|
| ||||
| ||||
|
tých zpěvů celebrantů a odpovědí choru; nejhlubším dojmem působil přednes preface samotným sv. Otcem, v jehož zpěvu spojovala se je, dinečná hloubka víry s nejpřesvědčivějším za-nícením, obé vyvolávající dojem jedinečné hloubky, který duší poslouchajícího zachycuje se provždy. C. S.
Na nedli ,Laefare", 19. března, hlášeno byla vysílání slavných bohoslužeb z kathedrálního chrámu v Českých Budějovicích na počest zlatého kněžského jubilea J. Exc. biskupa Dra Šimona B§rty. Byl jsem v tu dobu zaměstnán v kos-tele a nemohl jsem sledovati vysílání, ani náš referent se o něm nezmiňuje. Škodal Š. Rovněž o neděli „Smrtelné”, 76. března, ne-došly do redakce žádné referáty. Š. Na Květnou neděli. Brněnská stanice po 9. hodině vysílala hohoslužby církve římskokatolické z dómu na Petrově. Slyšeli jsme tu silný mužský sbor, řízený p. řed. Ant. Hromádkou, doprovázený p. Vlad. Havlíkem. Zachytili jsme některé části mše pro mužský shor od Fr. Musila, někde velmi zajúnavé, potom pašijní shory (latinské) homofonně psané, přiléhavé ve svých náladách. Provedení mše bylo dokonalejší pro jemnější odstíňování, nežli ve sborech pašijních. Do nedělního programu katolických bohoslužeb řadil se výkon tohoto sboru velmi přiléhavě. Radiová, stanice však ner dodržela přesně stanoveného času 9 hod. 10 m. (začínalo se dříve). Pražská stanice hlásila se v 10 hod. 30 přeno-sem z chrámu P. Marie Ustavičné Pomoci v Praze III., u Kajetánů, vysílajíc mši svatou a české pašije. Tyto byly provedeny úspěšně. Byl tu především výborný evangelista, part Kristův by1 zpíván s piným porozuměním, zrovna jako partie rolí vedlejších. Shor zpíval čistě a vpadal přesně. C. S. Velký pátek u Palnny Marie Sněžné. Po velmi zdařilém provedení Říhovského vánoční latinské mše přihlásil se nám sbor Cyrilské jednoty u Panny Marie Sněžné do radia velkopáteční svou produkcí. Dával velmi pozorně Nešvcrovy pašije na Velký pátek a pak ze sbírky smíšených sborů Fr. Picky ,Hebdomas sancta` č. 6,, 7., 8., 9. Sbor přímo uchvacoval tím, s jakou oddaností a vřelostí i se svými sólisty vnořil se do jednoduchých, ale vždycky působivých Nešverových pašijí, a s jakým slohovým porozuměním podal ukázky ze skvělých sborů Pickových v uvedené sbírce. Jsme za to za vsecko vděčni, jak dirigentovi Jaroslavu Čížkovi, tak i všem zpěvákům bez rozdílu. C. S. Dvořákovo ,Stabat Mater" v rozhlase. Nejdříve aspoň poznámku k Dvořákově hudbě duchovní: spor o Dvořákovu hudbu a v uí i o jeho hudbu duchovní již ztichl, k věci máme již určitý časový odstup a s ním i dnešní vývojový obrat v hudbě, který znamená odklon od programní hudby a příklon k hudbě absolutní — poslední dvě skutečnosti rozhodně promlouvají ve prospěch hudby Dvořákovy, jakož i hu- dební prakse, která Dvořáka intensivně pro-vozuje. Z tohoto stavu věci vyplývá pro dnešek asi toto (máme-li v úvaze duchovní hudbu Dvořákovu): Dvořákova duchovní hudba je stavěna na principech hlavně Haendelovy kantáty duchovní, při čemž Dvořák ve svou hudbu uvádí vesměs nové prvky projevové, zejména z harmonie, rytmu, melodiky, a dává v těchto směrech tolik svého, že možno tu mluviti o skladbách vysoce originálních, v nichž však příklon k jeho uvedenému vzoru je někdee bližší, někde vzdá,-lenější. Po této stránce právě „Stabat Malter” ie dílo nejsvéráznější, ,Svatá Ludmila` stojí haendelovskému vzoru blíže, zrovna jako „Te Deum” a mše, kdežto „Requiem” je už zase východisku Dvořákovu vzdálenější, a proto své-ráznější. Dvořákův vliv na vyvol naší duchovní hudby projevil se téměř výlučně v širší formě kantáty. Konkrefně: ovlivnil Fr. Musila v jeho „Stabat Mater”, Nešveru v jeho kantátových skladbách „De pmfundis” a „Job”, jinak na naši duchovní hudbu v její užší formě, zejména mešní, Dvořák přímo nezapůsobil, nebo^ vývojovou linii určují tu Skuherský, Foerster a Stecker. Abych se vyrovnával s našimi hudebními spisovateli: stojím blíže k obdivnému postoji Steckerovu, k jeho chápání Ant. Dvořáka (viz „Antonín Dvořák`„ Sborník statí o jeho díle a životě — Praha 1912, stat ,Kantáta a hudba církevní"), ač všecka díla Dvořákova nestavím do jedné linie, nýbrž diferencuji je, jak jsem nahoře uvedl; Totéž platí vzhledem k stanovisku Ing. Ot. Šourka, jak je pojal ve svém díle „Život a dílo Ant. Dvořáka” (rozcházím se se Šourkem hlavně v otázce vlivu Dvořáka na naši církevní hudbu). Zato je mi vzdálenější Dr. Bartoš ve své krir tické studii „Antonín Dvořák”, v níž je pokus utřídit i Dvořákova díla v,oboru hudby duchovní, avšak z podrobných úvah dedukuje se tu až na vyložený eklekticismus duchovní hudby Dvořákovy, jehož však tu rozhodně není ani u skla, deb hlavnímu vzoru Dvořákovu nejbližších. Vlastní svůj úsudek shrnuji hlavně v tom, že duchovní hudbou Dvořákovou vane zřejmý český duch, který jasně zároveň dokum-entuje silnou Dvořákovu originalitu tvůrčí. Buďme šfastni, že v dějinném proudu duchovní hudby naší máme dvojí směr: tento dvořákovský, který štěpil svoje češství na hudbu barokní, a onen Skuherského — Steckerův, který český hudební charakter vložil na cesty německé reformní hudby církevní, j,ež vzešla z odporu k barokní hudbě duchovní. A abych byl docela úpiným: výsostně oso-bitá hudba J. B. Foerstera stojí tu asi někde uprostřed, ale s bližším postojem ke směru po-sléz uvedenému. Jsem rád, že od doby, kdy isem začal psáti o hudbě církevní (r. 1911), nemám, co bych na svém íisudku o duchovní hudbě Dvořákově podsfaflně změnil. V r. 1912, když rozebíral jsem včas. >,Sm,etana” v roč. II. str. 231-232 Foersterovo „Stabat Mater”, napsal jsem doslova toto: ,Dvořákovo „Stabat Mater” jest mi spíše modlitba, kde nejde tak o konkretnost obsahu, jako o vroucnost citu - tof vlastní smysl modlitby. Nelze se divit, že Dvořák, hudebník čistě absolutní, nelne tolik k textu a že s duší překypující zbožností v prvé řadě čirou hudbou, prostředkem, jímž nejdokonaleji dovede své myšlenky vyjeviti, chce osvědčiti velkost své planoucí víry." V r. 1923 na př,, když jsem rozebíral ve své monografii „Josefa Nešvery hudba církevní` Nešverovu kantátu >,De pmfundis”, 38 | ||||
|