|
| ||||
| ||||
|
dosaženo nejvyššího možného úspěchu. A výkon oelého aparátu ředitele Hoffmanna byl mi tím bližší, že dovedl se postavit do služby pravé-ho slohu duchovní hudby, jemuž dnes na př. naše hudební Praha ve svých jedinečných možnostech hodně se oddálila, takže mu skoro ne-rozumí. V Praze nám už skoro splývá reprodukce hudby duchovní s hudbou světskou a do reprodukce duchovní hudby vnášejí se právě chyby z výkonů v prostředí hudby světské. Ve sboru zpívali a v ,orchesfru hráli s nadšením, sólisté sl. M. Troubová a p. J. Durdík zpívali s pnou vroucností zaníoených kostelních zpěváků, a zkušený varhaník Dr. Michl skvělou svou hrou doplňoval výkon celého tělesa dokonale. Ředitel Hoffmann ve všech třech číslech dovedl účin-kující korpus v jednotlivých jeho složkách zladit k dokonalosti. C. S-
Anf. Dvořák: Requiem. Dne 14. září f, r. provedl výborný dirigent Otakar jeremiáš ,Requiem" A. Dvořáka pro sólový kvartet, smíšený sbor a orchestr. Sóla zpívali: Ada Nordenová, Marta Krásová, Bronislav Chorovič a Jaroslav Veverka, vesměs členové Nár. divadla v Praze; partie sborové podával Český pěvecký sbor (sbormistr Jan Kiihn). Otakar jeremiáš, výborný znatel Dvořákova slohu duchovní hudby, kterou pro-vozuje vůbec pro dnešní dobu jako dirigent velkých těles snad nejlépe, zachytil námi tentokráte Dvořákův styl co nejzdárněji, a nad to respektoval i určitou zvláštnost Dvořákova „Re qui~em”, která se projevuje v jisté umírněnosti výrazu proti druhým skladbám Dwořákovým z oboru hudby duchovní, nebo církevní. Provede-ní díla vykazovalo v prvé řadě skvělou barvi- tost. Jenom v některých místech bylo třeba u-brat na tónu, af v sólech, af ve sboru, nebo v orchestrál, průvodu, aby bylo docíleno dokonalé-ho pp, po případě ppp. To platí zejména v „Pie Jesu”, v „Dona eis requiem”. Tempa byla ve-směs správná, nepřehnaná, jen volnější rozpětí, zdálo se mi, že by žádalo celé é. 10. (,,Hc>stias"), a v něm zejména partie ,Fac eas Domine" pak „Agnus”. Krásně stavěl Jeremiáš v sólech i sborech jednotlivé hudební věty, v jichž výstavbě dociloval zejména zdařilých gradací; jenom ve fuze „Quam olim Abraha-e”, která byla velmi zdařilá, zdálo se mi, že je pofř°bí výraznějšího vedení temat, který nese v sobě tvrdší dvořákovský rhytmický charakter. Poměr jednotlivých hlasů v síle zvuku byl velmi úměrný a když vystupovaly sborové hlasy samostatně, jich zvuk byl velmi přiměřený požadavkúm skladby; jenom v čísle 8. ,Lacrimosa", nástup sborových tenorů (str. 75. klavír. výtahu) ve ff byl rozhodně slabý v tónu, čímž trpěla dramatičnost tohoto místa. To jsou ale jenom maličkosti, které hodnotám provedení ničeho celkem neubírají. Sólisté byli vesměs výborní. Tak sopranistka paní Ada Nordenová, jíž vyznělo zejména zdařile dost choulostivé místo v offertoriu: ,Lihera animas omnium fidelium", kde vyrovnaněr zněly jí spodní tóny; jedinečná jako vždy byla paní Marta Krásová, jenom na jediném místě v čísle 10. ,Hostias" nedocílila rozdílu v síle zvuku u p „Domin Jesu Christe” a bezprostředně následujícího f v „Rex gloriae”; pilný a pozorný p. Chorovič zpíval dobře, basista p. Veverka vyzdvihoval krásně bohaté partie svého sóla. Deklamace u zpěváků i sboru byla správná, až na menší nedodržení, na př. „Ne cadant inobscurum” (str. 93. klav. výtahu) nebo „proalnimabus” (str. 116. klav. výtahu). C. S. Říhovského „Missa Loretfa” ve Frýdku 4. června 1939. Ředitel kúru ve Fr~dku, p. Vít Kment, pro-vedl uvedeného dne v poutním chrámu Panny Marie ve Frýdku nejznámější mši Vojt. Říhovského ,Lorettu" pro smíš. shor, orchestr a var-hany. Mše obsahuje v sobě všechny přednosti Říhovského slohu. Regenschori, který nedisponuje velkým sborem (slabší alty), prokázal svou zdatnost tím, že zejména v barvě, v přesnosti přednesu, správně volených tempech, v hledání a šfasfném výsfihu konfra.stů dovedl z tohoto sborového materiálu vytěžifi všechno a docíliti v provedení mše ladného celku, jsa pod-porován velmi svědomitým varhaníkem, prof. Ant. Křížem. Ze sólistů pronikl barytonista v začátku „Agnus”, kde Říhovský měl zvlášť šťastnou ruku (melismata v ,Benedictus" byla sbohem šfastně překonána). Do mešního programu výborně zapadlo Graduale ,Benedictus es" od Fr. Zd. Skuherského; za uplatnění Skuherského jsem p. řediteli Kmentovi zvlášf vděčen, nehof u nás jsme na Skuherského takřka zapomněli. Offiertorium „Benedicfus sit”, komponované samotn4m sbormistrem, rovněž jako po mši zpívaná vložka jubilate Deo" jsou hodnotné sklad-by v ryze církevním tónu. Tyto věci, rovněž jako Kocianovo ,Pange lingua", byly vesměs dobře provedeny. Jednohlasé odpovědi sboru ve mši svaté za průvodu varhan byly vzhledem k slav- Radio nosfnějšímu rázu celého programu poněkud jednoduché. Chorál zpívaný mužským sborem by1 přednášen pečlivě a zdárně. C. S. • Slavnost Božího T la v radiu. Z chrámu P. Marie Sněžné v Praze vysílána byla 8. června v 9 hod. slavná mše sv., při níž Cyrilská jednota zpívala chorálně proprium, V. Říhovského „Míssa L a u d a S i o n` op. 19, „Zpěvy o Božím Těle” op. 63, „Te Deum” pop. 4, ,Tanfurn ergo”. Vy-sílána byla celá mše a první oltář. Z Hradce Králové 11. června 1939. V neděli 11. června 1939 byla vysílána mše svatá z chrámu sv. Jana Nepomuckého, při níž zpíval pěvecký sbor bohoslovců královéhradeckého biskupského semináře mši ,brevis" pro mužský sbor (dílo 20.) od Vojtěcha Říhovského. Mše je psána v přísném církevním slohu, z něhož nikde nevybočuje. Shor mladých, snaživých pěvců zněl pině, ukázněně — pozoruhodný výkon. C. S. Kubáfova Missa iin hon. scfi Norberfi z Brna. Den sv. Petra a Pavla byl vysíláním ze stoličního chrámu v Brně, zasvěceného těmže svatým, uctěn opravdu slavnostně. IIž pohyblivé mešní části od introitu přes motetta. komponovaná p. 70 | ||||
|