|
| ||||
| ||||
|
Slova- „Nedej zahynouti nám, ni budoucím”, která by měla šlchat jako plamenná prosba z našich hrudí, zní tu z úst nepatrného hloučku.
Ještě chci zde podat národu pěvců zprávu o tom, jak se mi podařilo, když jsem chtěl získat některého jednotlivce, aby si přišel zazpívat k hrobu svatého Václava. Uvedu jen tři případy. Tak jedné neděle, když přijel trojnásobný komorní pěvec Karel B u r i a n do Prahy, oběd val jsem s ním v hotelu „Paříž”. Po obědě pro-jevil přání navštívit Hradčany. Jeli jsme za krásného odpoledne přes Klárov a Mariánské hradby fiakrem zcela zvolna ke hradu. Sen můj, aby Karel Burian zapěl u hrobu sv. Václava, se měl vypinit. Postavil jsem Buriana tak, aby stál za choralisty, až vejdou do kaple. Průvod vešel a prvá sloka byla dopěna. Burian, nikým nepozorován, vmísil se pojednou do hlasů choralistů: „Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě ...” Všichni kanovníci a ovšem i lid sebou trhli, čarovný hlas zněl kaplí? Choralista Jos. Pázler div neupustil list, když se ohlédl a uzřel Burianal Ale nastal úraz, Burian neznal slova třetí sloky, a list, který mu Pázler nastavoval, měl jen notové značky. Trpké zklamání? Jindy jsem dostal po dlouhém lákání přítele, řídícího učitele, skladatele, hudebníka, pěvce, Dr. Dobroslav Orel, řádný profesor hudební vědy na Komenského universitě v Bratislavě, od-chází ve věku 66 let — a nikoli starší, jak ně-které denní listy omylem uvedly — do výslužby. Byl řádným profesorem této university od r. 1921; v letech 1931—32 byl jejím rektorem a několikráte děkanem fakulty filosofické. S kulturním životem bratislavským a hlavně hudeb-ním byl úzce spjat a nebylo vážné vědecké neb jinak významné instituce bez jeho členství a hudebního podniku bez jeho spolupráce a podpory. Za své vysokoškolské činnosti uvedl v život seminář pro hudební vědu, založil při něm vědeckou knihovnu, čítající dnes přes deset tisíc svazků, procestoval Slovensko a prostudoval hudební materiál v museích, archivech, klášteřích a kruchtách, objevil mnohé vzácné památky hudební a získal je pro seminární knihovnu. Zhodnotiv literárně životní dílo skladatele Jána Levoslava Belly, vrátil Slovensku jeho největší' ho soudobého komponistu, žijícího do té doby v zapomenutí a mimo vlast. Díky Orlově činnosti udělila universita Komenského J. L. Bello- vi při jeho osmdesátinách titul čestného doktora a ministerstvo školství se postaralo o zajištění klidných a spokojených posledních let Bellových. Z popudu dra Orla bylo taktéž oceněna do chrámu. Byl to člověk, který často huboval na bezbožnost lidí, na odstranění křížů na Slovensku afd. To bude člověk pravý na pravém místě? To bude mít svatý Václav radost, a.ž uslyší takový bas? Přišel s paní, a to o několik minut dříve, než jsem mu udal. Vycifoval jsem předem, že čtvrthodina v kostele mu bude dlouhá. Bylo už těsně před požehnáním lidu. ,Přítcli, já musím už jít, voni na mne čekají na Letný v naší hospodě?" Podal jsem mu ruku — zarmoucen za svatého Václava. Odešel??? Do fřetice všeho dobrého. V chrámu se objevil pojednou mistr Emanuel Kroupa, pěvec český, učitel zpěvu a bývalý profesor mnichovské konservatoře. Ted` nastane historický oka-mžik, pomyslil jsem si? Krátce jsem mu ob-jasnil, jakou způsobí radost sv. Václavu i lidu zde shromážděnému. Mistr Kroupa však neznal nejen slova, ale ani melodii správně? Později, když mistr zpíval při slavnostní mši sv. v chrámu svatovítském a byl pak pozván arcibiskup,em Kordačem k obědu, vykládal mu, že tam zpívá po požehnání jeden redaktor — ..šusfrbascm". „Je to smutné,” řekl jsem mu, „že musím já nepovolaný zpívat šustrbascm svatému Václavu, kd,ežta povolaní sedí v hospodě, hrají karty, nebo tropí si ze zbožného zpěvu žerty? Nedej však Bůh, aby svatý Václav na svůj věrný národ zanevřel?” J. V. Hradčanský. V Praze 16. září 1938. Různé zprávy životní dílo Vítězslava Nováka propůjčením čestného titulu doktora filosofické fakulty bratislavské university. Vědecká činnost profesor ra Orla týká se převážně Slovenska, což dor kazují jeho studie „František Liszt a Bratisláva”, „Hudební památky na Slovensku”, „O teorii lidové písně slovenské”, „Ján Levoslav Bella”, „Hudební prameny františkánské knihovny v Bratislavě” a mn, j. Posledním jeho dílem vpravdě monumentálním jsou ,Hudební prvky svatováclavské", nejvýznamnější historická publikace poslední doby, poctěná loňského roku státní cenou. Dr. Orel vedl také fonoórafickou akci slovenskou při České Akademii věd a umění, která zaznamenala na deskách celkový obraz archaistického Slovenska po stránce dialekfoloóické i hudební, nejhodnotnější kulturu jeho lidu, kterou již dnes nebylo by lze zachytiti. Výsledky práce sedmnácti let a ncjlepších tvůrčích sil malí nesmazatelné stopy. Přejeme Slovákům, aby nástupce prof. Orla dovedl dále budovati na širokých, pevných a hlubokých základech jeho díla. Dra Dobroslava Orla vítáme pak srdečně do Prahy s nadějí, že bude nám rádcem v našem cyrilském hnutí, v němž si již svůj význam a zásluhy dlouholetou činností předválečnou i válečnou zajistil. R, Š. Listárna redakce Redaktor sděluje P. T. přispěvatelům Cy- dvojčísla, budou však uveřejněny příště. Rovrila, že některé články o Fr. Pickovi nemohly něž tak i příspěvky, které ještě dojdou. býti pro nedostatek místa pojaty do tohoto 80 | ||||
|