|
| ||||
| ||||
|
Šindler, ungrová, Zamrzla, Picka, Vuškovič. — „Ale to nejde, přátelé, co by tomu řek( Zamrzla?”
Z doby Pickových studií na varhanické škole pochází jeho Mše pro smíšené hlasy s průvodem varhan. Kyrie v g-moll, Adagio molto, má 2/L takt a datum 7. XL 1888. Gloria v D-dur, Con moha, takt '; ,. — Credo v Es-dur, s;1 takt, Moderato, datum 5.1.1889. — Sanctus v d-moll, takt 4,'1i Adagio. -- Benedictus v B-dur, takt ' ,, Andante, datum 28.1.1889. — Agnus v Es-dur, takt 3 ,.i, Largo, datum 9. XI. 1888, a konečné označení celé práce 29. VI. 1889. Tato školní práce je prvním rozletem jeho talentu; ač opeřen, dosud létat nedovede. Rukopis. V rukopise jsou dále fragmenty jednotlivých mešních částek. Z nich zmínky by zasluhovalo Glori,a C-dur pro smíšený sbor a varhany; má již bezvadnou fakturu. Dále Credo F-dur ve stejném obsazení, varhany na 3 systémech; nese označení 1894. Be!nedictus F-dur pro sólový soprán, smíšený sbor a varhany. Tužkou skicováno je z prosince 1894 Sanctus, přimykající se k předešlým částem. Řadu latinských mší tiskem vydaných zahajuje Mše F-dur, op. 17. Pro smíšený sbor a varhany napsána byla 4. června 1895. Vyšla r. 1896 u F. A. Urbánka (pod č.'930) v úpravě pro orkestr a varhany vyšla tamtéž r. 1896 (pod č. '993). Orkestr má obsazení: 2 hoboje (nebo klarinety), 2 lesní rohy, 3 trombony (neobligátní), tympany (neoblig;átní), varhany a smyčcový kvintet. Skladatel dokončil tuto úpravu v červenci 1896. Mše je připsána Karlu Steckerovi.. Z recensí cituji názor Karla Knittla: „Picka rozumně rozdělil si způsob sklad-by, střídá jednohlas s vícehlasem, na vhodných místech pochlubí se malou kontrapunktickou prací nebo vtipnou větičkou.” (Dalibor 18,109.) Ohledně instrumentace zaslouží povšimnutí úsudek dómského kapelníka v Solnohradě, Hermanna Spiesse, jenž po jejím provedení nadšen sděluje 1. I. 1898 autoru: „Jest to opravdu klasická instrumentální mše.” (Dalibor 20, 88.) Rovněž doporučující jest referát Hlídky 1896, 295: „Mše tato v čistě církevním slohu pracovaná budiž doporučena secvičenějším kůrům, které mají dobrého varhaníka. Pěkná a vděčná skladba ta zaslouží opravdu, aby na našich kůrech zdomácněla.” — Velmi oceňuje tuto mši Dr. Cyrill Sychra slovy: „Ve své mši F--dur (Steckerovi věnované) našel Picka právě pro melodiku tóny pině nové, takže v tom směru jest jeho mše pravý originál.” (Hudební výchova 1, 134.) Pro mužský sbor napsal Picka Mši Es.-dur, op. 19. Podle záznamu na konci Pange lingua, jež je k této mši přidáno, byla napsána 4. XII. 1895. Credo je opatřeno průvodem varhan. Mše byla vydána r. 1897 u F. A. Urbánka (pod č. 1020). Pange lingua je psáno v As-dur rovněž pro mužský sbor bez průvodu. Pro svědomitost Pickovu v církevní skladbě je příznačné, že zharmonisoval pro mužské hlasy i ,odpověď: ,Omne delectamentum..." Cyril 62, 105, krátce ji oceňuje: „Pro dobré sbory, mistrně pracována.” (Pokračování.) 69 | ||||
|