|
| ||||
| ||||
|
Pro neděli Smrtelnou napsal Picka Graduale Eripe me, Domi,ne pro mužský, sbor bez průvodu v B-dur, fakt C, tempo Adagio. Tractus ,Saep~e expugnaverunt me" chybí.
Pro tutéž neděli komponoval též offertorium Coin f itebor Cibi, Domine v tom-též obsazení v tonině Es-dur, Allegra maestoso. Rukopis obou motett pochází ze 17. března 1912. V archivu Strakovy akademie je z 8. III. 1914 opis Pickovy latinské skladby „Sbory k pašijím na Květnou neděli” pro mužský sbor. Jednoduchá homofonní komposice. Rukopis pochází z 8. března 1'914. Pro svátek sv. Aloise komponováno je mofetfo Caelestís instar lilii v C-dur pro mužský sbor. Rozsah je 22 faktů C, tempo Andante. Rukopis je z 25. března 1914. Ke slavnosti Nanebevstoupení Páně komponováno je Pickovo offertorium „Ascendit Deus” v C-dur pro mužský sbor. Opis této jednoduché skladby ne~ se datum 16. V. 1914. Rukopis pochází ze 16. května 1914. Pro svátek sv. Petra a Pavla složil Picka,offertorium „Constitues eos” v B-dur pro mužský sbor, 3j4 takt, Allegro con, brio. Vzletná skladba ve slohu homofonním. Rukopis (tužkou) pochází z 25. června 1914. Na oslavu sv. Václava je složeno graduale „Beatus vir” v B-dur, 3i4 fakt, Allegro maestoso, pro smíšený sbor a varhany. Homofanní skladba vznikla 30. VIII. 1915. Ve skizze Tužkou je motetto ,Cu es sacerdoš " v D-dur z 22. III. 1917, pracováno pro F. Sfeinharta do Karlsruhe. Motetto je allelujový verš ke graduálu „Inveni David”. Polovina je skládána, homofonně, druhá v jásavé polyfonii na,;alleluja". Rukopis je z 22. března 1917. C. Hymny „ Ze Deum”. Této skupině věnoval Picka velikou pozornost. Velkolepý text tohoto hymnu nutně musil Pícku nadchnouti k vynikajícím dílům. Jako první jeho dílo tohoto oboru je „Hymnus Ce Deum laudamus” v C-dur pro sóla, sbor, varhany, harfu, žesf'ové nástroje (2 trombe, 4 corni, 3 tromboni a tuba) a tympany. Opus 15 je Pickou škrtnuto. Dokončeno 11. Ledna 1893. Po-drobný referát o tomto díle podává F. K. Hejda v Daliboru 15, z něhož zde cituji několik úryvků: „Při komposici měl autor na zřeteli určitý, důstojný cíl, vy-stihnouti formou, výrazem, jakož i poměrně jednoduchými prostředky instrumentálními ušlechtilého, imposantního dojmu, což se mu také... pinou měrou zdařilo.; ` (Str. 81.) Nebo dále: „Z každého taktu patrna je škola moderní, ato neméně po stránce harmonické a rhytmické, jako vmelodii; přesto nevybočuje skladatel ani dost málo z přísných oněch mezí, jaké vznešená nálada církevní básně mu ukládá; zejména nepostřehli jsme nikde usilovnou snahu po dramatisovaní, které by právě u přítomného textu mnohého svedla až k extremům rázu operního.” (Tamtéž str. 81.) K charakteristice jednotlivých míst uvádí autor článku mezi jiným: ,Orig,inelní přechod z D-dur do Gdur uvádí nás k místu pinému mohutného, imposantního vzletu a oduševnělé síly (při slovech „Patrem immensae majesfatis"); sbor intonuje unisono „Patrem”, varhany pokračují v malé mezihře živého pohybu, rozvíiející se k netušené síle a nádheřezvukové.” (Str. 97.) Rovněž: „Poslední verš prvého dílu Judex crederís esse ven'turus je v hudbě nadmíru případně ilustrován tím, že sbor zpívá stále unisono melodii nad motivem právě dotčeným, kterýž zde jako basso ostinato se objevuje. iIryvkovitě sfřídá se zvuk frompefy a rohu, k závěru pak splývá ve slavnostní hlahol fanfár a celý první díl hymnu končí se dohrou varhan, v níž poznáváme úvod celé skladby, tentokráte, jakoby v předtuše hrůz posledního soudu, v toninu c-moll převedený.” (Tamtéž 98.) V kritice druhého dílu hymnu praví Hejda: „Vzácnou ukázku své způsobilo- 88 | ||||
|