|
| ||||
| ||||
|
Winterova ,Missa de Immaculafa1'. (Kůr u Křižovníků 18. května t, r.) Mám-li psát o Winterově nejlepší mši a jejím provedení, nemohu si odpustit, abych nepřipojil několik svých osobních vzpomínek na autora. Vzpomínám, ho jako vvfečného varhaníka z našeho mladoboleslavského kůru, kde v oddané spolupráci s mým nebožtíkem ofeem reprodukovali s největším zdarem církevní hudbu, af už šlo o díla velmi obtížná, nebo o věci snadnější, nebo o chorál — všude rozuměli si dobře a pracovali s oprav, dovým nadšením, nebof oba právě v provozování církevní hudby nacházeli jeden ze svých hlavních živofních cílů. Winter také krásně zpíval, měl rozsáhlý, sytý baryton, jímž vládl velmi zdárně. Jedním z nejkrásnějších jeho varhanních výkonů byl doprovod Steckerovy mše „so--lemnis”. Těžce jsme se loučili s Jos. Winterem, když od nás odcházel jako ředitel kůru do Ko~-lína, a nezapomínali jsme naň nikdy. A (uším, že ani on na nás. Winter pronikl Také jako církevní skladatel. Je komponistou ušlechtilého církevního slohu, a řadím ho mezi nepřímé Steckerovy žáky. Jehca mše „de Immaculata` staví mi ho jako skladatele, který Sfeckerovu dílu byl ze všech nejblíže. Jeho sloli navazuje ještě na styl starých mistrů italských, který vsazuje však do širokého rámce novější hudby, z níž mu dává Winter v prvé řadě jemný deklamační výraz v ušlechtilé melodické linii, v neobyčejně rozmanitém rhyfmu (osminové trioly jak tu připom?nají Steck,eral), bohatou, ale ne bizarní harmonii a ve všeohecnosfi: výraz hlubokého smyslu pro obsah slova, který však nikde neusiluje o dramatičnost v pravém slova smyslu, nýbrž u-chovává si ráz objektivity, vzdává se projevu příliš osobitě vyhrooeného. Bylo málo skladatelů u nás, kfeří by zrovna s úzkostlivostí dbali ryzí církevnosfi projevové, a při tom dokazovali neobvčejně vvvinufý smvsl nro volnost proievovou. Přes jasný příklon ke Sfeckerovi zůstává i v této mši Winferově tolik vlasfn'.ho, že může býti posuzována tato jeho práce i ostafní jeho díla jako práce osobifá. Winter jako skladatel, jako regenschori a varhaník i jako vynikající zpěvák je pro nás opravdovou osobností. Prove;-
d,ení mše bylo na kůru u Křižovníků pa všech stránkách vzorné. (V pohyblivých částech mešních byla uplatněna Smetanova motetta ,Scapulis” a ,Meditabor", po mši zazpíval mužský sbor jeho „Modlitbu".) C. S. Čtvrt století práce ředitele Hoffmanlna v Nymburce. Z galerie někdejších nadšených ředitelů kůrů doba nám jich hodně vzala: Steckera, Picku, Tre^lera, Jeremiáše, Sychru atd., a nynější časy jich mnoho nedaly. Z Pěch dobrých jako vynikající zůstává nymburský A. Hofmann, který letos slaví 251efé jubileum činnosti ředitele kůru v Nymburce, činnosti, která znamená hod-notnou a cílevědomou práci. Hoffmann je zároveň ředitelem oratorního sdružení nymburského. V obojí této funkci provedl během doby řadu děl, z nichž standardní na kůru jsou církevní práce Hruškovy, Sychrovy, Jeremiášovy, zrovna jako opusy Sfeckerovy, Pickovy, Treglerovy, Doušovy a samozřejmě i oblíbeného Říhovského, když jen z hlavních chci jmenovati. Z větších děl kantátových Hoffmann provedl především díla Dvořákova: „Mši D”, „Žalm 149” a „Te Deum”, z J. B. Foerstera: ,Sfabat Mater” (třikrát), a „Hymnus andělů”, Jirákův „Žalm XXII.”, od J. C. Sychry: ,Golg-otu", kantátu „Sv Václav” a osmihlasou mši; Říhovského ,Go1gofu" a ,.Křížovou cestu` — to z novější české literatury; z téže starší dával Černohorského „Litanie'', mofefto „Regina oceli` a ,Quem lapidaverunt dále „Žalm 112”. Z cizích provedl Lisztovu ..Ostřihomskou msi”, Brucknerovu ..Mši d-moll” a Mozartovu mši ,Korurovační". Se svým oratorním sdružením Hoffmann účin-koval i mimo Nymburk, tak zejména v Praze ve Smetanově síni, jednou v Umělecké besedě se Sdružením pro duchovní hudbu (dir. prof. Vl. Němec), ,U Křižovníků" a v arcibiskupském gymnasiu o oslavácli svatováclavských samostatně, v Kolíně, v R~ožd'alovicích a Staré Boleslavi. Z činnosti zaznamenávám všecko jenom ve zkratce, a k její strohé lícni bych jernom připoj!iL: kolik sebezapření, jaký ušlechtilý zápal pro věc, kdyby bylo provedeno jenom to, co uvedeno v náznaku? C. S. Různé zprávy Nový sídelní kanovník vyšehradský- V neděli 25. června f. r, konala se v kolegiátním kostele sv. Petra a Pavla slavnosfní instalace Dra Ant. Sfříže, vieerektora arcib. semináře v Praze, na sídelního kanovníka vyšehradského. Dr. Antonín Stříž je osobností dobře známou v literatuře katolické, kde se uplatnil překlady z pafrisfiky a ze středověké mystiky. Z moderních spisovatelů uváděl k nám zvláště Chesfertona a Belloca. Vydává a řídí edici „Vinice Páně”, kde věnuje též pilnou péči duchovním písním. — O. J. C. přeje svému členu dlouhá léta pro uplatnění duchovních ideálů katolických ve skvělém ovzduší staroslavné kapituly vyšehradské. Episodní vzpomínka na Ed. Treglera. V době, ve které Tregler jako virtuos hry na varhany ob-držel místo dvorního varhaníka v Dráždanech, častěji do Turnova zajížděl, ježto mě1 zde pro-vdanou sestru, jejíž chof byl nádražním úřed- níkem, a při každé návštěvě i u mne se stavoval. A tak se jednou stalo, "ze mne doma zastihl prá, vě při srovnávání not; a jak tak nahodile vzal. do ruky jednu z partitur, volal na mne: „Prosím vás, pane kolego, odkud máte tady ten průvod varhan k té Wittově Lucii? Vždyf to tak tiskem vydáno neníl` S radostným překvapením od-povídám: „Tak jste na to přeci přišel?” Načež Tregler: >,No — víte, ale... to je nádherný!” Já nato zase: „Víte, Mistře, já, že sám part var} haníka hrát a při tom sbor v ukáznění držet musím, užívám vždy part z „Direcfionsstimme”, a k vůli pohodlnějšímu postiřehu opsal jsem si ten part varhan tak, jak jej v rukou máte”, a do-ložil jsem k tomu: „Kdybych, Mistře, byí členem zkušební komise při zkoušce z varhan, věřte, že bych to ,Kyrie z Lucie” předkládal jako na zkoušku hry á vista." Mistr nato kladně přikyvoval jako na důkaz, že manuelně to hratelné. není, a se zájmem přehlížel stránky další. Jos. Kuhn. 47 | ||||
|