|
| ||||
| ||||
|
Dr. Cyril Sychra: Karel Stecker v hudbě církevní.
(Pokračování.) B. Lehnerovi cyrilisté, vedeni obezřelou rukou svého skvělého vůdce, přidržují se v začátcích vývojového toku církevní hudby věrně a doslovně zásad Wittových, jež v podstatě znamenají téměř úpiné přilnutí ke slohu Palestriny a jeho nasledovatelů. Bylo padle těchto zásad nejdříve třeba doslova vykořeniti vše_ chno to špatné, necírkevní, co přinesla s sebou hudba předreformní z období baroka a biedermeieru, bylo nutno teoreticky požadovat na Tvůrcích nové hudby církevní, aby se docela vcítíli do hudby palestrinské a v jejím duchu začalo pak nově tvořit. Tento teorem dával prvotně život cyrilistům; také pinil s počátku život ve varhanické škole, kterou vedl F. Z. Skuherský. P. Ferdinand Lehner v naprosté shodě s Drem F. Wittem a jeho spolupracovníky má Palestrinu za nepřekonatelný vzor pro výtvor nové hudby opravdu ryze katolicko-církevní: „Palestrina naučil nás vážiti si tradice. A proto z vděčnosti nazvala církev sloh, jeho slohu podobný, slohem Palestrinovým. Že seny-ní polyfonie už nelíbí, není divu: nebaf komu se nelíbí chorál, tomu se nelíbí ani polyfonie. Než nastala renaissance, jako v každém umění... Velicí hudebníci byli pro církevní hudbu pravým neštěstím; oni oslňujíce uměním byli v tom-to vzhledě považováni za vzorné. Hudba necírkevní dostala se na kruchty, hudba, která není ani historickv. ani vědeckv onrávněnrnl. Ortel ieií ie iiž vvřknut ... Mozart svým ,Requiem`, Beethoven svou druhou mší, Mendélssohn atd. Rokem 1830 rozproudil se nový život církví... Přibližuje se jaro. Jen ta hudba má budoucnost, která vyrostla z chorálu."”' P. Ferdinand Lehner zvlášf šfastně vyslovil se o gregoriánském chorálu ve své přednášce o slavnosti brněnské:"=' „Nová myšlenka a nová potřeba zplodily nový tvar v umění stavitelském i hudebním -- basiliku a chorál dvé rodných sester. Obě jsou prosté, při vší jednoduchosti však velkolepě krásné. V uměleckém tvoření bývají myšlenky jednoduché nejplodnějšími, schopny vývinu nejdokonalejšího. Návrat k ctihodnému zpěvu církve samé, který již v katakombách zazníval, odtud do světlých basilik se přesídlil, v dobách zlatého středověku velechrámy našimi hýbal, pokud jej světáctví a lehkovážnost odtud nevypudily...” Mnozí významní P. Lehnerovi pomáhají. Tak třeba K. Knittl ve své zprávě o sjezdu diecésní jednoty v Řezně v roce 1879 vysoce hodnotí `Y !tta,ss nebof staví jej hned za Wagnerem a'Lisztem (?) a podivuje se krásám Palestrinovy mše ,Papae Marcelli": „Kříž je znakem, na nějž Palestrina hledě, vykouzlil nesmrtelná, nikým nepře-konaná díla v oboru hudby posvátné...” A o reformátorech úpadkové hudby církevní: „Nepodceňujme krušné postavení jejich..., jim (Wittovi, Stehlemu a Hallerovi) jest Palestrina vzorem, jejž často kopírují, popřávajíce však i mís-ta vymoženostem doby nové. ..=~ Do tohoto úsilí, aby všeobecně u nás se vžilo učení Wittovo, vstupuje i Josef Nešvera svým pojednáním „Listy o hudbě círke,~mí”; je to práce diletantská, ale s některými dobrými postřehy._' V řady cyrilistů v pozdějších letech vývoje přihlašuje se skvělé jméno: Jos. B. Foerster, který třeba takovou originální prací, jako byl essayi „O názorové karakteristice hudební",=1' dává nahlédnouti do zajímavého detailu skladebné techniky starých mistrů církevní hudby, obdivuje krásy gregoriánského chorálu; upozorňuje na jeho charakteristickou výraznost, jež byla vzorem těmto talentovaným lidem, kteří zejména dbali všeobecné charakteristiky tónin ... „Po- 21 „Dalibor” 1884, str. 338. 22 „Cyril” 1885, str. 1. 23 „Dalibor” 1879, str. 196. 24 Tamtéž, str. 245. 25 „Dalibor” 1885, str. 23, 43, 61. 26 „Dalibor” 1887, str. 170. 50 | ||||
|