|
| ||||
| ||||
|
jetí tato skladba jest, zdůrazňoval zejména její ušlechtilou melodiku, vzornou výstavbu, podtrhával to, že Picka nezanedbává polyfonie a vytyčoval zejména, že přes všechny svoje novosti, přes naprostou volnost projevu zůstává dí-lem ryzího církevního slohu.
Tatínek ovšem nám to líčil tenkráte daleko jednodušeji, ale ten jeho způsob zachytiti dnes již nedovedu. Uvědomuji si jenom, že při nácviku i provedení dbal otec toho, abychom právě architektoniku díla vyjadřovali výrazně. Tak na př. v Kyrie abychom dobře prokreslovali ve zpěvu onen základní, neobyčejně půvabný motiv mše, nesený v této partii altem. Mám ještě v živé paměti, jak vedle zpěvu musel jsem svému mladšímu bratrovi pomáhati při rejstříkování, které otec předem vypravil velmi pečlivě, aby i varhanní part prosvětlil veškerou melodickou krásu této skvělé Pickovy práce. Zůstalo mi i to v dobré pa-měti, jak po mši sv. na kůru prof. Kaufmann uznale hovořil s otcem o provedení mše, a jak zavolav si Lumíra, do očí obdivoval mu jeho bezvadnou hru na varhany, zejména se zřetelem k jeho mládí. Od té doby stal se František Picka miláčkem mladoboleslavského kůru, a prováděli jsme na něm postupně téměř všechny jeho církevní skladby. Tak zejména jeho mši Solemnis, mši CT-dur, dále Te Deum a některá motetta. Při duchovních koncertech provedli jsme ně-kolikráte Pickova díla, hlavně jeho ,Popule meus" pro smíšený sbor s Lenoro~ vým sólem, i jeho kolekci mužských sborů, „Umučení Kristovo”. Picka byl s nemenším nadšením u nás zpíván i ve zpěváckém spolku „Bole-slav”, kde jeho sbor „Květ lotosu” stal se zvláště oblíbeným jak u zpěváků, tak i u náročného posluchačstva. I I. Když po převratě jsem se octl na Slovensku a v r. 1920 stal se sbormistrem, spevokolu „Foerster” v Košicích, nemohl jsem ovšem přirozeně nevzpomenouti na Františka Picku, kterého jsem měl tak rád. Vybral jsem z jeho skladeb „Umučení Kristovo” a nacvičil je přes oposici pokrokových učitelů a profesorů proti všemu církevnímu, přesvědčiv již během studia své zpěváky o vysokých hodnotách díla. Zpívali jsme je pak několikráte v kostele, ale největšího úspěchu došly tyto sbory v Levoči na koncertě, který pořádal tam místní Sokol. Když nás vyzvali ke koncertu, navrhl jsem, znaje dobře místní poměry v Levoči (kde jsem soudcoval celý rok a byl jednatelem osvětového sboru), abychom pro-gram koncertu rozdělili ve dvě části: duchovní, kam vřadil jsem Křížkovskéha Cyrilometodějskou kantátu a Pickovo „Umučení Kristovo”, a druhou světskou se sbory Křížkovského a Nováka. Mohu říci, že tehdejší vystoupení „Faersfra” v Levoči bylo jedno z nejúspěšnějších, a Picka došel nejkrásnějšího pochopení. Slováci prahli přímo po naší Šindler, Picka, Vuškovič. — „Přátelé, j,en vždy s úsměvem!” 67 | ||||
|