|
| ||||
| ||||
|
hlasu, a tóny, které se při pohledu do partu zdají krkolomnými, vytrysknou při zpívání jako zurčící potůčky, které v následujících taktech tvoří již mohutnou řeku.
Snad málokdo ví, že Picka měl krásný hlas, a asi třikrát vystoupil v různých koncertech jako sólový zpěvák Nesčetněkrát zněl jeho tenor sólově s kůru dominikánského, ba jednou by bylo již došlo k jeho vystoupení v roli Dalibora na Národním divadle. Ušlechtilý Picka byl rozeným pedagogem, jaký by byl býval ozdobou pražské konservatoře. Všichni ti mladí adepti, kteří s ním přišli do styku a chtěli se říditi jeho nevtíravými pokyny, udělovanými veselým, kamarádským tónem, získávali ve styku s ním daleko více, než si přinesli ze svých dlouholetých studií v hudebních ústavech. Leč Pickovi nebylo souzeno, aby zakotvil tam, kam celým svým založením patřil, a kde jedině by byl mohl vděčně uplatniti svého genia. Život převedl je-ho dráhu na slepou kolej ... (pokraóováni.) Cyril Sychra : František Picka v mých vzpomínkách. I Se skladatelským dílem Franfiška Picky setkal jsem se již ve svém nejútlejším mládí. Byla to nejprve jeho mše F-dur, ve které jsem zpíval alt tenkrát, když u nás v Mladé Boleslavi na kůru mého ,otce ji dávali po prvé. Živě se na ono prvé provedení pamatuji ze dvou důvodů: předně proto, že náš mladoboleslavský sbor chrámový k prvému provedení mše přijel si poslechnouti z Prahy prof. dr. Kaufmann, a také proto, že tenkrát po prvé ve svých 11 letech hrál varhanní part můj bratr Method, doma jmenovaný Lumír. Tyto dva vnější momenty mně umožňují, že dovedu se rozpomínati na řadu podrobností. Předně na to, jak můj zemřelý otec právě pro tuto skladbu, kterou si opravdu zamiloval, Franfiška Picku neobyčejně ctil. Upozorňoval nás doma i ve sboru, jak nová ve svém po- Souček, Vyměfal, Picka, Zavadil. Tak jsme se orosili na přelomu sfolefí, 66 | ||||
|