|
| ||||
| ||||
|
ba multa...", bud všechny, nebo některé z uvedených, podle toho, jak dlouho trvá průvod kolem kostela.
Při návratu průvodu zpěváci vejdou do kostela a postaví se uvnitř za hlavními dveřmi, které pak bulou uzavřeny; celebrant s ostatním duchovenstvem a s věřícími zůstanou před uzavřenými dveřmi venku neb v předsíni chrámové. Sbor začne ihned po příchodu zpívati verše: „Gloria, laus et ho,nor...”, načež venku před dveřmi chrámovými duchovenstvo týž verš opakuje toutéž melodií. Sbor pak pokračuje: „Israel es tu Rex...” Duchovenstvo opětuje: „Gloria, laus et ha-nor...” Sbor: ,Coetus in excelsis..." Duchovenstvo: „Gloria, laus et horor...” Sbor: „Plebs Hebraea tibi...” Duchovenstva: „Gloria, laus et honor...” Sbor: „Hi tibi passuro solvebant...” Duchovenstvo: „Gloria, laus et horor...” Sbor: „Hi placuere tibi...”. Duchovenstvo: „Gloria, laus et honor Po ukončení těchto zpěvů zaklepe kněz venku koncem kříže na dveře chrámu, tyto se otevrou a průvod s křížem včele vchází do chrámu. Sbor při tom zpívá responsa_ rium: „Ingredie,nte Domino...”, na konci pak opakuje verš „Cum ramis... in excelsis”. Tím obřad svěcení ratolestí je ukončen, duchovenstvo odchází do sakristie převléci bohoslužebná roucha ke mši svaté, neb obléká se u oltáře, a sbor odchází na kůr. Mše svatá. Po obřadu svěcení ratolestí následuje obřad mše svaté. Kde jest zvykem, že kněz celebruje tichou mši svatou, zpívá lid mešní píseň postní. Kde pak jest celebrována mše svatá „cantata”, počíná si chor jak obvykle, s výjimkami již vpředu uvedenými. Předehry, mezihry a dohry při mši svaté na varhanách ne-jsou hrány, varhany doprovázejí jen zpěv sboru, jinak umlkají. Introit: ,Domine, ne longe facias auxilium tuum a me...”, („Gloria Patri..." se vynechává), Graduale: „Tenuisti manum dexteram...” Tractus: ,Deus, Deus meus, respice in me..." (celý, není dovoleno zkracovati, vynechávati některé verše?) Offertorium: ,Improperium expectavit cor meum...", Communio: „Pater, si non potest hic calix transire...” Po Tractu následují této neděle pašije podle sv. Matouše. Jestliže jest celebrována zpívaná mše svatá — cantata — jest dovolena pašije zpívati jen knězi a jáhnovi, a to v jazyku latinském (S. R. C. 28. června 1898). Zřejmě jest zakázáno zpívati pašije podjáhnovi (S. R. C. 22. března 1862), klerikovi a laikovi (S. R. C. 16. ledna 1677). Nejsprávněji se tedy děje, když pašije zpívají fři jáhnové, stojíce před oltářními stupni, oděni pluviály. Jestliže jsou — jak ve.většině míst, již všeobecným zvykem pašije zpívány zpěváky na kůru v mateřské řeči, má se tak díti jen při Tiché mši svaté, a sice současně, kdy celebrant ječte u oltáře. Rozhodně by však bylo nevhodné, aby byly zpívány na místě lidové písně mešní hmed od počátku mše svaté, mezi pozdvihováním byly přerušeny a pak v nich dále zase pokračováno. Tím trapněji by působilo, aby kněz u oltáře mši svatou byl již skončil, od oltáře odešel, ale kůr ještě ve zpěvích pašijí dále pokračoval. O neděli Květné neudílí se svátostné požehnání po mši svaté, tudíž odpadá toho dne i hymnus ,Pang~e lingua". Zelený čtvrtek. Posvátné obřady tohoto dni připomínají památku ustanovení nejsvětější Svátosti oltářní. Hlavní oltář jest připraven jako o velikých svátcích. Kříž na hlav-ním oltáři jest zahalen dnes rouškou bílou na místě fialové a u postranního oltáře, kam pak jest Sancfissimum přenášeno, jest připraviti důstojné místo nebeskému Hosti, ozdobiti je kvítím a světly, neb připomíná cestu Kristovu do zahrady getsemanské. Liturgická barva toho dne jest bílá. Přijde-li duchovenstvo k oltáři a celebrant započne vstupní modlitby, zpívá chor Introit: „Nos autem gloriari...” bez „Gloria Pafri...”, po žalmu opakuje se znovu začátek Introitu. Pa Introitu zpívá chor hned ,Kyrie- z příslušné mše. Mezihry nejsou dovoleny. Celebrant ukončiv modlitby a obřad okuřování oltáře, 10 | ||||
|