|
| ||||
| ||||
|
Malvína Procházková: Ze života hudebního skladatele
Františka Picky. V malebné vesnici Sfrašicích, lemované věncem brdských lesů, v útulné světnici učitelovy domácnosti ozval se slabý pláč novorozeněte- Malý uzlíček, v němž se krčil budoucí génius, přijat byl rodiči se smíšenými pocity. Radost se mísila se strachem, aby snad toto děcko nenásledovalo svých sourozenců do nadhvězdných výšin, aby z drobného tělíčka neulétla duše k Pánu. Když pak při křtu sv, bylo v matrice zapsáno, že dne 12. května 1873 narodil se učiteli Františku Václavu Pickovi syn, a pokřtěn byl jménem _.~ František Augustin, letěla vroucí modlitba šfastných rodičů o zachování dítěte k Hospodinul V září téhož roku jmenován byl učitel Fr. Picka v mladých letech. V. Picka řídícím učitelem v Lachovicích. Byl to pravý kantor z let sedmdesátých minulé-ho století. Plný idealismu, lásky k Bohu, vlasti a národu. Nadprůměrně vzdělaný a velmi sečtělý, nebyl nepřístupný modernějším názorům, v hudbě však byl konservativní a naprosto nekompromisní. Jeho hudebními ideály byli Haydn a Mozart. Ovládal snad všechny dechové i smyčcové nástroje a sestavil si z venkovských diletantů celý orchestr, s nímž neúnavně cvičil; z ochotníků pak zvlášť talentovaných utvořil komorní kvartet. S tím pro svoje potěšení s velkým zápalem provozoval hudbu světskou. Za dlouhých zimních večerů, kdy severák se opíral o stěny školy, umístěné tehdy v hostinci „ LIceského dvora”, bývalo u řídících velmi útulno. V kam-nech vesele praskal oheň a v lenošce seděla paní řídící s malým Františkem v náručí, kterého místo ukolébavky uspávaly kouzelné tóny kvartet Haydnových, Mozartových, Mendelssohnových a Schubertových. Bohatost tónů, jimiž byl Fr. Picka od nejútlejšího dětství zaplavován, zanechala v něm nejhlubší dojem pro celý život» Zdánlivě netečné dítě rozkládalo v podvědomíbarvitost harmonií a ukládalo si do duše krásu, které později dalo průchod vlastní tvorbou, z níž tryská mocný gejsír víry, vyjadřované způsobem svérázným a nenapodobitelným. Leč jako hoch necítil v sobě Fr. Picka nějaké zvláštní mimořádné náklonnosti k povolání výhradně hudebnímu, Hodiny, kdy musil sostatními žáky hráti na housle a violu, byly proň utrpením. Vždyf v jeho duši vířily již tehdy celé harmonické spoje akordů, které mu rozechvívaly prsty, a smyčcové nástroje, kde mohl vyloudit nejvýše nějaký dvojhmatný zvuk, ho nudily. Jednoho dne mu přinesl otec z Prahy první sešit Kóhlerovy školy pro klavír. Byl sice se studiem ponechán sám sobě, ale to mu nevadilo» S celou vášní svého vrozeného talentu se pohroužil do cvičení a vysedával hodiny u starého piana. Sešit stačil na měsíc, pak ho již uměl zpaměti. Na základě jakési varhanické příručky a studia Zvonařovy „Nauky o harmonii” osvojil si základní nauky teoretické, a když pak dostal druhý sešit Kóhlera, byly již housle a vi--ola navždy pohřbeny» Starý pan řídící, vida toto nadšení, jistě netušil, jak bohatý tvůrčí zdroj dříme ve vnímavé duši hochově, a proto jeho slib, že bude synka učit na varhany, tryskal spíše z pedagogických pohnutek, jimiž chtěl odměniti to, co považoval u svého syna jen za píli. Napsal mu několik snadných předeher a meziher pro varhany, a tak měl pozdější slavný improvisátor své první debut na varhanách při ranní mši sv. ú posvícení v Lochavicích léta Páně 1884. Zanedlouho zastával pak malý František Picka všechny varhanické funkce na lochovickém kůru.. 64 | ||||
|