|
| ||||
| ||||
|
Dr. Cyril Sychra: Karel Stecker v hudbě církevní.
Do úvodu. Zajímal mne vždycky: v raném mládí, kdy jsem — snad už jako primán -- opisoval si altový part jeho mše ,solemnis", kterou jsem ještě dětským citem a přec tolik měl rád; zajímal mne později, když jsem — z nedostatku jiných — zpívával basové sólo v téže mši. To byly slavnostní dni na mladoboleslavském kůru, kdy jsme dávali Karla Steckera ,solemnis", otec u dirigentského pultu, bratr Lumíru varhan; my všichni zpěváci v nadšení, jež jsme si už přinášeli ze zkoušek. Byli jsme všichni vzrušeni -- také proto, že v kostele P. Marie v Mladé Boleslavi dole u lavic stával pravidelně sám autor, který po mši sv. přicházíval na kůr vyslovit otci svůj dík... Nemohl jsem dobře pochopit, že mši Sfeckerovu nedávali takřka nikde, a přec kladl jsem ji (a nezměnil jsem svůj 'názor dodnes) na nejvyšší místo mezi našimi církevními skladbami. Psal jsem o ní v „Cyrilu"1 nejdřív; na jaře 1912 vydal jsem spisek „K duchovnímu koncertu” ze skladeb prof. Karla Steckera 18. března 19122; nik sv. tvořila hlavní předmět programu i mého rozboru. V těchto pojednáních snažil jsem se nalézti a přesvědčivě vyjádřiti vysoké hodnoty této práce, Sfeckerův význam pro vývoj naší církevní hudby, vznik jeho školy (Picka, Tregler, Douša, Kubát, Winter), uhájit Steckera proti těm, kterým ona zejména jeho škola šli už daleko za slohovou podstatu ryzího církevního slohu. Byl jsem povzbuzen k dalším pracem z oboru církevní hudby uznáním samotného autora (píše mi 18. listopadu 1916): „... nemaje ani tušení, že v Benátkách připravuje se provedení mé mše, byl jsem dnes nesmírně překvapen, čta Váš krásný feuilletan v „Mladoboleslavských listech”. Byl jsem jím opravdu dojat.. . Vy jste jediný, jenž se jí ujal, a nebýti Vás, snad by mnohý z „odborníků” ani o ní nevěděl. Mne při tom ovšem nejvíce zajímá a těší, jak obdivuhodně vystihl jste vše, co tanulo mi na mysli, když jsem mši psal...” Autor děkuje za nepatrnou práci mně — a zatím já sám v jeho mši, v jeho skladbách vůbec těšil jsem se nejkrásnějším, nejhlubším chvílím svého života. Byl a zůstal jsem mu vroucně oddán, a table práce o jeho díle a pro ně chce být výrazem vřelého obdivu a vděku. Píši o Steckerovi snadšením a také s trochou uspokojení: jeho ,solemnis" byla mi klíčem pro výklad vývoje naší domácí hudby církevní v době, kdy v názorech na katolickou hudbu církevní u nás ne-bylo ještě jednotného směru; a byl to právě „Cyril”, v němž mohl jsem uplatňovati svoje soudy fřeba proti vlastním spolupracovníkům, náhledy, které dnes zevšeobecněly. Vydávám svého Steckera ve chvílích, kdy začíná se chápat, že byro hrubým omylem rozlomit vývoj kulturního dění politickou ideou, která ani vědecky ne-byla náležitě opodstatněna. Dnes už davoví lidé od naší české církevní hudby nebudou se odvracet. Dnes už snad zase přijde česká církevní hudba —Tento v předpřevratových dobách vysoce hodnotný úsek naší hudby vůbec, z něhož význačnější díla šía světem — ke slovu; měl bych dojem piného uspokojení, kdybychom v této nové éře vývoje české kultury nezapomněli ani na Karla Steckera a jeho dílo vědecké a skladebné. Věda ,a umění. „Všeobecný dějepis hudby”, vydaný v roce 19023 vedle „Hudebních forem” 1 Cyril" 1'911, str. 33, 56, 120- 2 Tiskem Cyrillo-Methodějské knihtiskárny V. Kotrba v Praze. 3 Nákladem Karla Vačleny v Mladé Boleslavi; o něm píše kritik „Národních listů” J. B. Foerster: „Všady je patrno, že Stecker prostudoval a ovládá ohromnou literaturu moderní, ať tak díme do posbední hodiny, že zná objevy a výzkumy nejnovější a že nepřijímá šmahem, eo se nahodilo, nýbrž uvažuje a srovnává s názory staršími a "vlastní zkušeností ... Pročetše Steckzrovy ,Děj:iny", můžete bez rozpaků stvrditi, že spis tento obsahuje zhusta zprávu daleko spolehlivější než jiné i renomované cizojazyčné spisy téhož směru z doby nejnovější, a jest zajisté jedním z nejcennějších dě1 toho druhu vůbec...” (viz ,Kalendář českých hudebníků" z r. 1895, str. 19—20); 26 | ||||
|