|
| ||||
| ||||
|
tiv, čerpaný z počátečního Kyrie mše „In Feriis per Annum”, úvod ke Credu má motivickou základnu z téhož Ordinaria, a sice ze IV. „Patrem omnipotentem”, zrovna jako „Et in unum Dominum” a ,Ef ex Patre nafum". Tematičnost za tohoto bohatství motivického ovšem trpí. Psána je mše ve stylu smíšeném, místa p~olyfionnú střídají se s místy ryze homofonními. V práci kontrapunktické ukazuje se velké mistrovství Treglerovo, jehož nejvznosnějším vypětím, plným lyrické krásy je ,Ef incarnafus esf", nar psané pro smíšený sbor se sporým průvodem varhanovým. Tuto partii čítám k nejkrásnějším věnem, které Tregler vůbec kdy napsal a mám ji za jednu z nejlepších, které vůbec v litera-tuře české hudby církevní byly v tomto oddílu mše složeny. Avšak i tam, kde Tregler pracuje výlučně s moderními prostředky projevu (viz skvělé ,Benedicfus"), zůstává v ovzduší ryzí církevní hudby, prosycené duchem katolicity i ryzího češství.
Provedení mše bylo bezvadné. Vyslovuji svůj obdiv dirigentu prof. P. Zmeškalovi, který byl podporován výborným varhaníkem Ot. Lukášem, jenž dokonale se vžil v obsažný varhanový part této mše. Dirigent imponoval mi hlavně jemným smyslem pro sloh hudby chrámové, který v jednotlivostech projevoval se zejména ušlechfilou linií zvukovou, dále pinou barvivostí ve sboru a pak zejména vhodně volenými tempy ve všech dílech skladby. Jenom nepatrnosti vadily deklamaci: spoj: ,Quiex Patre' nebo ,Hossanna in excelsis". Vedle Treglerovy mše byla provedena mofeffa:..Gradual°" pro tenor, smíš. sbor a varhany od K. A. Leifnera (výborný byl sólový tenorista) a offertorium ,Angelus Do-mini" od Vine, Gollera. Vránkův sbor už v rozhlase vysílán nebyl. Chorál byl zpíván dobře výbornými tenorovými hlasy (basy chyběly). C. S. O vvs4lání z Břevnova; lcde podle .Našeho rozhlasu" se dávala 23. dubna chorální mše, ne-mám zprávy. š.. Blatného mše z kostela sv. Tomáše v Brně. V ne-děli 30. dubna t. r přihlásila se opět brněnská vysilačka s velmi dobrým programem z oboru církevní hudby. Pečlivá Morava dala v radiu slyšet výborný chrámový sbor (dirig~enf Josef Blatný, varhaník František Michálek), který provedl pozoruhodnou věc, mši „in hon. seti Josephi” svého ředitele kůru. Už přesné hlášení všech provozovaných skladeb (a stručná, ale výsfižná věta o skladateli) se zamlouvalo. Skladatel je Janáčkův žák, který pracoval hlavně v hudbě světské. Ve své mši nehledá nových cest — jde za Fr. Pickou, E. Treglerem a jejich kornilibony. Hájí j e j i ch sloh, ale při tom se sám neztrácí. Je jemným a důsledným strážcem c í r k e v n í h u d b y — vzhledem k svému učiteli je až střídmým ve stavbě harmonických tvarů a jich sledů, jeho melodika je střízlivá zrovna jako rytmus — vůbec celá slohová podstata je založena tak vážně, že nikde neporuší ryze církevní-ho rázu skladby; polyfonická práce je sporá (v tom se projevuje vliv specificky Pickovských skladeb). Offiertorium p. Blatného bylo rozsahem užší, ale obsahově výmluvné rozhodně se dobře vyjímalo vedle slabšího Graduale Lion. eourtova. Do programu mše zapadalo dobře „Pange lingua” mého strýce Petra Kociana (regenschoriho v Cistí nad Orlicí). Skladatel ředil si své dílo bez vnějškových efektů, ale s fím větším rozmyslem pro niterný výstih své práce. Zamlouvala se mi zejména zvýsená péče pro rozděl mezi jednotlivými samostatnými hudebními větami (je tohle právě pro kostelní dirigenty důležité, vzhledem k akustice kostelů, tolik odlišné od akustiky koncertních síní!) — jen cesura za ,Et incarnatus esf" byla mi trochu krátkou. Sbor zněl vyrovnaně, sytě, svěže (foto platí zejména o mužských hlasech), var- hanní průvod jemný, vždy přiléhavý. C. S. Mše sv. z děkanského chrámu Proměnění Krista Pána v Táboře. V neděli 7. května byla vysílána z kůru jmenovaného kostela mše E. J. Horáka pro smíšený sbor, sóli, varhany a orchestr. Pro-měnlivé částky mše sv. tvořily: Graduale ,Dexbera Domini" od Jindř. Piherta pro barytonové sólo s průvodem varhan, offertorium jubilate Deo", duo pro soprán, alt a varhany, introitus „Cantate Domino” od Bob.. Halouska pro smíš. sbor a varhany, communio ,Cum venerit" od téhož pro soprán, housle a varhany. ByI to tedy program, který vycházel z hudby předreformní, v níž Horák znamená dobrou hudbu, zejména v této mši. Fiihrerovo offertorium je slabší skladbou. Pihertova skladba je rovněž prací méně hodnotnou. Méně početný sbor snažil se pod dobrým vedením udržeti se na dobré výši pra-vedení. C. S. Faersterova mše v chrámu Panny Marie před Týnem. V den svátku matek vysílalo naše pražské radia jednu ze zvlášť krásných mší .,Missa in hon. Francisci Assisiensis` od J. B. Faerstera. Máme-li před sebou krásné díla ryzího faersferovského osobitého slohu, mimoděk bolest-ně zadíváme se zpět na poslední dvaoetiletí, které pro naši církevní hudbu i po stránce skladatelského usilování znamená tak žalostně málo. V době před převratem nebylo roku, aby nepři-nesl pro církevní hudbu ne jedno, ale několik hodnotných děl; bylo to jakési ušlechtilé závodění v práci, české jméno skladatelské pronikalo vítězně i do ciziny, tvořila se vysloveně česká škola, v době následující utuchá všecko. Církevní skladatelé starší nám vymírají, zájem mladších dusí s-e veřejností již v začátcích, ale přece jeden jediný radostný zjev nám zůstává: J. B. Foerster, velký a neohrožený bojovník za čistotu estefického úsudku, nedotčený útoky z vnějšku proti katolicismu, pokračuj-e ve svém usilování za dobrou hudbu církevní a píše mezi jiným svou ..Glagolskou mši", pak tuto mši k poctě sv. Františka a na konec svého velkolepého „Sv. Václava”. Jsou to práce, které znamenají další vzestup v óeské církevní hudbě; neboť ukazují nové cesty, na které nikdo ješfé nevstoupil. Na kůru v Týnském chrámě provedl p. red. Ně- mec Faersterovu mši s piným pochopením, dal jí všechnu něhu do výrazu tak vlastního v"sem Faersferovým pracím, i těmto z hudbv církevní. C. S. Na svátek Na.ncbevsfoupení Páaě je každoročně v Kroměříži velká sláva. Gelebruj~c u sv. Mořioe sám nejdp. arcibiskup. Letos 18. května měli tam skvělý program: C h. G o u n o d a Slavnostní mši ke cti sv. Cecilie, E m i l a A x m a n a, kra- 41 | ||||
|