|
| ||||
| ||||
|
vrátí se doprostřed oltáře a intonuje slavnostně „Gloria in excelsis Deo”. Tu rozezvučí se varhany v krátké, slavnostní předehře, jakož i zvony, a sbor pak pokračuje ve zpěvu slavnostního hymnu. Když zpěv hymnu skončen, umlkají varhany i zvony (až do Bílé soboty, kdy zazní opět při intonaci téhož hymnu). Není-li pěvecký sbor tak vyspělý, že by mohl zpívati a capella, mohou býti zpěvy sboru podporovány hrou varhan za přiměřeného výběru rejstříků.
Po Oraci a Epištole zpívá chor Graduale: „Chrisfus factus esf pronobis...”, načež následuje sv. Evangelium a ,Credo". Offertorium: ,Dextera Domini fecit virtutem..." — Praefatio de Cruce. Po praefaci chor zpívá „Sanctus” a pak ,Benedictus" ze mše. Po responsoriích, „Pater nosfer” a ,Pax Domini..." zpívá chor „Agnus Dei.” Přistupuje-li toho dne kromě duchovenstva hojně věřících ke stolu Páně, jest vhodné zpívati mezi sv. přijímáním eucharistická motetta. Když sv. přijímání skončeno, zpívá chor Communio: ,Dominus Jesus, postquam cenavit..." Následuje Postcommunio, sbor: „Amen”. Kněz: ,Dominus vobiscum", chor: ,Et cum spiritu tuo", diakon: ,Ife, missa est", chor: ,Deo gratias". Při této mši svaté konsekruje celebrant tři velké hostie. Jednu přijímá, další ukládá do zvláště připraveného kalichu, který po sv. přijímání přikryje hedvábným velem a ováže bílou hedvábnou tkanicí. Od části mše svaté, kdy dozněl hymnus „Gloria in excelsis Deo” a umlkly var-hany, dává ministrant znamení na místě zvonkem, jak obvykle, dřevěnou klapačkou. Když celebrant přečetl poslední evangelium, sestoupí od oltáře ke kredenci, tam svléká manipul a kasuli a obléká na se pluviál, vrací se pak doprostřed a pod stupni oltáře pokleká na zem, klaní se nejsv. Svátosti, povstává, vkládá zrnka do kadidelnice, znovu pokleká a s úklonem okuřuje nejsvětější Svátost. Povstává, kráčí k oltáři, beře kalich s nejsvětější Svátostí, zahaluje jej velem, se-stupuje po stupních oltáře. Mezitím řadí se průvod a ubírá se k postrannímu oltáři. Chor při průvodu zpívá hymnus ,Pange lingua", a to všechny sloky. Po slovech „Tantum ergo Sacramentum veneremur cernui” kněz vkládá znovu kadidlo do kadidelnice a při posledním verši hymnu okuřuje Nejsvětější. Poté vstává, jde k oltáři a ukládá kalich s nejsvětější Svátostí do tabernacula. Průvod pak vrací se k hlavnímu oltáři a celebrant neb jiný kněz odnáší ciborium, v němž jsou uloženy malé hostie k zaopafřavání nemocných, a odnáší je rovněž — ne však již slavnostním způsobem -- k postrannímu oltáři a ukládá do svatostánku. V sakristii kněz odloží pluviál a bílou štolu, obléká kolu fialové barvy a při-chází k oltáři, kde po úklonu před křížem začne povýšeným hlasem čísti antifonu: ,Diviserunt sibi vestimenta mea..." a sbor pokračuje dále s knězem. Po antifoně začne kněz žalm 21. ,Deus, Deus meus, respice in me...", zpěváci pa-kračují a recitují sfřídavě jednotlivé verše. Mezitím kněz omývá aspergilem z ratolestí svěcenou vadou předtím obnažený oltář, podobně pak i oltáře vedlejší kromě toho, kde je uchována toho dne nejsvětější Svátost. Obnažování oltáře připomíná strhání rouch s Krista Pána před jeho bičováním. Jmenovaný žalm 21. mohou také zpěváci zpívati žalmovým tónem bud jednohlasně neb čfyřhlasně ve vhodné úpravě. Po ukončení žalmu 21. opakují zpěváci znovu antifonu: „Diviserunt sibi vestimenta mea...” Omýváním oltářů jsou ukončeny obřady Zeleného čtvrtku, v chrámech biskupských koná se toho dne obřad omývání nohou dvanácti starcům na pamět, kdy Kristus před poslední večeří omýval nohy dvanácti učedníkům svým. Podobně děje se i v chrámech řeholních, kde tento ob-řad koná opat kláštera. V katedrálních chrámech biskup toho dne při mši sv. světí svaté oleje a sv. křižmo -- činí tak od pozdvihování do přijímání za asistence 12 kněží. Obřady Velkého pátku. Velký pátekl Den největšího mysteria a lásky Krisfavy k lidstvu veškerého světa. Syn Boží umírá na kříži. Obětuje svůj život, aby zachránil lidské duše od zahynutí věčnéhol Církev Kristova uctívá tohoto dne významnými a blubokého smyslu pinými obřady toto tajemství sebeobětování Ježíše Krista. 11 | ||||
|