|
| ||||
| ||||
|
Vojtěch Říhovský: Ze vzpomínek na Františka Picku.
S Fr. Píckou byl jsem velmř dobře znám jřž za časů našich studií na varhanické škole. Pak jsme se neviděli asi 23 let. V ruce 191^„I obdržel jsem místo ředítele kůru u sv. I.ud- mřly.na Král. Vinohradech. Brzy nato jsem se setkial s Fr. Píckou, jenž mne ihned poznal, a se slovy „Vítám tě do Prahy” mi tiskl rubu. , Během rozmluvy mi pravil: ,Musils mít ale protekci nejméně France Josefa, žes dostal místo u sv. Lud'mřly, protoz`e tam bylo mnoho žá,dostí." -- V příští době jsme se občas sešli, a to ponejvíce v předsíni 1llárod,ního divadla, kam jsem chodíval obstarávat zpěváky na pohřby. Byli to členové operního sboru, z , níchž někteří byyli i mými pevnými zpěváky na kůru, a to hlavně Bedřich Bohuslav, zna- ,me;nřtý zpěvák tenorista a výtečný čtenář z. listu, dále :nevyrovnateljný humorísfa Josef Polák s krásným a ušlechtilým basem, ,se- nior" Švejda, baryton Khempl, věčně melan- chalický Janota, hluboký bas Sazima (hlubší než nejhlubší studně pražské, říkával Polák), dobrý tenor Zrefřl, badrý Gíbulka a jiní. Cam v předsíni divadelní jsem častěji sedával Z éry u Národního divadla. s Píckou, tehdy již kapelníkem klár. divadla a ředitelem kůru u sv. Jiljí. Pravidelně mne vítal slovy: ,Nazdar, Loreto!" (pod'obně mine pozdravuje mistr Karel Weiss, s ním jsem v dlouholetém upřímném přátelství, slovy ,Servus, Kyrie eleison!" )a Picka by1 vy,nřkajícím skladatelem jak církevní, tak í světské hudby a, jeho krásná díla sťala se pevnými sloupy kůrových repertořrů. Mají vzleť, bohatou invenci a jsou piny vzácné, mistrné práce umělecké. --- Kdysi jsme hovořili spolu o církevněhudebních poměrech. Pícka. se zamyslila pravřl; „Ale nemysli si, že dojdeš jako ředitel kůru a církevní skladatel vděku a uznání. Ani tř za to ni-kdo nepoděkuje!” — Jednou jsem chválil jeho církevní skladby, ale mínil jsem, že výraz jejich je pro chrám někdy trochu pathetícký. „A tvůj výraz je někdy, zas až moc kleríkální odvětil mi s úsměvem. — Povahou byl, pokud jsgm po-znal z běžných svých styků sním, vždy, sm;ířlřvý, by!l pozorným přítelem, který neznal závisti. Pro reformní hnutí v církevní hudbě byl piný nadšení. „Je první podmí,nkau,” říkal, ,aby se na kůrech zpívaly skladby dobré ,a cenné a aby pře-stalo všelíjaké to odbývání a fušaření. — O IVittovi pravřl, že píše dobrou a;vážnou polyfonní hudbu, že je však často suchý, ale pro jeho nesmlouvavé stanovísko vůči liturgii že si ho velmi váží. — 1 žertovné příhody vzpomínám'. Setkal-jsem se s ním opět v předsíni Nároďpího dřva,dIa. Seděl mlčky, pak ale začal.;něco o hudbě, o níž jsem ř já trousil své poznámky, ale František ;neposlouchal, ač jsem se ho několíkrát na ;něco tázal. Náhle však vstala pravil: „Víš co, nechejme té muziky a pojďme tamhle ke Koulům na taliány„” Šli jsme a mluvili už jen o ume`ní uzenářském. Jindy jsem se ho tázal, co toho dne komponoval. Pra-vil mí, že „dělal” Bene,diktus k nové mši, ale že bylo moc krátké. ,Cak Esem je natahoval.” Několik těchto vzpomínek na přítele Frant. Pícku, jehož neočekávaným úmrtím byla církevní hudba ochuzena o mnohý skvost, který mohl ješfě z jeho pera vyjíti, utkvělo mi v ;piaměti., Jeho povolání jako divadelního kapelníka bylo odlis`né od povolaní mého, takže nebylo příležítosfř k častějším sfykům. Avšak i tak mu zachovám v paměti trvalou a upřímnou vzpomínku. Nejnutnější, nejtvrdší a hlavní věcí v hudbě je tempo. TVOLFG. AMAD. MOZARZ. 70 | ||||
|