|
| ||||
| ||||
|
sila hledati — a štastně také našla novou, n -e-t r a d i č n í základnu pro katolické vánoční pro-středí. Duchovní hudba J. B. Foerstera je dnes nejhodnofnější naší hudbou duc h o v n í. Od „Hymnu andělů” přes „Hymnus”, „Stabat Mater” ke mši na staroslověnský text a oratoriu „Sv, Václav” —řada vysoce hodnotných skladeb, která by si žádala soustavného zpracování. Neúnavný Kiihnův shor byl výborným interpretem (řídil sám Jan Kiihn) skvělé novinky Foersterovy, k níž autorovi srdečně blahopřejeme. C. S.
Pickova mše F-dur v slovenském rozhlase. V ne-děli 8. ledna t. r. dávali v kostele Františkánském v Bratislavě (dirigloval prof. Ant. Ledvina, u varhan Bohuš Pařízek) nejznámější Fickovu mši F-dur. Je to skladba z Pickova tvořivého mládí, kterou svoje pokrokové snahy (proti poněkud ztrnulé základně přísné reformy, z Německa k nám přišlé) uplatnil naprosto přesvědčivě. Mše vyniká velmi ušlechtilým projevem v celku, překvapovala úpinými novostmi v pojetí textu, ušlechtilou melodikou, vysooe za-jímavou harmonií, rhytmikou, ale hlavně tím, jak vzorně byla po l y f o n i c k y propracována. Právě touto charakteristickou známkou u-držela si primát nad mnohými dalšími Pickovými skladbami, které po stránce polyfonní výpravy zůstávaly rozhodně za ní. Mše je repertoárním číslem kůru u Františkánů v Bratislavě. Provedení bylo ve všech směrech dokonalé. C. S. Chrámová hudba u sv. Ludmily na Král. Vino-hradech. V neděli 15. ledna t. r, dávali v tomto chrámu Vojtěcha Říhovského mši „Gloria in exeelsis”, psanou ve vžifém již skladatelově slohu. Zpíváno bylo s velkou chutí, v čilých rytmech. Více odstíňování bylo by ještě zvýšilo dobrý dojem sytě znějícího sboru. C. S. Gregoriánský chorál z opatského chrámu v E-mauzích (22. ledna t, r.). „Nová myšlenka a nová potřeba zplodily nový tvar v umění stavitelském i hudebním — basilika a chorál — dvé rodných sester. Obě jsou prosté, přes vši jednoduchost však velkolepě krásné. V uměleckém Tvoření bývají myšlenky jednoduché nejpl•odněj§ími; schopny vývinu nejdokonalejšího. Návrat k ctihodnému zpěvu Církve samé, který již v katakombách zazníval, •odtud do světlých basilik se přesídlil, v dobách zlatého středověku velechrámy našimi hýbal... .` Těchhle slov, Vladimír Helferf: „Leoš Janáček.” Pazdírkovo nakladatelství u Brně vydává velkorysé dílo Vladimíra Helferta o životě a skladatelské tvorbě Leoše Janáčka. Dílo je rozvrženo na čtyři díly. I. V poutech fradioe. II. Vzpoura. III. Boj. IV. Vítězství. — Z prvého dílu vydány dosud tři sešity, které nasvědčují, jaké detailní práce se prof. Helfert podjal, jakou úžasnou spoustu historického a archivního materiálu zpracoval, než-li přikročil k vydání prvých tří sešitů svého důkladného díla. Osobnost Leoše Janáčka — který piných obdivu a nadšení jsem vzpomínal, když jsem se zaposlouchával do skvělé reportáže z Emauz; nebylo možno nevzpomenouti vět nadšeného ctitele a oživovafele kultu gregoriánského chorálu P. Ferdinanda Lehnera. (Viz přednášku Lehnerovu o slavnosti brněnské, u-veřejněnou v „Cyrilu” z roku 1885, str. 1.) O-sobně vžíval jsem se opět do nejvznešenějších hnutí duše, kterými jsem žil loňského roku o Svatém týdnu, zejména na Zelený čtvrtek při ranních pobožnostech v tomto chrámu Páně. Dík řádovým brafřím za vzorné, jedinečně ryzí ve slohu, provedení chorální mše? C. S Neděle u P. Marie Sněžné. Dne 29. ledna vy-sílala stanice Praha II. bohoslužby ze jmeuonovaného chrámu, při nichž zpívána Říhovského mse „Gloria in exoelsis Deo”. Shor Cyrilské Jednoty u P. Marie Sněžné s pinou oddaností provedl tuto náročnější mši. Diria-ent jar. Čížek vedl ukázněně svůj sbor, který s varhanami (Dr. Wiinsch) i dokonalým orchestrem v cel-ku i jednotlivostech podával slohově jmenovanou mši ve správných rytmech, v dokonalých frasích, s piným dynamickým citem. Výsledek opravdu velmi zdařilý. Musím ještě upozorniti na to, jak skvěle byly zpívány pohyblivé části ve mši sv. — vesměs z chorálu. Shor (včetně ženských hlasů) předváděl chorální zpěvy s pinou odevzdaností, náležitým pochopením — přiznám se, že tak vzorně zpívat chorál jsem už dlouho neslyšel, Pro dnešní dobu u nás zjev opravdu jedinečný. Sfřídání sboru mužského se ženským, pak nádherná unisona — vše za stylového doprovodu varhan — dodávají přednesu chorálu zvlášt výrazné barvy. — C. S. Chrámová hudba u sv. Jindřicha. V neděli 12. února f. r, vysílala stanice Praha II. chrámovou hudbu z kostela sv. Jindřicha v Praze. Byla dávána známá Pickova mše F-dur ve jmenovaném kostele s průvodem varhan a orchestru. Provedení bylo vesměs zdařilé, bylo by snad prospělo místy rychlejší tempo, zejména v ,genitum non facfum”. Mše žádá si dobrých, lahodných altů, v ,Ef incarnatus esf", místu ne-obyčejně štasfně a na svou dobu až překvapivě pojatém, zvlášf vhodně lze uplatniti sólovou alfistku (v našem případě zpívaly dámy z alfu unisono). Chorál byl zpíván dobře mužskými hlasy (vyznívajícími v jednotný, jemný rejstřík). Wiedermannovo ,Pange lingua" zakončovalo hudbu mše sv. Vysílání nebylo tentokráte ve zvuku daleko tak čisté, jako bývá jindy (nejzdařilejší v reportáži mše sv. od P. Marie Sněžné). Literatura má ostatně určitý vztah i k cyrilskému hnutí — touto vědeckou prací dojde jistě náležitého ooe- nění nejen hudebního, ale i historického a vy- zvedne pině význam Janáčkův v české národní kultuře. K dalším částem se postupně vrátíme. T. D. Lisfárna redakce. Články do příštího dvojčísla do konce května. — K příloze Pickově poznamenáváme, že partitury slouží též jako hlasy. 24 | ||||
|