|
| ||||
| ||||
|
I Pro vytříbení improvisace je velmi důležifo komponovati. Ne že bychom chtě-li nahraditi improvisaci komposicí, nebot kouzlem improvisace je právě její ne-nucený a spontánní ráz, ale skladba podporuje práci obrazotvornosti a je zároveň dobrou kontrolou, abychom nedělali harmonické neb kontrapunktické chyby a vystříhali se šablonovitých ;obrafů. Improvisační umění se dá pěstiti a lze v něm docíliti podivuhodných výsledků. V osmnáctém století dovedl každý lepší hudebník improvisovati fugy a žasneme, uvědomíme-li si, že Bachovy varhanní skladby jsou vlastně jen improvisace, které náhodou byly zapsány. Ve Francii je dosud improvisace fugy částí závěrečné zkoušky na varhanických školách a každý virtuos na konci ,koncertů mívá na programu improvisaci na thema, které mu dá někdo z přítomných hudebníků. Nedostižným improvisáforem na varhany prý byl Také Antonín Bruckner. — Z našich varhaníků vynikl v improvisaci zvláště Fr. Musil, pak také Ed. Tregler a O. Horník. Čemu však se musí naučiti každý varhaník, fot dovésti slušně preludovati a klenouti hudební mosty mezi jednotlivými zpěvy. Je-li improvisace velmi potřebná a užitečná, nesmí se z toho odvozovati, že bychom nikdy nesměli hráti z předlohy, a že hráti nějakou hotovou skladbu je znakem varhaníkovy méněcennosti. Tomuto bludu a lichotivému sebeklamu holduje mnoho zlínělých usurpátorů královského nástroje. Jsouc chvíle, kdy je na místě improvisace, a jsou opět chvíle, kdy je fřeba sáhnouti po předloze, nechceme-li upadnouti do duté frázovitosti. Tolik muzikálnosti má každý, aby poznal, že mu dochází inspirace a že by lépe udělal, aby si své nedochůdné výplodky nechal sám pro sebe. Platí to pr"edevším o preludiích, jež mají trvati několik minut a předpokládají zvláště bohatý fond a velmi příznivou disposici. V drobnějších preludiích a přechodech nejlépe vyhovuje improvisace, a proto je záhodno, aby byl varhaník vyzbrojen pro oba případy: aby dobře improvisoval a zároveň měl bohatý repertoár cenných fištěných skladeb. Ještě několik slovo stylu improvisace. Je zajisté nepřípustno, aby varhaníkova improvisace byla jakýmsi potpourri ze Smetanových oper nebo variacemi na módní kabaretní písničky, ale i v seriosním stylu improvisace jsou odstíny, jež více méně nepřiléhají k chrámové hudbě. Nejpřirozenější a nejsprávnější jest improvisovati ve stylu skladeb, které budou zpívány a tíhnouti stále k témuž zlatému zdroji: ke gregoriánskému chorálu. Není tu třeba úzkoprsosti. „Latum man-datum tuum nimis” se čte v knize žalmů, ale tím se nepraví, že by foto mandafum neexistovalo. Zón žije všude; tóny však, jež mluví vyšší řečí, žijí pouze v ,nitru člověka. — Žádné umění nevyvěrá tak čistě z vnitřního oduševnění člověka, žádné umění nevyžaduje tak duchovních, étherických prostředků, jako hudba. Dušení nejvyššího, co zažehává životní jiskru calé přírody, vyjadřuje se tónem, a tak se stává hudba,a zpěv nejvyšší nápiní naší jsoucnosti — chválou Stvořitele! Svou niterností je proto hudba, jak právě bulo řečeno, náboženském kultem, a její vznik dlužno jedině hledati v náboženství, v bohoslužbě. — Zadného umění nebylo tak proklatě zneužíváno, jako nádherné, svaté hudby, jejíž jemná podstata tak snadno bývá znesvěcována. Máte skufačný tale~nf i smysl hudební? Dobře, pak se učte hudbě, dokažte něco umění důstojného a zasvěčte mu své nadání v celém rozsahu. Chcete-li se bez toho blýskati, pak čiňte tak mezí sebou a netrapte tím jiné. ER111. CHEOD. AMÁD. HOFFMANN. i 5 | ||||
|