|
| ||||
| ||||
|
ci, ta přirozeně platí o každé součásti nového slohu hudebního. Podivno, že tenhle výrok Smetanův byl u nás v historii církevní hudby přehlížen.
Nemohu také nevzpomenouti v souvislosti zakladatele české hudební vědy — svého učitele Dra Otakara Hostinského, který pro začátky vývoje nové církevní hudby vyslovil -- aspoň nepřímo slova velmi pozoruhodná. Stalo se to v jeho článku ,Hándel a Bach": 20 ,Homofonie sice má také své právo v jistých případech, jako každá jiná forma umělecká, ale vrcholem umění hudebního, jeho nejvyšším rozkvětem a jeho nejdůstojnější manifestací zůstane vždy polyfonie. Šířífi a hájiti podle možnosti tento názor zdá se mí býti svatou pou nnos.tí každé-ho, kdo dovedl si zachovati neporušenou lásku a úctu k velikánům minulosti, jichž geniální důmysl odkázal nám poklady, kterých odříkati by se mohla jenom mysl bláhová, pravé podstaty a povahy hudby naprosto .naznalá." Vznosná — ale pravdivá slova Hostinského mohla nejvýš povzbudivě a také přesvědčivě působiti zejména do počátků vývoje této hudby, kdy o polyfonii právě začínalo se někdy pochybovat a nemělo jich býti zapomenuto v době nejprudšího kroku vpřed u těch, kteří v nejlepších úmyslech a v mnohých směrech zdárně hájili požadavků pokroku i volnosti umělecké i v hudbě církevní (Picka atd.). Než přihlédněme nyní k vlastním poměrům, jak se u nás pro vývoj nových myšlenek, přinášených k nám do církevní hudby z Německa, podávají. LI nás bylo tu vyvoláno ušlechtilé hnutí cyrilské, soustřeďující se ve spolkové formě cyrilských jednot, jejichž duševním vůdcem byl náš list ,Cyrill", kterému před-cházel původně časopis „Cecilie”. Vůdcem spolků i listu byl ušlechtilý kněz P. Ferdinand Lehner, teoretik i praktik úctyhodných kvalit, jehož vědeckého aspektu hlavně proto si osobně vážím, že nebyl uměleckým zjevem ryze hudeb-ním, nýbrž spolu výtvarnickým —jeho výborné „Dějiny umění národu českého” jsou pro posledně uvedenou znalost přesvědčujícím dokladem. Druhým ohniskem vývoje stává se pražská varhanická škola se svým vynikajícím teoretikem F. Z. Skuherským. Třetím, již slabším proudem, jímž se vývoj probíjí, jsou lidé zasahující spíše náhodně, nežli nějak soustavně z hudby světské, kteří právem aspoň občas věnují pozornost tomuto speciálnímu oboru naší hudby, který pro významné svoje představitele vynucuje si pozornosti. Ti stojí často dosti příkře proti vlastnímu hnutí cyrilskému a podporují zejména úsilí o snahy pokroku, anebo zasahují do jeho života, když je k tomu nutí skladebné zjevy velkých skladatelů ze světského oboru hudebního (zejména duchovní skladby Dvořákovy). Jim se nedostává soustavného promyšlení zrodu a vývoje církevní hudby, a proto budu se jimi spíše příležitostně zabývati. (Pokračování.) Jednatelská zpráva k valné hromadě Obecné Jednoty Cyrilské v Praze za správní rok 1938. Přednesena na valné hromadě OX dne S. června 1939 v Praze. Vaše Eminence, nejdůstojnější pane protektore? Veledůstojní pánové, vážené shromáždění? „Lauda, Sion, Salvaforem, lauda ducem et pastorem in hymnis et canficis?” -- Začínám svoji jednatelskou zprávu na valné hromadě OJC konané téměř v předvečer svátku Božího Těla slovy sekvence na tento svátek připadající. Sekvencí, která po sedm století je slavnostně zpívána církví při liturgii, sekvencí složenou sv. Tomášem Akvinským. Básnický obsah této sekvence zvláště v dnešní době pině vystihuje smysl a úkol Cyrilských jednot. Již její začátek tak skutečně básnicky vyjádřenými slovy naznačuje nám smysl našeho snažení a cestu, kterou se má činnost naše bráti: „V hymnech a písních oslavovati svého Spasitele, Pastýře a Vůdce?” — Který spolek může míti krásnější a ušlechtilejší cíl, než který si předsevzalo cyrilské hnutí? - Viz „Dalibor” 1885, sír. 132, 155, 156- 29 | ||||
|