|
| ||||
| ||||
|
P. dr. Antonín Čala O. P.: Ředitelé kůru a varhaníci.
V každém oboru nejdůležitější úkol připadá vůdci. Je-li vůdce neschopný nebo neobratný, není naděje na úspěch. Je-li vůdce armády neobratný, není vyhlídek na vítězství. Je-li šéf nějakého podniku netečný a neobratný, není naděje na úspěch V každém podniku je vůdce hlavou a duší celého podnikání. Na něm nejvíce závisí rozkvět nebo úpadek podniku. On má vliv nejrozhodnější. Vůdci v církevní hudbě jsou ředitelé kůrů a varhaníci. Na nich tedy nejvíce závisí rozkvět nebo úpadek církevní hudby. Oni mají na ni vliv nejrozhodnější. Je tedy záhodno, aby si uvědomili, jak odpovědné jest jejich místo, a co mají konati, aby řádně spinili svůj úkol. Nechť si tedy uvědomí své stavovské povinnosti a všimnou si, jaký má býti vzorný ředitel kůru a varhaník. 1. Na dvou základech, na dvou neochvějných sloupech má se zvedati postava opravdového ředitele kůru: na umění a na víře. 1. Napřed na umění, ne proto, že víra by měla býti až na druhém místě, nýbrž proto, že ředitele kůru nelze chápati bez umění, a pak proto, že všichni věřící lidé nejsou tím samým už řediteli kůru: umění a víra však mají býti dvě nerozlučné síly, nebot pravé církevní umění nemůže nikdy rozkvést bez opravdové, živé víry. A co se týče umění církevní hudby, tím rozumíme všechno ono hudební umění Církve, jež bylo vytvořeno od dob křesťanského starověku již v katakombách ve formě gregoriánského chorálu, všechno to, co bylo vytvořeno v době klasické polyfonie v 16. stol. hlavně zásluhou Palesfriny a jeho školy; ano, církevní hudba nevylučuje ani moderního umění. Je-li umění hudební oživeno opravdovým duchem víry, i když je to umění nejmodernější, je Církví vždy přijato. Církev se nikdy nestavěla proti pokroku a rozvoji v umění. Aby ředitelé kůrů byli na výši svého vznešeného úkolu, musí znáti, jak se během staletí projevoval hudební duch Církve. Je pro,ředitele kůru velmi povážlivé, chápou-li se řízení sboru, aniž milují a znají úctyhodné melodie greg!oriánského chorálu; je velmi povážlivé, vidí-li v klasické polyfoinii 16. stol. jen jakýsi pomník zastaralé krásy, a ne krásy živé a hřejivé. Je velmi povážlivé, myslí-li, že k obnově církevní hudby může stačiti ten, kdo zná trochu harmonii nebo kontrapunkt... I pro skladatele moderní posvátné hudby musí býti vzorem gregoriánský chorál a klasická polyfonie ... 2. S uměním,musí hudebník spojovati víru. Nebudu rozvádět. Řeknu jen, že opravdová víra, i víra ředitele kůru, jest a musí býti činná; víra bude dávat inspiraci jeho zpěvům, zasvěceným Bohu, ona víra, jež z umělce učiní apoštola křesťanského ducha mezi zpěváky i mezi posluchači. To byla opravdová víra, jež dýchá z děl sv. Řehoře Velikého, Quidona z A-rezza, Palestriny, Viadana, Vittoria a sta jiných laiků i kněží. II. A co se týče va:-haníků zvlášť, je nutno, aby si uvědomili, co jest úkolem jejich nástroje, a tím i jejich vlastním úkolem. Varhany jsou a mají býti oním hudebním nástrojem, který má při bohoslužbách doprovázeti a podpírati zpěv a ,někdy vyplňovati prázdné pausy, když sbor nezpívá. Z toho je patrno, že varhany jsou až na druhém místě, jejich důležitost jest mnohem menší než důležitost zpěvu. Nesprávně se tedy mnozí domnívají, že varhany jsou místo orchestru, že mají hrávat sólové koncerty a podobně. Varhany jsou králem všech nástrojů, jsou velmi vážné, vznešené, velebné. Hudba varhanní není, jak se někdy myslí, hudba salonní nebo kavárenská: hlas varhan je hlas modlitby, líbezný, klidný, jasný; jejich hlas není divoký řev bojovníků, ny"brž zbožný nářek toho, jenž věří a doufá. Věřící křesťan nehledí na chrám jako na pouhé shromaždiště, kde by se lidé scházeli proto, aby se nějakou hodinku příjemně pobavili, nýbrž jako na chrám Boha živého, jako na dům modlitby, kde má svobodně otevřít své srdce, svou víru. A církevní zpěv a varhany se musí spojit a společně nabádat věřící k mod- 6 | ||||
|