|
| ||||
| ||||
|
„Ve 3 letech jsem ješfě
neznal noty!” Rodina říd. učitele Picky. Avšak již fři roky předtím se pokusil o vlastní skladbu. Po příkladu ofoově, který komponoval, také on složil písničku „Na těch našich horách”, kterou zpívaly školní děti. Ve věku 12 let složil první vážnou skladbu. Byl to „Otče náš” pro smíšený sbor s průvodem varhan, jemuž hned nato následovala Mše pro smíšený sbor a varhany. Rodina Pickova těchto skladeb nemá. Snad existují ještě v ně-které přihrádce lochovického archivu, a prosím, budou-li tam po přečtení tohoto článku hledány a nalezeny, aby byly laskavě zaslány redakci „Cyrila”. V roce 1886, tedy ve věku 13 let, vstupoval František Picka na varhanickou školu. Byl nejmladším ze všech žáků, jichž bylo tehdy padesát. Ač měl v prvních dvou ročnících prospěch velmi dobrý, musil třetí ročník opakovati. Vysvědčení z varhanické školy opravňovalo totiž jejího absolventa „zastávati samostatně úřad ředitele kůru”. Zádumčivému profesoru Skuherskému se zdálo tehdy nemožným vydati 161etému hochovi vysvědčení o podobné schopnosti, a pro-to musil František Picka třetí ročník opakovati. To bylo ovšem tehdy, v dávných letech seriosního pojímání hudby chrámové, kdy ředitel kůru býval v těsné souvislosti s chrámem, a kdy celebrující kněz s regenschorim tvořili takřka jednu osobu, jejíž rozdělená služba Bohu dopadala sfředem chrámu do srdcí věřících. Kdyby rovy obou těchto velikých umělců nekryly již mechové trávníky, slyšeli bychom asi hluboké vzdechy nad neblahými změnami, jež na mnoha místech vnesla do kůrů chrámových uplynulá desetiletí. V roce 1890, tedy o rok později, byl pak již František Picka svými učiteli Blažkem, Skuherským, Kniftlem, Steckerem a Vyskočilem uznán „výborně schopným” zastávati funkci ředitele kůru. Svoji dráhu nastoupil pak v červnu 1891 jako prozatímní varhaník u sv. Petra v Praze. V roce 1893 byl krátkou dobu, varhaníkem u Panny Marie v Týně. Koncem roku 1893 se ucházel o místo ředitele kůru u sv. Jakuba, které nastoupil v únoru 1894a opustil v prosinci roku 1897, kdy přijal místo ředitele kůru u Dominikánů, jež se tehdy uprázdnilo od-chodem Eduarda Treglera do Drážďan. Zde pak působil do své smrti, t. j. do 18. října 1918. Již na konservatoři se uplatňoval Pickův komposiční talent, který netušeným rozmachem si razil cestu od Pickova vstupu do života až do jeho předčasné smrti. Dary ducha, kterými ho Bůh štědře obdařil, podporované tradicí domova, projevovaly se v nesčetných skladbách tak krásných, že je těžko posouditi, která z nich je nejkrásnější. František Picka, sám zpěvák, rozuměl skvěle lidskému 65 | ||||
|