|
| ||||
| ||||
|
ky Kristovy oděl tu melodií tak unášející, že v ní v pravém slova smyslu vyzpíval horoucími tóny všechnu bolest a hořkost duše Spasitelovy. Nezapomenu nikdy dojmu, když Karel Burian v dominikánském chrámu v Praze zpíval tento sólový part, nezapomenu té jedinečné tehdy jeho interpreface, nezapomenu onoho palčivého ,Responde mihi", které ferm;afou na vysokém be zahřímalo chrámem.
Picka byl umělcem nekompromisním„ odpůroem všeho diletantského, povrchního, nebyl lichotníkem, ani člověkem dvojí tváře. Byl krajně poctivý, ušlechtilý a čestný, srdce nesmírně citlivého, což, žel, vědělo jen oněch málo lidí, jemu blízkých. Nebyl schopen poškoditi bližního ani za cenu sebe větší hmotné osob-ní ztráty. Pro svoji otevřenost, upřímnost a ušlechtilou hrdost byl pokládán po-vrchními lidmi za domýšlivého, pánovitého. Ano, byl pánem, a to přísným pánem, ale jedině tam, kde šlo o umění. Při jeho neobyčejném daru v pravém slova smyslu hýřící hudebnosti musily to býti opravdu jen zvláštní, podivuhodné okolnosti, které jaksi zaclonily — ovšem jen na čas — jeho uměleckou individualitu. Možno říci zcela otevřeně, že byl obětí poměrů, v nichž působil, obětí té hrstky přátel, které milovala jimž důvěřoval a byl upřímně oddán, a konečně obětí celkové situace politické, nebot deset dnů po jeho smrti dočkali jsme se osvobození, po kterém on tolik prahl a jehož se již nedožil. A pak, po převratu, v ruchu a přívalu denních událostí, padaly už jen na jeho rakev hroudy zapomnění - - Ale jen na čas. Co z Boha vyšlo, může snad vír života zastříti na určitou dobu. Čisté umění se však nakonec vždy uplatní a prorve mraky jako slunce. O činnosti Pickově jako kapelníka Národního divadla a o jeho osudech v této etapě jeho života bude pojednáno na jiném místě. Jen tolik bych chtěl říci, že i tu se osvědčil v piné míře, přesto že tato jeho kariéra byla od počátku zbudována na půdě pro něho ,nepříznivé, ba nepřátelské. Vzpomínám-li tohoto úseku jeho činnosti, zmocňuje se mne veliká hořkost nad úžasnou nespravedlností lidskou. U Kischů v době broskví 1918. Dirigentský pult byla Pickova doména. Jeho taktovka byla parátní pro každý i nečekaný výkon. Kolik tu oper zdárně provedených, mezi nimi některé jím přímo nastudované (Charpenfierova Louisa, Dvořákova Armida a mn. j.) ! Že v archivu divadelním leží celá řada oper, které se jen zřídkakdy provozují, neb k jichž provozování snad nikdy již nedojde, to by snad bylo pochopitelno. Že však skladba tak umělecky hodnotná jak po stránce hudební i textové, tak vánočně rozjásaná, jako je Pickova hra ,Betlem" na slova Karla Maška, a tak 62 | ||||
|