|
| ||||
| ||||
|
me: Filius meus es tu: ego hodie genui te." Tak počíná introitus prvé (půlnoční) mše vánoční. Zde promlouvá Syn Boží sám, který pro nás se vtělil, vznešený a mocný, který však jako malé děfátko a chud v jesličkách leží. Bůh Otec praví k Němu a Jím: Dnes, v tento den věčného nebeského jasu jsem Tě zplodil a dal Tě světu za Spasiteli a krále, dnes dávám Ti jej celý a ustanovuji Tě soudcem nad veškerým stvořením. V těchto slovech jako by se otvíral lidské duši pohled do srdce Otce nebeského, takže uchvácena jest posvátným nadšením, tušíc božský život bez počátku a konce. A jakoby samozřejmě prosvítají tyto vznešené představy, stojící již u bran křesfanské mystiky, jemným, vzdušným tónovým předivem, dosvědčujícím krásně hlubokou, niternou příbuznost mezi liturgií a gregoriánských chorálem. (P. D. Johner: Die Schule des Choralgesanges.)
V zářivé, světelné duchovní oblasti, do níž uvádí nás tento introit, jsou texty i melodie ostatních zpěvů vánočního Hodu Božího. Pra vánoční liturgii jest mysferium bytí Boha Syna z Boha Otce východiskem i střediskem, z něhož vy-věrají, života nabývají a do života vstupují vzněty ducha i srdcí, planoucích pravou zbožností. Ukazují to charakteristicky anfifony obou nešpor, responsoria a matutina, spíše než jesličky betlemské, k nimž především přiléhá poesie lidových písní vánočních. Klášter emauzský, historické sídlo chorálu a jeho šíření, objasňuje a přibližuje vzornou a autentickou interpretací jeho duchovní i umělecké hodnoty. Přečetná návštěva poslední půlnoční mše sv. jest důkazem širokého zájmu a pochope-ní věřících pro zpěv, jímž provívá van věčnosti a ozařuje i její odlesk. Theodor Divina: Nový kancionál olomoucké arcidiecése. »Boží cesta« písně a modlitby katolického křesťana. Úuodsm předesílcí arcibiskup Dr. Prečan: Náš nový kancionál dostal název „Boží cesta”. Název jisté významný. Přináší nejen modlitby a písně, nýbrž i základy liturgických, věroučných a mravoučných pravd. Podávám tento nový kancionál katolickému lidu na jeho cestu k věčné spáse. Nechf se z něho učí katolicky modlit, zpívat, žít. Kéž přispěje „Baží cesta” .k pochopení a prožívá-ní posvátné liturgie, k obnově náboženského života a tím k větší cti a slávě Boží a ke spáse duší! Žehnám tomuto dílu, žehnám také všem, kdož je budovali, všem, kdož je ochotně přijmou a kdož se přičiní, aby se stalo drahým majetkem našeho zbožného věřícího lidu. Na Svatém Kopečku u Olomouce o svátku svatého Martina, biskupa a vyznavače, L. P. 1938. t L e o p o 1 d, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. V olomoucké arcidiecése byl již od konce minulého století zaveden a vžit Holainův kancionál. Poněvadž ale v běžném používání bylo nejvíce jen školní vy-dání v omezeném počtu písní, počal nešvar nahrazovati mešní písně písněmi jiných zpěvníků poutních zvláště pak mariánských, které se pak zpívaly bez ohledu na církevní období. Aby se tomu předešlo, bylo uvažováno o novém vy-daní kancionálu, ve kterém by bylo více mešních písní. Roku 1927 jmenovala arcib. konsistoř sedmičlenný výbor včele s Dr. J. Martinů, tehdy profesorem náboženství, a zvláštního znalce lidové kostelní písně, aby sestavili seznam písní pro nový kancionál. Zároveň bylo přihlíženo k tomu, aby pokud možno byly pojaty aspoň některé písně užívané v jiných diecésích, a tak aby byl utvořen podklad pro společné písně všech diecésí. Samozřejmě že takové dílo nešlo rychle vypracovati, a proto trvaly přípravné práce celých 10 let, než byl sestaven seznam písní nejvíce užívaných tak, jak je dnes vidíme v našem kancionále. Také se ukázalo, že většina velkých svátků a svátků světců nemá vlastní mešní písně, a ty bylo nutno teprve utvořiti. Úpravou textu a složením nových mešních písní byl pověřen náš významný básník, dómský vikář P. František Večeřa-Sfřížovský. Jemu také svěřil do-končení díla dosavadní hlavní Tvůrce, prel. Dr. J. Martinů, pa svém jmenování generálním vikářem. A tak společným úsilím všech zájemců byl v roce 1938, tedy za 11 let, kancionál ukončen a předán do tisku. 15 | ||||
|