|
| ||||
| ||||
|
razu myšlenkového a přízvuku slovního všude šefří." (Hlídka 1898, 378.) Doba vzniku je označena datem 26. X. 1897. Vyšla dosud ve třetím vydání.
Jako nejvýznačnější mše Pickova byla dosud známa jeho „Míssa soleminís op. 21, jinak také zvaná Mše c-moll. Psána byla původně pro smíšený sbor a varhany, později přidal skladatel 4 lesní rohy» Rovněž harfa byla od něho při-komponována. V rukopise této mše je po Credu napsáno datum 13. V. 1898. Vy-dána byla r» 1898 v prosinci u F. A. Urbánka (pod č. 1103). Kolínský ředitel kůru Josef Winter napsal k ní později průvod orkesfrální v tomto obsazení: flétna, hoboj, 2 klarinety B, fag-ot, 2 lesní rohy, 2 trubky, 3 trombony, tympany, smyčcový kvintet. Co se týče její hodnoty, možno doslovně souhlasit s názorem K. Hoffineistra, jenž o ní píše: „Pickova mše liší se od obvyklých skladeb církevních především intensitou svého obsahu citového,. Nenajdete tu melodií, sfyiisovaných v onen obvyklý velký chrámový klid. Zpěvy tu úpí, pokorně prosí, hlásají tajemství v mystických extasích, jásají vítězně i těžkými kamennými harmoniemi káží slova vyznání»” (Da'ib.or 21, 273,.) Co do způsobu projevu hodnotí ji týž spisovatel: „Ty nesložité, ale vždy účinné kombinace hlasů — nechci napsat kontrapunkty — převážnou většinou z jed-noho základního motivu vyvozené splývají v proudy divně tajemných a všemi barvami hrajících akordů.. A průvod varhanní, zpěvu vlastně rovnocenný, stupňuje ještě to bohatství a tu barvitost ke skvělé nádheře. Nenít mše bez důvodu zvána „solemnis”. (Dalibor 21, 273.) Přísnější měřítko béře na Picku Dr. Cyrill Sychra, když mu ohledně této mše vytýká, co Picka předtím vytkl Lisztovi: „Sám Picka zhřešil dost ve své „solemnis” tím, co tu Lisztovi vytýká, unisony a nedostatkem polyfonie.” (Cyril 53, 78») Mše je věnována dirigentu salcpurského dómu Hermannu Spiessovi. Picka chtěl svou Slavnostní mši c-moll instrumentovati. Podle rukopisu z 12. VI. 1900 začal psáti orkestrální průvod v tomto obsazení: flétna, hoboj, 2 klarinety B, fagot, 2 lesní rohy, 2 trubky, 3 trombony, tympany a smyčce. Napsány jsou pouze Kyrie a část Gloria. Text zádušní mše „Requiem” došel u Picky svého zhudebnění v „Míssa pro defunctis%,op. 27 v c-molL Vznikla 26. IV» 1899. Vydal ji ve své hudební edici pro mužský sbor J. R. Vilímek (p.od č. 308). Co do techniky komposiční fvoh protějšek ke mši Es-dur. Škoda jen, že Picka nekomp-onoval úpiný text, byla by to všestranně vynikající dílo; chybí totiž celé gxaduale a ze sekvence 10 slok, jež ovšem podle poznámky možno zpívati chorálně v I.. modu na F. Hotovou hudební hostinu připravil Picka sboru i varhaníkovi ve své „Míssa in G-dur",,op. 33. Pro smíšený sbor a varhany vydal ji V. Kotrba. Připsána je Pickovu kolegovi v povolání, řediteli kůru v Augsburgu, Josefu Deckerovi. Vy-značuje ji bohatost melodické invence, dynamická harmonie a vtipné spojování i vedení hlasů. Při tom varhany nemají úlohu pouhého průvodu nebo podkladu, ale jsou rovnocenným činitelem vůči sboru Vrcholem mešní tvorby Pickovy jest „Míssa f estiv ", op. 40, slavnostní mše v D pro smíšený sbor a orkestr, nebo smyčcové nástroje a varhany» Též v úpravě pro smíšený sbor a varhany. Dosud v rukopise, bude vydána v Edici „Cyril Orkestr má toto obsazení: flétna, 2 hoboje, 2 klarinety, fagot, 2 lesní rohy, 2 trubky, 3 trombony, tympany, smyčce, varhany (ad libitum)» Kyrie v d-moll, 38 taktů 4/4, tempo Grave,. — Gloria (začátek prokomp,onován) v D-dur, Maestoso 1 ; , rozsah 106 taktů. — Credo (intonace prokomponována) v d-moll, fi.11egro moderato 4/4, rozsah 166 faktů» — Sanctus v D-dur, 46 taktů 33'4, Andante maestoso» — Benedictus v F-dur, 34 takty 3/4, Poco adagio e molta religioso. — Agnus v d-moll, 41 taktů 4/4, Grave. Dokončena byla 28. února 1905, v úpravě pro sbor a varhany 6. března 1905. V koncepci tohoto díla jeví se nesporně Pickova genialita na poli církevní hudby» Sbor ve svém celkem homofonním zpěvu tvoří pevnou páteř celé sklad-by» Pouze na některých místech ozývá se polyfonie, na př» v Gloria př! slovech „Cum sancto Spiritu”, v Credu při větách ,consubsfantialem Patri”, a ,Et 83 | ||||
|