|
| ||||
| ||||
|
století šestnáctého. Jsou to historické památky, na něž ovšem s mnohem větší zálibou než na gregoriánský zpěv pafříme.
Sloh á la Palestrina vykonal úlohu svou, jako svého času gregoriánský zpěv; v 16. století stojí na výši svého vývoje; v tom směru nelze za nynějších časů nic nového vytvořiti; co na půdě této vykvetlo, není než pouhé více nebo méně štastné napodobování,"30 Nato rozebírá Skuherský Palestrinovu mši ,Dies sancfificatus", zjištuje, že „témata pocházejí z římského chorálu nebo podle něho jsou tvořena, že nejsou propracována, jejich užití úpině libovolné; totéž téma užívá se u slov obsahu nejen rozdílného, ale i sobě odparujícího; harmonie vykazuje jenom tvrdý a měkký trojzvuk, textu dostává se zřídka pravého hudebního zpracování...” A píše dále: „A nyní položíme na váhu tento plod musy Santeovy proti uznaným skladbám doby novější, jako Mozartovo ,Pequiem”, a sklánějme šíji před zjevem božského genia, obdiv vzbuzujícím."31 Nemohl jsem si odpustit doslovné citace Skuherského práce už v prudkém větovém výrazu je cítiti -- rovněž jako ve vzrušené adoraci Mozartova „Requiem” — zrovna bolestné podráždění u spisovatele, který v těchto věcech jistě zřel svůj životní zájem a vzpouzel se prudce proti novému hnutí, s nímž nedávno spolupracoval. Skuherský — teoretik dává ve svém negativním postoji vůči reformní hudbě Wittově svým myšlenkám správně širokou základnu: už ho nezajímají jenom práce „reformistů”, at' domácích, at cizích, béře v úvahu i hudbu předreformní, je tu Mozart, kterého proti reformistům staví jako církevního skladatele do míst nejvyšších. Jsou tu však ještě: Bach, Haendl, Haydn, Beethoven a Cherubini, které uvádí jako dokonalé skladatele hudby církevní. „Jsou to díla nesmírné Viz F. Z. Skuherský: >,O formách hudebních” v Praze 1879, nákl. Mikuláše Knappa, str. 19a26. S' Tamtéž, str. 24. IFEUILLETONI Svatováclavský. I. Šaldův „Selský svatý Václav”, báseřz hymnická, báseřz víry a lásky umělcovy, chápe národního světce jako nadšeného milovníka půdy; její obsah je stejné myšlenky s ,tou, kterou vyjadřuje básník ve svém románě „Loutky a dělníci Boží Půda je silná jako učitelka, největší a nejstálejší, která učí věřiti v Boha. 1llebot toho, podle Šaldy,,,jest možno viděti jen mediem nebo hranolem rodné půdy”. Svatý Václav je tu Ša'dovi selským knížetem, jenž svřrj životní názor čerpá zs selského vztahu k půdě, vztahu, který pochopil bystře sv. Ben:sdikt, zavazuje mnichy svého řádu ke slibu ,Permansit~atis", slibu setrvati neustále na témže mísfě,slibu, který prozrazuje hlubokou moudrost zakladatele benediktínského řádu. 11. Sukova „Meditace na chorál svatováclavský” je cele napojena vzpomínkamí na období války světové. České kvarteto ji hrávalo v koncertních sálech pražských i mimopražských s celým zanícením umělců — vlastenců. Ze Sukovy „Meditace” ziněla nám do uší staletá doufání českého lidu, všechna víra a naděje, všechna láska jeho ke světci, který byl posledníma nejsílnějším útočištěm svému národu. Sukova „Meditace”, reprodukovaná nejlepším naším komorním tělesem, mluvila k posluchačům o citech, které vzbudila v duši skladatelově představa o sv. Václavu; o tom, jak mistr skladby, porozuměl význam_ 52 | ||||
|