|
| ||||
| ||||
|
unam...", v Sanctus na „Plen sunf ooeli”, dále na druhé ,Benedictus"» Sóla jednotlivých hlasů střídají se s dvojzpěvy, unisony a sborem v pestrém sledu v ušlechtilých a výrazných melodiích» Tato okolnost umocňuje nesmírně úlohu sboru; skladatel dosahuje tu jednoduchými prostředky mocného účinku.
Protože je tato mše myšlena orkestrálně, nutno v barvitosti nástrojů hledati jednu z hlavních složek, kterou chtěl zde skladatel přivésti k platnosti, patrně se vztahem na žalm 150, kde jsou hudební nástroje svolávány k Boží chvále-A tu chtěl Picka vědomě ve svém uměleckém díle uplatniti vše, co Církev ve svých svatyních připouští ke zveleben liturgie. Na to nesmí zapomenout žádný ředitel kůru, že piného účinku dosáhne při provozovaní této skladby jen s orkestrem. Co však pokládám za jádro a vtip celého díla, je Pickova úžasná hra s rytmem, pohybem, tempy» Svrchovaně ovládá tu skladatel základní prvek veškeré hudby, rytmus, vnášeje tím do skladby od začátku do konce život. Tím hlavně ta-to dílo strhne každého účinkujícílo i posluchače, vzbuzujíc dojem svrchované dramatičnosti. Snaha Pickova, malými prostředky docíliti velkého účinku, projevila se další skladbou, „Missa in B-dur",,op. 41. Pro malý smíšený sbor a varhany vydal F. A. Urbánek r. 1906 (pod č. 1461). Psána homofanně, jest přístupná a melodicky líbezná. Došla též nejvěfšího rozšíření na našich kůrech. V tomto směru ještě dále pokračuje jeho „Missa brevís C-dur”, op» 43, napsaná 15. IL 1906. Pro smíšený sbor a varhany vydal V», Kotrba. Sbory, které se ne-mohou odvážiti na těžší skladby, najdou v těchto dvou mších umělecký projev církevní hudby. Lyrickou strunu naladil Picka v „Missa in Á-duz'”, op» 52. Dosud v rukopise. Sleduje praktický účel, při nedostatku zpěváků podat výkon, který se přeca jen dotkne srdce posluchačova; dojem, který tato skladba vzbuzuje, možno vyjádřiti slovy: snění, pohled do ráje. Jest psána pro 2 nestejné hlasy a varh ny,. Dochází tu uplatnění Pickova zvláštnost slohu: harmonická polyfonie. Jako dopiněk této mše je jednohlasé „Pange lřngzra Á-dur”, s průvodem varhan, op. 52. Celá skladba byla dokončena 25, dubna 1913» Pro smíšený sbor bez průvodu komponoval Picka svou „Missa in As-dur-, op„ 54. Spolu s ní ve stejném obsazení ,Pange lingua As-dur”, op. 54. Dosud nevyšla, u V. Kotrby je napolo vyryta. Mše tato je mírně polyfonicky pracována, zato však harmonicky výbojně, zvláště ve středních hlasech, ,takže vyžaduje pevných zpěváků. Kyrie v As-dur 3/4 fakt, Gloria As-dur,, takt C, tempo Allegro, Gloria má dvojí Amen ad libbtum; Credo v As-dur, takt 3/4, Allegro moderato;,obě tyto části mají začáteční slova prokomponována. Sanctus je,v Es-dur, takt 6/4, Yempo.Andante non lenfo. Benedictus v As-dur, takt 3/4, tempo Sostenuto. Agnus začíná v f-moll, takt C, Moderato. Pange lingua As-dur, takt s/2, Andante. Celek dýchá zbožností a uchvacuje známou Pickovou dynamičností sborovou. Dokončena byla tato mše 2. ledna 1914, jak poznačeno na skizze, psané tužkou. K dosud neznámým skladbám patř'ř jeho „Missa in D-dur”, op» 59. Více o ní zatím nevím, najde-li se, sdělím o tom v Cyrilu. Podle skizzy, jež jest psána tužkou, dokončena byla tato mše 31. května 1916, uprostřed světové války. Protože v tomto nedostatečném stavu neposkytuje správný obraz, musíme počkati s úsudkem, až bude k disposici celá partitura. Ke mši je také připojeno Pange lingua pro mužský sbor» Řadu mešních skladeb Pickových uzavírá konečně jeho ,Pequiem As-dur”, op, 62. Také o něm platí předešlá poznámka. Také z tohoto Requiem máme pouze tužkou psanou skizzu z S. října 1916, jež poskytuje stejný obraz jako mše op, 59. Co je dobré při tomto Requiem, je okolnost, že Picka komponoval celou sekvenci Dies irae. Celkovou kritiku odložíme na později. 85 | ||||
|