z těch, kdož jej vídali kráčejícího s hlavou vztyčenou a s úsměvem na tváři, by nebyl věřil, že tento člověk prodlévá duchem u některého církevního textu, prodělávaje ve své hudební duši celou tragedií Oolgoty... Ostatně vezmeme-li do ruky jeho velikonoční motetta, počínajíc Květnou nedělí a končíc úchvatným sborem „Tenebrae factae sunt”, vidíme, jak autor procítil utrpení našeho Spasitele, a jak toto pravidlo proniklo jeho nitrem. To nejsou skladby tak zvané příležitostné, skladby „ad hoc” komponované, to je modlitba umělce tak .asi, jak se line z výtvarných koncepcí našeho Mistra Bílka. Je zajímavo, jak Picka, tento novátor na přelomu let devadesátých, dovedl spojiti moderní výraz hudební s přísností církevního slohu. Skloubení je tak dokonalé, že místy máte dojem, jako by ty nové (nerad říkám moderní) harmonie jen ještě více vyzdvihovaly, vytyčovaly ten neb onen chorální motiv, který si téměř vždy Picka vybíral, zejména pra své mše tak rozšířené a tak ob-líbené, že jsou nehynoucím pomníkem zemřelému Mistru. Koryfejními díly jsou tu pak jeho ,Missa solemnis" a ,Missa festiva", která zásluhou Obecné jednoty cyrilské se stane v nejkratší době přístupnou našim chrámovým kůrům. Ačkoliv Picka zachovává ve všech svých harmonicky i rytmicky nejsmělejších skladbách církevních vzácnou ušlechtilost a vážnost zpěvní linie, přec tryská z ní všude 'b,ohatá citovost. Že cit byl Pickovi vůdcem a rádcem, toho důkazem je jeho větší skladba, ,Improperie" pro sólový tenor s průvodem sboru, varhan a harfy, kterou napsal pod pseudonymem Luigi Benedetto. Kdykoliv jsem se ho tázal, proč se skrývá za pseudonym, vždy se usmíval - - Míval jsem dojem, že tento jeho výtvor pro svoji opojně krásnou kantilénu se mu zdál vybočovati z rámce jeho církevních skladeb. Zde dal Picka průchod svému citu, a výčit- 61 | ||||
|