|
| ||||
| ||||
|
litbě. Varhany mají povzbuzovat přítomné ke zbožnosti. Pralo kdykoli zasedáte ke svému nástroji, vzpomeňte si na své poslání, poslání svaté a vzdělávající, pozvedněte své myšlenky k Bohu a modlete se; a pak hrejte. Vaše hra musí býtí modlitbou!
Nezapomínejte nikdy na hluboká slova L. Bottazza: „Pánové, abyste hráli na varhany zbožně, musíte býti zbožní!” Proto, hrajete-li na varhany, zanechte vší světskosti a divadelnosti; zanechejte všech nasládlých melodií, úryvků z oper (Rozmysli si, Mařenko, Věrné milování a pod.); zanechejte všeho toho, co se podobá hudbě lokálové, piné smyslnosti, zanechejte všeho toho, co jest nedůstojné velebnosti chrámu, co jest nedůstojné svatosti domu Božího! A pak zbožná modlitba věřících bude dozvukem zbožného zvuku varhan, modlitba věřících i modlitba varhan se navzájem spojí a proniknou až k trůnu Božímu. Vojtěch Říhovský: Církevně hudební úryvky. Soustavnost v provozování církeviní hudby na kůru. Dobrý ředitel kůru má býti napiněn přesvědčením, že provozuje hudbu ke cti Nejvyššího; má vésti smysly věřících svou hudbou k Bohu. Není možno, aby ředitel kůru, který je si vědom tohoto vznešeného poslání, oddirigoval mechanicky každé neděle své mše a vložky. Na žádném jiném místě není možno v tak velké míře působiti uměním na cit a fím posluchače zušlechtovati, jako hudbou v chrámu. Nemůžeme však žádati na kostelním sboru, aby neděli co neděli provozoval hudbu, mající v sobě rys vysokého umění. Je třeba, aby byly zpívány i mše a zpěvy snadné, ale v duchu církevních předpisů napsané. Tím se sboru ulehčí. Zpívejme raději méně skladeb, ale dobře. Tímto ulehčením získá sbor na čase, aby mohl nastudovati díla opravdu vynikající. Takovou soustavností se repertoir rozšíří a upevní a bude potěšovati jak dirigenta, tak i sbor a věřící. Jak máme zpívati chorál? Chorál se má zpívati vždy jemině. Nikdy nezíská chorál přátele, je-li s kůru hlučně vyřván, nebes zní-li ostře a drsně, nikdy se nevezpívá do srdce lidu, je-li přednášen neustále stejně silně, se stejným pří-zvukem, stejně jednotvárně. Nedostatek kontrastů působí fádně. Variatio delectat. Chorální melodie musí býti výrazně vyzvednuta a zpěvákem uvedena v život. Chorál vyžaduje jemné, ušlechtilé zpívání, čistou výslovnost, lehkost hlasovou v jednotlivých tónových skupinách, bez jakéhokoliv odsekávání; vyžaduje místy sotva znatelné zrychlení a zase zvolnění, vznášení se a klidné klouzání tónů, zesilování a zase zeslabování. Vše má býti jakési vinění, viny však nechť jsou odlisné, jak tuho obsah textový i melodická linie vyžadují. Ano, je to-mu tak, chorál vyžaduje jemného zpívání, protože je sám jemnou hudbou. — Dovedete-li zazpívati chorál tak, jak je nahoře napsáno, budete jej zpívati dobře; ale není fa snadné a je k tomu zapotřebí trpělivosti, dobré vůle i dlouhé-ho cvičení. Při studiu církevně hudebních klasiků stalo se mi jméno Comaso Ludovico Victoria (Víttoría) drahým. Ač se velmi málo liší v užívání výrazových prostředků od Palesfriny, jehož byl Victoria i přítelem, přece se mi zdá, že je hřejivější a srdečnější, třebaže nepracuje vždy v tak velkých plochách a takovými rozsáhlými hlasovými kombinacemi. Některé jeho mše i menší církevní skladby (moteffa, offertoria atd.) jsou dosti snadné, takže i menší kůry je mohou po-jmouti do svých pořadů. — Byl narozen okolo r. 1540 v Avile v Kasfilii. Při-šel mladý do Ríma, kde byl později kapelníkem ve dvou kolejích, pak v kostele sv. Apalináře. R. 1589 opustil Řím a stal se chrámovým kapelníkem v Madridu, kde r. 1611 zemřel. Jeho církevně hudební díla jsou neobyčejně četná. V několikasvazkové sbírce, již pořídil Stephan Liick, vydané asi před 40 lety v Řezně, je řada Victoriových děl pra potřebu kůrovou v moderních klíčích upravena. Zde jsem ho poznal a naučil se ho milovati. 7 | ||||
|