|
| ||||
| ||||
|
ferforium ,Emiffe Spiritum" pro sopránové sólo vykazuje už lyriku subjektivního rázu. Celkem je Wiedermannova církevní hudba ještě ve stadiu velmi jímavého pokusu, který prakticky mezi jiným pro vedení hlasů ve vyšších polohách je obtížným problémem. Dr. Pelikán ujal se díla s piným porozuměním a věnoval mu všechnu péči a uplatnil je proto s piným zdarem maje vynikajícího pomocníka ve výborném varhaníku Dr. Kubáňovi. C. S.
Přenos ze Svaté Hory v neděli 18. června 1939. V rámci výročních slavností korunovačních byla vysílána korunovační mše od F. Forsfa. Je to skladba, která svou oporu hledá také ve starších figurálkách a současně v novější hudbě církevní, proto nevyniká slohovou iednotnosfí. Přesnému poznatku provedení vadilo nepřesné vysílání. C. S. O čtvrté neděli pa sv. Duchu 25. června vysílá-na byla z dominikánského kostela v Olomouci chorální mše XI., zpívaná mužskými hlasy velmi svěže a doprovázena dovedně varhaníkem, jenž by však potřeboval ve varhanách větší počet rejstříku na střídání síly a barev. Krásně působila dokonalá souhra mezi celebrantem a sborem. Pokračujte? Š. S kruchty a podia Z kůru u Křižovníků. Treglerova mše v neděli 9. března t. r. Krásný úspěch Pickovy Missa solemnis nutil mne znovu poslechnouti si křižovnický kúr. Uvedenou neděli dávali zase Treglera — jeho mši D-dur. Tregler mne vždycky velmi zajímal; to tím, jak blízko stál vedle Picky a zas, jak se dík své individualitě přece vedle něho neztrácel. Oba šli za svým učitelem prof. Karlem Sfeckerem, oba čerpali z něho všechny ty snahy, jak je projevil af ve svých praoech literárních (bylo tu jeho pojednání ve „Všeobecném dějepisu hudebním” o církevní hudbě —říkal jí ,clirámová", dále krásný výstih forem církevní hudby v jeho „Formách hudebních”, stručný, ale výstižný nástin stavu církevní hudby v ,Památníku k uctění 50letého jubilea panování Františka Josefa I.", dále stat o církevní hudbě v „Památníku Antonína Dvořáka” atd.), af v jeho pracech komposičních, zejména v jeho mši „solemnis” a v motettech. Tehdejší mladé, Picku a Treglera, uchvacoval Stecker hlavně novostmi v Harmonii, ryt-mu, melodice — nestrhovala jich však jeho polyfonie, jíž se poměrně proti svému učiteli vy-hýbali. Treglera šlzchfí Tatc> snalia po novostech, jíž využifkovává vedle vokálního prostředí, ze-jména v partu varhanním, sám vynikající varhaník své doby. Je dobře, že neúnavný sbormistr, pan Jaromír Herle, v širokém reperfoiru svého kůru má také Treglera, a nadto Také tuto ieho mši méně známou a přece dílo dokonalé, které řadí se k ncjlepším pracem Treálerovým, af mí-ním jeho mši jubilaei solemňis", či „mši ke cti sv. Václava” nebo vzpomínám ieh•o známých „Missa brevis”. Je zaiímavo, že když v našem časopisu zemřelý řed. kůru Fr. Jirásek, výborný znatel teorie církevní hudby i jeiích děl (jeho práce o naší církevní hudbě novější — „Obrana reformy církevní hudby”, „Cyril” roč. 1905 a 1906 — svou důkladností a rozlohou nebyla do-sud překonána), napsal o Tre,~lerových (a současně Pickových) církevních skladbách toto: „...hlubší studium chorálu, klasické polyfonie a spisů o estetice hudby ... — především však úpiná abstinence od módní opery a hudby příliš smyslné —jediné to vésti by mohlo k nezbvtné katharsí nepopíratelného jich falentu k skladbě seriosní, ba i církevní. („Cyril” 1906, str_ 20.) ... Za nejlepší z Ed. Trealerových skladeb pokládáme s našeho stanoviska i se stanoviska absolutní hudby jelo „Missa brevis”, byf by i přísnějším požadavkům na církevní dílo tu a tam nevyhovovala" (1, c. str. 21). Nevyčítám tohoto tendenčního hlediska ani Jiráskovi, ani všem těm, kteří stáli ještě za ním — byla to jistě hez- ká řada našich Cyrilistú. Někteří již však fen- krát uznávali jak Treglera tak Picku za pině hodnotné skladatele církevních děl (pafří k nim také nebožtík můj otec, který dával Treglerovy mše na svém kůru; jednou si docela pozval Treg- lera, aby hrál varhanní part své „Missa brevis” — pamatuji, jak se nám s Treglerem v Ml. Bo- leslavi tenkrát krásně zpívalo a jak Tregler sám s provedením své vynikající práce byl spokojen). Teprve doba, časté provozování církevních skla- deb Treglerových i Pickových naučila nás, když se skladby úpině vžily, že jsou to práce ryzích hodnot a že jejich sloh je čistě církevní a že je také nesen specificky "ceským duchem. Picka i Tregler byly žáky Steckerovými; vděčím Jirás- kovi za to, že Sťeckerovu „Missa solemnis” u- znal za dílo psané v duchu reformy církevní hud- by, že je s velikou úctou obdivoval a že mu u je- ho žáků vadil mezi jiným nedosfafek polyfonie, která Sfeck-crovým pracem byla základem. Pro každého kritika je třeba, aby dovedl posuzovat věci s jednotícího hlediska a od něho neodchy- loval se ani na píd. Tubo vlastnost Jirásek roz- hodně v sobě měl. Několik poznámkových vět nebudiž mi zazlíváno; chtěl jsem jimi jenom stroze vyjádřit, jakým dojmem novosti, opravuji se: spíše překvapivosti pús-obilo kdysi ori sinální dílo Tre, lerovo, jehož krásám podivujeme se dodnes, nebo^ půvab jeho děl nijak nevybledá. U Křižovníků fufo zajímavou práci Tre;lerovu provedli pod taktovkou pana Herle vzorně; Dr. Michla obdivuji, jak dovedně dovedl podati var- hanový part této mše, hluboce propracovaný. C. S. Sychrova .Missa canvicfus" na kůru u Panny Marie Sněžné. Na Velikonoční pondělí zašel jsem si do tohoto kostela, kde jsem vyposlouchal aspoň část „Mše convicfus” svého nebožtíka otce. Tato mše byla po prvé provozována při slavnosti svěcení varhan v piaristi!ckém chrámu Páně v Ml. Boleslavi. Živě si vzpomínám leště na její první provedení. Vidím se na kúru tohoto kostela jako sexfán, vidím diri!,5uiícího svého otce, bratra Lumíra u varhan (hrál tenkrát první koncert od J. Rheinberira pro varhany s orchestrem). Mše >,ec>nvicfus" byla komponována právě pro fufo slavnost, a pojmenována po mladoboleslavském konviktu, kde můj otec byl učitelem zpěvu. Nás zpěváky tenkrát poutala hlavně svým vnějším založením, jsouc původně 43 | ||||
|