S kruchty a podia
Ročník: 1939; strana: 68,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
dujeme,od r. 1794, kdy byl opraven josefem Rothem za 10 fl. (Výdej fondů I. až X., 1793 5, fol. 30), pak v Inventářích téhož fondu v 1. 1802 1889, kdy byl při-psán kostelu sv. Mikuláše na Malé straně. Positiv sloužil nejen hudebním potřebám vlastního chrámu, ale byl v případě potřeby půjčován i do jiných kostelů. Tak v r. 1842, aby se mohlo hráti při opravě varhan u sv. Filipa a Jakuba na Smíchově, vypůjčili si tam týnský positiv. Positiv je patrně z rozhraní století XVII. a XVIII. a má 3 hlasy: dva dřevěné — Copuly 8' a 4' a 1 cínový — Principal T. Původní záznam se nenalezl, toliko zápis jedné z oprav Tosefem Gartnerem v r. 1826.

Letos po padesáti letech na návrh pisatelův byl vrácen zpět chrámu týnské-mu (správ. kom. hl. m. P. čj. XIV. 5682/1939), opraven Josefem Hubičkou na náklad správce chrámu P. Jos. Breichy.

innost cyrilská

Arcidiecése Pražská



Farní jednota Cyrilská u P. Marie Sněžné v Praze IL zažádala o změnu svých stanov podle nově schváleného formuláře. Zemský úřad v Pra-ze schválil nové stanovy rozhodnutím ze dne 6. května 1939, čís. 1979 (1939), odd. 19.





Arcidiecése Olomoucká:



Valiná hromada Farní Cyrilské jednoty pfi kostele dominikánů v Olomouci byla vykonána v neděli 19. listopadu 1939. Bylo při ní zároveň vzpomenuto založení C. J. před patnácti lety. Schůzi zahájil předseda Dr. A. Čála, převor O. P., a po uvítání měl přednášku o lidovém zpěvu kostelním vzhledem k novému kancvonálu olomoucké arcidiecése „Boží cesta”. Vysvětlil dů.-vod., proč máme při mši sv. zpívati jen písně mešní, a poukázal na hohatsfví těchto písní v novém kancionále. Obšírnou zprávu o činnosti

podal jednatel. Od zavedení kancionálu bylo nacvičeno 21 nových mešních písní. Z oelkového p,očfu 73 mešních písní je již užíváno 50, osfafní přijdou příští ro:t na řadu. Ve zpěvu umělém byly nově nacvičeny skladby: N. Kubáta Mše sv. Norberta, Fibichova Missa brevis, Treglerova dvouhlasá brevis, Říhovského dvouhlasá k uctění B. S. P,, celkový počet latinských mší pro smíš. sbor je 16, dvouhlasé 2, chorál-ní 3. Mimo mší případné vložky od Steckwra, Říhovského,, Mayera, Vohorského, Škroupa a Leifnera. Činnost se omezila jen na zpěv kostel-ní. Každou neděli účinkováno v obou městských kostelích. Mimo to prováděny české zpěvy při májové pobožnosti u dominikánů, v červnu při triduu v kostele kapucínů a při vánoční adorační pobožnosti u sv. Michala, Z činných členů jest 12 členy od založení Jednoty. Ve volbách zvoleni odstupující funkcionáři. Ráno byla v kostele dominikánů obětována mše sv. za členy. Jednota odebírá 2 výtisky „Cyrila”,

T. D., jednatel.

S kruchty a podia

Fr. Hrušky ,Missa de Beafa", ll Křižovníků za-sloužili se o velkou věc: provedli mši „de Beafa” od Fr. Hrušky v neděli 25. června f. r. Je ta práce nejvýš pozoruhodná především pro naši církevní hudbu, pak pro genesi skladebného díla Hruškova. Mše je dosud v rukopisu. Titulní list originálu má nadpis: ,Pro 4 vocibus solis, ehoro ef organo obligafo (in fono solemni), composuif Fr. Hruška, Řegenschori, op. 16. Neo Boleslaviae die 7. Novembris 1884."1 A mohu sdělit o mši 'i zajímavosti, které jsem zji~stil v lednu 1915 v Mladé Boleslavi od prof. Karla Steck,cra: v roce 1884 rozhodli se Hruška s prof. S., že napíši každý slavnostní mši ve věfším rozsahu, se sóli, velkými shory — tak vznikla Sfeckerova mše solemnis a tato Hruškova.'- Mše „de Beafa` je prací — zejména se zřetelem na dobu svého vzniku — psanou ve velké rozloze (tenkrát psalo se u nás v rozměrech mnohem užších), vyniká myšlenkovou sjednoceností. Hlavním stavebním kamenem je motiv:

Není snad práce Hruškovy, která by po stránce výstavby byla tak dokonalou, jako právě tato mše. Vykazuje mnoho vynikajících jednotlivin originálního Hruškova slohu: půvabnou, ryze církevní melodiku nejdřív, v níž je psáno sopránové sólo v .,grafias,', (za ním p~o „mis,crere” zase sólo tenorové), nebo neobyčejně zdařilé „Et incarnatus -est` (ženský vícehlas), — nebo něžné ,Et in Spiritum sancfum”, a hlavně: ,Benedictus” v úvodu, skvělou ukázku pozoruhodné svěžesti melodické hez nejmenšího přínosu změkčilosfi — z takových míst mohou se učit ti, kteří chtí založit si možnost jasného úsudku o církevnosfi melodiky, Tolik odlišné od lyriky hudby světské. Liž v melodice fkví základ pro charakter hudby církevní vůbec a budete-li hle-dat po zkušenostech — najdete právě v ní,

68
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ