|
| ||||
| ||||
|
ceny byly, reformě církevní hudby počítati nelze. Tu zbývá toliko jediná cesta: vyjíti od chorálu a klasické polyfonie — a přejíti přímo k moderním vy-moženostem světské hudby, pokud tomu kategorický imperativ posvátné hudby, t. j. důstojný, zbožný a cudný vyraz její dovoluje;."'!' Vzorem, který platí i pro naše poměry, je Jiráskovi Fr. Witt, u něhož připouští „vliv stylu různých dob i mistrů"10 (mezi nimi u „Te Dea”, op. 10, a mše „in honorem scti Francisci Xaverii” i vliv Beethovenův, což je omyl), ale přes to není mu Witt eklektikem (a právem). Iudicium Jiráskovo v posudku skladeb našich skladatelů z oboru církevní hudby je vůbec velmi zajímavé. Hájí bezpodmínečně všecky naše skladatele hudby chrámové, pokud se přimkli k „Cyrilu”: Křížkovského, Nešveru, Hrušku, Sychru, Zelinku, Cainera (zachovávám pořad skladatelů, jak je obsažen v Jiráskově práci). Jiráskovi chybí smysl pro jemnější rozpoznávání v hod-notách skladeb; proto všichni jmenovaní stojí mu takřka v jedné řadě, ač Cainzr je přece neariginál.ní, Zelinka sice pracovitý, ale před jen méně nadaný, Nešvera ne docela jednolitý ve svém vývoji. Spornými v hodnotách jich skladeb - se zásadového hlediska Jiráskova — jsou mu: Jos. Foerster a -- jak se nutně musilo očekávati -- vůdce oposičníků F. Z. Skuherský. Josef Foerster, tento ideální cyrilský pracovník, přímo pobuřuje Jiráska (jemuž je Foerster vysoce zasloužilým chrámovým varhaníkem a jako skladatel hudby chrámové „zaujímá jedeno z nejpřednějších míst mezi českými komponisty ryze církevního směru")11 svou mší , solemnis'”. Řadí tuto mši mezi modernější skladby Stehleho, Mitterera a Rennera jun.; vidí jejich skladby již na hranicích hudby církevní a světské. U nás za stoupence nového směru vývoje hudby církevní uvádí Karla Steckera a vylučuje z oboru ryzí hudby církevní jeho následovníky, nebot „tito zašli příliš daleko za hranice ryze církevního výrazu ".12 ,, ... hlubší studium
39 „Cyril” 1903, str. 69. lu „Cyril” 1902, str. 35. 41 „Cyril” 1904, str. 6. A° „Cyril”, tamtéž. stým podáním. Jen sotva postřehnutelná, Temná vibrace hlasová, bohatá na cřčové rejstříky, jichž je schopna je,n duše zaníceného umělcs-hudebníka, vyvnlúvala tytéž city a odezvy v duších pozorných posluchačů, jako kdysř za světové války Sukova ,Medřtace" v podání „Českého kvarteta”. Pro citový motřv své přednášky našel intřmní tón a téma své improvisace -- nsbot mluvřl průběhem své řeči, hledě v oči posluchačů, bez pomoci poznámek - - zřetelně rozložil ve dua prvky: prvnírn byla láska ku světcř a druhým láska k vlastí. Celek pak vy-zněl jako řmprovisace na varhany, určená jenom těm, kdož jsou citově zasvěceni. Je snad neskromné, že těmito řádky chci Dru Orlovi poděkoval za sváteční chvíli, kterou zakončil tak mnohým letošní den zasvěcený národnímu našemu světci. Ada Burešová. Cenius nepohrdá právě tak přísnýmř pravídly, jako důkladnou prací, a pouze ješitný domýšlřvec honí se lehkostí bez pravřdel, protože mu není dána síla k potřebné dřscřplřně, anř k panování. -- Nemůžeme zestárnouti v duši, uchová-!ř nám příznivý osud čřstý požífek zušlechtujícřho umění tónového. ANC. CHIBALIZ. 55 | ||||
|