|
| ||||
| ||||
|
Dne 18. října 1918 o 5. hodině odpolední vydechl naposledy, podlehnuv zranění, jehož se stal obětí při návratu domů - -
Drahý Misfřei Podařilo se fot Deset dnů po vašem skonu přišel ten nádherný den, kdy český národ se smál i plakal najednou. Nedal-li vám Bůh dožíti se onoho dne radosti, učinil tak z velké lásky k 'vám, abyste byl ušetřen našeho dnešního žalu. Prosíme vás proto, abyste tou nejnádhernější kantilénou, jakou jste kdy složil, vyzpíval sv. Václavu naši vroucí prosbu, aby nedal zahynouti nám, ni budoucím? P. J. Stikar: Klasobraní o Pickovi. 1. Kde se narodil? Nový německý slovník církevní hudby z r.. 1938 ,Sacra musica" přináší na str. 315 z pera R. Quoiky informaci, že se Picka narodil ve Strašnicích a zemřel r. 1817 v Praze. Rovněž Horník uvádí ve svém lístkovém seznamu (nyní v Národním museu) Strašnice jako rodiště Pickovo. Správně jsou to Strašíce, okres Zbiroh v Čechách,. Doufejme, že z toho nevznikne vojna mezi lidem strašnickým a občanstvem strašickým, jako se kdysi v případu Homerově semlelo sedm obcí, kde se všude měl Homer naroditi. Vděčnost k mužům kultury není vůbec naší slabou stránkou, a pak, Picka nebyl mocným tohoto světa, byl jen chudým muzikantem. Ledaže by si Sfrašičané řekli, že „chudoba cti netratí” a že by taková malá pamětní deska na tamní škole s nápisem „Zde se narodil V. 1873 František Picka, hudebiní skladatel” dobře působila na jejich děti. Den smrti Pickovy je 18. říjen 1918. Ze skladeb Pickowých cituje zmíněný slovník aspoň mše F — B — C — Es, dále Improperia a Te Deum, op. 18. 2. Známka z pilnosti. „Jedním z nejnadanějších a spolu nejpilnějších aspirantů vavřínu skladatelského je Franfišek Picka, absolvovaný posluchač zdejší varhanické školy, v komposici žák mistra Antonína Dvořáka,” pochvaluje si Picku F. K. Hejda v Daliboru 15, 81. 3. Jinou známku z pilnosti dává Pickovi Dr.. Cyril Sychra: „Jisto je, že Picka v církevní hudbě nevydal všechno, co mohl, když ji zanedbával. Ale i to, co zůstalo, je čestný kus práce, který Pickovi vtiskuje kvalifikaci velkého člověka.” (Cyril 53, 49.) 4. Jaký měl vkus, prozrazuje K. Hoffmeister na svého přítele v Daliboru 22,. 153: „Picka i při svém mládí — byl nejmladším z nás — nekomponoval nikdy průměrnou, slabou báseň.” 5. Varhany, klavír, hlas, Píckův velkostatek. Ten dojem máme ze slov K. Hoffineistra o Pickových skladbách: „Picka zůstal přesto, že nestal se výlučně církev-ním hudebníkem, s varhanami ve stálém dotyku. Stal se jasným, průzračným ve své práci, obeznámil se zcela s klavírním slohem, naučil se znát v .nejjemnějších nuancích lidský hlas a zacházení s ním, naučil se ho užívat jako málokdo jiný v písni sólové či sborové.” (Dalibor 22, 154.) 6. Vokální tvorby Pickovy by si měla více všímati pěvecká sdružení, jak na to upozorňuje Dr. C. Sychra větou: „Měl dále veliký dar: jeho sbor zněl vždy půvabně a nějak zvlášf lehce — bylf Picka skladatelem po výtce vokálním.” (Hudební výchova 1,134.) 96 | ||||
|