|
| ||||
| ||||
|
Není to jistě náhoda, že evangelista zprávu o poslední večeři uzavírá slovy: „A když ukončili chvalozpěv, šli na horu Olivetskou.” Z tohoto výroku vy-plývá, že Kristus při slavnosti velikonočního beránka a k ní se připojivšímu ustanovení oběti mše svaté se řídil tehdy předepsaným řádem, podle něhož velikonoční beránek byl oslaven modlitbou a zpěvem. Zpěv musí proto i v dnešní době při mešní oběti zaujímati zcela zvláštní a vynikající postavení, protože věčný náš Velekněz, Kristus, užíval při založení nekrvavé oběti chvalozpěvu. To nám budiž pobídkou, že i my máme jeho příkladu následovati a k Boží oslavě zpívati; a to tím nadšeněji, vroucněji a z pina srdce, víme-li, jaký vzor máme v Tom, který předcházel nás vždy a ve všem dobrým příkladem. Vy, pěvci, jak můžete býti hrdi, že máte tak velikého pěveckého Učitele?
Jaroslav Dušek: Cyriiské Jednoty a liturgie. Doba svatopostní. V dřívějších dobách začínala postní doba již devátou nedělí před Božím hodem velikonočním. Za našich dob počíná teprve Popeleční středou — t. j. středou před šestou nedělí před velikonocemi. Církev svatá však při své liturgii již o neděli deváté před velikonocemi, t. zv. „Septuagesima”, řídí se pravidly do-by svatopostní, tofiž: při mši svaté vynechává se ,Gloria" a kněz používá roucha barvy fialové. Na konci pak mše svaté nezpívá kněz — k lidu obrácen — „Ite, missa est”, nýbrž, obrácen k oltáři, internuje ,Benedicamus Domino", načež sbor odpovídá „Deo gratias”. Hra na varhany však neřídí se ještě pravidly postní doby, je dovoleno — jakož i následující ještě neděle Sexagesima a Quinquagesima — hráti předehry, mezihry a dohry při slavné liturgii. Vlastní doba postní se všemi přísnými pravidly počíná nedělí ,Dominica I. in Quadragesima" — t. j. nedělí po Popeleční středě. Nedělí J. in Quadragesima" vstupuje v platnost nařízení týkající se hry na varhany (jak uvedeno v článku na str. 83, „Cyril”, ročník 63) — t. j. není dovoleno hráti při příchodu kněze k oltáři a při jeho odchodu, aniž vyplňovati mezi-hrami jednotlivé části obřadů zpívané mše svaté, kdy sbor ukončil své zpěvy. Jest však dovoleno podporovati hrou na varhany zpěv choru podle pravidla (Caeremoniale Episcoporum I, Cap. XXVIII, 2): „Varhany umlkají, utichl-li zpěv. Výjimkou jest čtvrtá neděle postní, zvaná ,Lactare”, kterýmžto slovem počíná Introit. Církev svatá projevuje o této neděli radost nad dosaženým ovocem po-stu, zdobí oltáře květinami a relikviáři a zmirňuje i svá přísná nařízení, týkající se varhanní hry, na znamení této radosti. Ředitel kůru, mající smysl pro liturgické předpisy, zařídí náležitě i zpěvy svého sboru, aby program odpovídal posvátnosti doby. Odloží takové skladby (byt byly sebe hodnotnější), které svou strukturou odparují době kajícnosti; uvede skladby jednoduché, prosté veškeré pompésnasfi. K Tomu účelu hodí se nejlépe chorál. V Této době mohou chrámové sbory — zejména Cyrilské jed-noty — ukázati opravdové krásy a vážnost chorálních skladeb, které beztak po celý rok nedovedou býti našimi chrámovými sbory využitkovány! Nebude na závadu, bude-li i hymnus ,Pange lingua" zpíván chorálně. Jest nutno upozorniti, že od neděle „Septuagesima” postrádá Graduale obvyklého jinak zpěvu ,Alleluja". Na jeho místo inastupuje „Tractus”. Je důležito zpívati Graduale i Tractus celé, bez jakéhokoli zkracování tak, jak je ,Graduale romanum" předpisuje. Nemůže-li je chor zpívati, jest ;nutno Graduale i Tractus alespoň recitovati. Samozřejmě, že i při recitativu je dovoleno slabým rejstříkem hráti doprovod, jako při zpěvu sborovém; doprovod budiž klidný, spíše harmonickým podkladem, nežli improvisací nějakých světských arií. O neděli V. postní (Dominica Passionís), zvané „Smrtelná”, církev svatá ještě více sobě připomíná umučení a smrt Kristovu. Podle slov sv. evangelia chtě-li židé Krista Pana kamenovati, kdežto On se před nimi ukryl. Na památku té- | ||||
|