|
| ||||
| ||||
|
„Te Deum” bych ovšem kladl mezi lepší Fiihrerovy práce. Herleovo ,Alleluja" bohužel v rozhlase už nevysílali. C. S.
Boží Hod velikonoční v rozhlase. Náš rozhlas oznamoval na 9.30 hod. z dómu sv. Víta na Hradčanech pontifikální mši sv., při níž chrámový sbor měl provésti Nešverovu mši ke cti sv. Lva papeže. Je to známá Nešverova mše op. 94• Hlasatelka neuváděla jména mše a já hned v prvých taktech jsem poznal, že se nezpívá Nešverova mše, nýbrž mše Karla Douši ,>solemnis". Ta-to nepřesnost mne nepřekvapovala u kůru svatovítského, neboř tuším, že o vánocích 1937 hlásil kůr znamenitou mši Maxe Springera ,Puer nafus est` na Boží Hod vánoční, a nezpíval ji, a na loňské vánoce na týž den byla hlášena Nešverova mše „In hon, seti Eugenii” a rovněž ne-zpívána. Bylo by dobře, kdyby v případě změn v programu byly bezprostředně před provede-ním v rozhlase uváděny přesně ony skladby, které budou provedeny, jako se to dosud děje ve všech případech jiných. Doušova mše „salemnis' je mou starou známou. Uváděl jsem ji do života, když vyšla, zároveň se mší „In hon. seti Wenceslai” (v čas. „Smetana” r. 1912) a vzpomínám na ni rád nejen jako na repertoirní číslo mladoboleslavského kůru mého nebožtíka otec, ale zejména jako první skladbu církevní českého skladatele, provedenou čsl. zpěváckým spolk m „Foerster” v košickém dómě 7. března 1921. Řídil jsem ji tenkrát sám, maje pod svou taktovkou na 50 zpěváků a v orchestru celou vojenskou kapelu vedle řady civilisfůodhotník(i. Varhany hrál výborný prof. Měrka. Ve svatovítském dómě provedli tuto mši dokonale. Vadilo mi jenom, že poměrně slabě byl obsazen Tenor, což zejména bylo patrno v Benedicfus a pak v Agnus. Varhanní průvod byl velmi přiléhavý. Dobré také byly proměnlivé části mše sv., ve kterých — pokud zpíváno chorálně — pronikala snaha o jemný přednes chorálu, v kterémžto ohoru je svatovítský regensr chori (p• O. A. Tichý) teoreticky i prakticky vy-nikajícím pracovníkem. C. S. Pickova „Missa solemnis” z Brna. V pondělí velikonoční vysílal brněnský rozhlas z velechrámu sv. Petra význačnou Pickovu práci, mši „so,-lemnis”. Tato mše byla po prvé provedena v kostele u Dominikánů v Praze, 1. října 1899. Je to op. 21. Hle, jak tenkrát Picku charakterisoval kritik K. Hoffmeister: „Fr. Picka je jeden z nejmladších a jeden z výbojných této čety, této re-formy prati reformě. Pickova mše liší se od obvyklých skladeb církevních především intensitou svého obsahu citového. Nenajdete tu melodií stylisovaných v onen obvyklý velký chrámový klid. Zpěvy tu úpí, pokorně prosí, hlásají tajemství v mystických extasích, jásají vítězně i těžkými kamennými harmoniemi káží slova vy-znání.” Jestliže kritik chtěl v tomto případě mířit k tomu, že skladatel ve mši vyjadřoval svoje subjektivní nálady, byl by pochybil dvojím směrem: především byl by zásadně vyloučil katolicitu této mše Pickovy, která v církevní hudbě je podmíněna objektivností výrazu, byl by ale ukřivdil skladbě samotné, která je psána zřejmě ve stopách objektivní lyriky církevní. Toto o-všem dnes je snadno napsat, poněvadž k církevní hudbě Pickově, Treglerově, Doušově, Win- terově máme vyjasněný postoj; pro svou dobu byl Picka nebezpečným novateurem, ale vbrzku se poznává, že Pickův zrod — i přes jeho myš, lenky pro církevní hudbu v t e o r i i vyslovené — neznamená absolutní novost ve vývoji církev-ní hudby, nýbrž že byl pokračovatelem svého ur čifele prof. K. Sfeckera, pokračovatelem, který ovšem ve svých skladbách se zvláštním důrazem podtrhoval to nové, co Stecker — teoretik i praktik — do vývoje české hudby církevnň vnesl. Pickova mše ,solemnis” je právě nejprudším výrazem Pickova novateursfví — a netvrdil bych, ž,e právě proto je mi jeho skladbou nejh~odnofnější. Stavím ji rozhodně pod jeho ,Missu F-dur". Proti této mši ,sobemnis" má minus v jisté primitivnosti výrazové, která zrovna Pickovi nejpřirozeněji neleží. Myslím tu hlavně na ony partie skladby, vedené v unisonech. Jsou to projevy nové, překvapivé, ale zvláštních hod-not v sobě na"bsahují. Ovšem originality jsou jedinečné. I tak zůstává ,soLemnis` Pickova prací ve vysoké hodnotě, a pro vývoj naší církevní udby je až pikantně interesantní. Nedá se jí upřít, že přes všecky vývojové snahy zůstává mše v mezích skladby církevní, a že svou myšlenkovou originalitou přesvědčivě vyjadřuje češství církevní hudby, které od doby počátků vývoje samostatnosti tohoto oboru hudebního bylo živeno typickou snahou za uvolněním výrazu, snahou, která dobře vystupovala proti německé reformě hudby církevní, jež na svých prvotních principech lpěla úzkostlivě. Kdybych byl ovšem dnes tázán, zdali právě novosti u Picky a jeho komilitonů jsou nejvyšším bodem vývoje naší církevní hudby, nedal bych kladné odpovědi. Právě to, že Picka se svými někdy opouštěl aspoň částečně původní základnu reformy církevní hudby, myslím polyfonii starých mistrů, je mi spíše úbyfk,em v hodnotách skladeb tohoto posledního vývojového směru; dokonalost bez výhrad vidím jenom ve velkém (obsahově velkém) díle prof. Karla Steckera, jak to právě po-kouším se dokazovat ve své poslední práci. — Ještě poznámku k vlastnímu provedení mše v Brně. P. řed. Hromádka podal krásné Pickovo dílo s piným slohovým pochopením. Se zcela zvláštním zdarem podařilo se mu vyjádřit nejlepší část mše ,Credo' (referuji podle líčení své ženy). Škoda, že patrně akustika v kostele vadila, aby přenos mše mohl býti podán v piné čistotě a přesnosti zvukové. C. S. Eduarda Treglera „Missa jubilaei”. V neděli 16. dubna z chrámu sv. Mořiee v Kroměříži. Naše Morava vysíláním katolické hudby církevní vel-mi se nám zavděčuje. Nejdříve proto, že jakoby pracovala ve volbě skladeb podle plánu, nehot v krátké době podává nám div ne přehled ze-jména vynikajících dnešních komposic našich, k nimž připojuje z cizích význačné dílo Liszt,)vo „Missa choralis”. Za druhé je reprodukční ú-roveň velmi vysoká. Kroměřížský kůr do této serie přinesl jedno z nejlepších děl Ed. Treglera „Missa jubilaei”. Tregler je ve vývoji naší církevní hudby vysoce zajímavou osobností, a v jeho díle uvedená mše prací jednou z nejlepších. Úhelnými kameny jsou jednak motivy římského chorálu, jednak motivy nové ražby, které s podivuhodným uměním spájí v celek dosti jednotný. Tak hned v „Kyrie” setkáváme se s motivem, vzatým z ,Ordinarium Missae", a sice ze mše „In Dominicis Adventus et Quadragesimae”, ,Qui tollis" v Gloria má zase ma- 40 | ||||
|