|
| ||||
| ||||
|
86
„Již za času pobanstva oslavovali praotcové národa našeho nábožné obřady své zpěvem a snad i h u d b o n. Vojsko Čestmírovo, jdoucí kol plápolající oběti Voginírovy, slávu hlásalo bohům, a zacházejíc, jestě zazvučeti nemeškalo. Varytem zvučnýn- a p é n f m rozplamenil Záboj spolulcrajatty své proti cizinci httbfcímu vlasf a zděděné n,íboženstvf. Zpévem přednášeli také bližší nám předkové, na víru ki•esfauskon již obráceni, všeliké peti`eby a žádosti své Otci nebeskému ; zpěvem povzbuzovali se vespolek k vroucí, neličenú pobožnosti. Zpívalit i při slavném příjezdu a dosednutí nových kofžat na stolici vojvodskou, při vysvěcováDí a dosazení biskupů, po dobytém vítézství, a při jiných radostných i žalostných příhodách. Zpěvem, žádajíce nebe e dopomožení k vítězství, před bitvou dodávali sobě srdnatosti. Vojvoda Břetislav, dobyv město Gnězno v Polšté a uzavřev tělo svatého Vojtěcha, tam poltřbeuého, převézti do Čech, dříve, než dal otevříti jelio hrob, kněžím a lidu obecnému posvátné písně zpívati kázal. Z nejstarších m e 1 o di f znt nám dosaváde tklivý nápěv prastaré (v X. století ji2 známé) písně : Hospodine, pomiluj n y, a onen povědomého liymuu o sv. Václavu. h, b e r li a r d (dobré paměti) kanovník u sv. Víta (-j 1239) odkázal část jmění svélio stálé výživě a ošaeování d v a u ;í e t i Š k o 1 á k ú, jež zavázal, prozpěvovati žalmy a l e- e n d y v kostele zmíněném. K lepšímu vycvičení těch pacholíků, b o n i f a n t i nazvaných, založil Karel I. škohi, kdež se zpévu učiti měli. Nesmrtelný tento král, Lili raději Otec vlasti naší, služby Boží talzé uredenítn posvátné h v d b y zvelebiti usiloval. V první polovici XIV. století způsobili maži v hudbě a zpěvu zběhlí, mezi nimiž i mistři a bakaláři na vysokých školách Pražských, zn mé I i t e rá ck é společnosti. Tito literáci provozovali duchovní zpěvy při slu b~ích L'ožícb, a vdávali túu a nápěv lidu ostatuínni. Spoleénosti talcové poznenáhlu se po celých Čechácll, po lnčstech i dědinách osadily, a až clo r. 178,5 udržely. Jim jsme za množství nábožných písní a melo(lií díky povinni. 1 toho všeho patrno jest, ja,k předkové naši zvláště zpěvu s b o r n í h o při službách Božích pikli býva]i. Od předešlého století až po časy naše hudba f i b u r á 1 n í při hlavních ranních i odpoledních službách Božích panovati počala. Ačkoliv dobře zřízený chorál, protože i lid na něm podíl bráti může, každé hudbě v clir,ímu předčí: dopustila přece svatá cfrlcev katolická i této poslední přístupu do něho. Když se však v XVI. stuletí potvorné fugy do hudby vloudily a všecka ušlechtilou prostotu zpěvu církevnfho zapuditi hrozily, uzavřel posléze papež Marce 11 u s II. z kostela vesměs vypověděti hndbn nástrojní. Než ale zápověd' ta k proldái cní přišla, žádal Palestrina svatého Otce o dovolení, aby směl u přítomnosti Jeho provozovati mši, podle pravého smyslu cú•kevního složenou.- Nebyv oslyšen, vyvedl na neděli velikouoéní r. 1555 slavnou šcstihlasou mši, pod názvem Papa c Marcelli zn,únon, kteráž tukové pochvaly došla, že papež docela ukojen hudbu figurální při službách Božích opět povolil. *) /,a novějších časil také u n~s začfn&li mnozí skladatelé hu(lebnf na f u á c h mnoho sobě zakládati, hodlajíce tíni, ve svatyních neslušným hlasů se o závod honěním dokázati mistrnost svou. Někteří správcové kůrů nejsouce k původnímu slzládáui povoláni, i v kostelích provozovati sobě dovolovali arie z nejrozmařílej,,ích oper, ano i hudební obrazení bitev a botti•í, proměnivše toliko světský test s církevním, kterémuž často nerozuměvše, mísili černé s bílým, a tudíž jednak bujnými a rozkošnými melodiemi, jednal: korybantským hlukem naplfiovali chrámy Božf, pohoršujíce lid, jejž měli vzdělávati. K odstranění těchto lleř estí zarazili r. 18,26 nékteří, vrnění hudebního milovní muži společnost, kteráž za hlavní účel sobě pokládá, přispívati k rozšířeni pravé kostelní hudby, a ze svatyi vymísiti všeliké kusy, jenžby se spíše k operám a koncertům hodily. Jest to utěšený íikaz za dnů našich, že právě tehdáž, když se lhostejnost k zevuitřnim ob V dějepisu hudebním obeznalý čtenář odpustí spisovateli z r. 1828 nejasné ztotožiiov,íní hudby figurální s hudbou miatrojní. II a d b o u figurální, jejíž provozování papežové povolili, nazývá se vícehlasný, sborový zpěv figurovaný v slohu Yalestrinově a capella bez všelikého průvodu liudebnícb nástrojů; a sluší ji rozeznávati od moderní hudby nástroj ni i;. instrumentální, jakou Církev nikdy nepovolila,, nýbrž ji toliko trpí. — Bludné náhledy o původu mše pod názvem Papae Marcelli vyvrátil důkladně Dr. A. V. Ambros v rozličných spisecli, na př. předmluva k 2. díluDr.Amhrose ,(xeschichtc der Musik ;" Dr. P r o c h á z k)- „Iludební Listy” r. I. 1870 , Pa,lestriuův pomp r ku starším Nizozemcům" od A. V. Ambrose• Yom red. | ||||
|