|
| ||||
| ||||
|
řed. Hromádkou, nesly s sebou zdařilý solemní ráz; offierforium „Tu es Petrus` — unisono sborem s průvodem varhan a orchestru bylo zvlášt zdařilé, upomínající na slavný Lisztův sbor z oratoria ,Christus” na týž text, uchovávalo si však přece rys samostatnosti. Mše Kubátova, jak je uvedena, myslím, že pafří k nejlepším, co jich Kubát psal. Je to především skladba svou dobou spějící za dobrými novostmi sine už objevenými (zejména Pickou), ale Norbertem Kubábem_ pňece samorostle pojatými a šfastně svazovanými do polyfonního slohu, který ve spoji se slobem) homofonním vytváří ušlechtilý sloh smíšený. lI Kubáta při tom nepřekvapuje, ale chce býti uvedeno, jak ion — vynikající sbormistr český — dovede psát výhradně pro sbor, jak ho dovede zužitkovat, jak mu sbor krásně zní a při tam — jak se Kubátova vokální skladba i hezky — zpívá. V Brně zpívali (i hráli) mši s nadšením a zejména v jubilujících místech překvapovali jásavým, mohutným a přec zase ne tvrdým tónem jak v hlasech, tak instrumentech. Fortissimo, forte, rnf — jsou jistě podivuhodné zvláštnosti tohoto moravského sboru. Slabší rejstříky už tak neuchvacují, a přece, kdyby jich bylo víc, jistě by ještě zvyšily vždycky jakostní výkon, vyvolaly by víc kontrastů, jichž i v produkci církevní hudby (myslím na produkce, kterým se kladou těžké požadavky) je třeba. Jsem dalek toho (nikomu se tím nechci vnucovat), abych v jemnostech před-nesu chtěl rovnati milieu hudby světské s naším církevním, ba přímo se proti tomu vyslovuji (viz můj posudek dnešního provádění Dvořákova „Te Deum), než v daném případu bych se v tom-to směru ~o malou nápravu jen přimlouval. C. S.
V ;neděli 6. srpna 1939 dávali v Blumenfálském kostele katolickém v Bratislavě (sbormistr A. Lacika, u varhan L. Oswald) zajímavou věc. Mši ,Stella maris” pro sbor a varhany od Petra Griesbachera. Tento německy skladatel blíží se (aniž by se stylisticky ztotožňoval) trochu Michaelovi Hall~erovi, jehož je však mladším, a Ignáci Miftererovi (Haller narozen 1840, Mitterer 1850, Griesbacher 1864). Všem je společnou snaha vymknout se z přísných zásad reformy církevní hudby německé, které je až Tísnily. Griesbacher je také vynikající teoretik (jeho stěžejní dílo ,kontrapunkt"), a jeho dílo skladebné, jemuž polyfonický styl zůstává vždy základ~em, p,osfupuje stupňovitě nahoru od skladeb přísně církevního slohu přes vzorně kontrapunkticky propracované mše bez průvodu psané, až ke mším f. zv. moderního slohu církevního, k nimž patří i mše nahoře citovaná. Griesbacher pracoval v nejrůznějších formách, církevní hudby, a u nás je hlavně znám svým rozsáhlými sbírkami jednohlasých mofTef, psaných v neobyčejné svěžesti melodické. Uvedenou mši zazpívali na jmenovaném bratislavském kciru s piným porozuměním pro církevní sloh. Varhaník byl velmi dobrý. C. S. Ježto český rozhlas zpívané mse 13. srpra zase nevysílal, obracím se opět k Bratislavě, odkud 0 9. hod. z dómu sv. Marf'Ina zaznívá ze mše sv. církevní hudba (Missa in D dur, pro smíšený shor a varhany) známého člena t. zv. vratislavské školy Maxe Filkeho. Max Filke je žákem a nástupcem Morice Brosiga. Tato vratislavská škola má zásluhu v tom, že provedla instrumen- tální hudbu církevní v doprovodu hudby vokál- ní. Z chrámu sv. Tomáše však vysílali pouze mš, sv. s prvodem varhan. Filke se hraje a zpívá i u nás. Jeho melodika není mdlá, jeho rytmus je dosti svěží, není o něm možno tvrditi, že by se polyfonii zásadně vyhýbal, ale přes to základem jeho mší je strohá homofonie, v harmonických útvarech a sledech nijak výbojná; z těchto prvků vyrůstá sloh sice katolicko-církevní barvy, ale přec ne tak ryzí, čistý, jak u nás jsme zvyklí u našich slohově volnějších skladatelů, Picky, Treglera atd. Sloh Maxe Filkeho je místy na- rušen příklonem k někdejší kostelní hudbě ba- rokní — v daném případě je to zejména „Bene- dicfus”, které má názvuk z tohoto ovzduší, ač hlasy v něm jsou polyfonně vedeny. Rozhodně Max Filke nedostihuje v ryzosti a oriainalifě&, slohu a zejména ne ve snaze za novostí myš- lenek našich lidí. Provedení mše bylo dokona- lé. Sbormistr pracoval stylově velmi zdařil° ai varhaník p. Ledvina byl jako vždy dokonalý. C. S. Říhovského mše „soleminis” v Bratislavě (20. srpna 1939). Přenosem z Blumentálského kostela v Bratislavě byla vysílána v neděli 20. srp-na vynikající skladba Vojtěcha I~íhovského „Missa jubila,ei solemnis”. Zpíval blumentálský katolický pěvecký sbor — dirigoval Aug. Lacika — u varhan Frant. Oswald. Mše byla bezvadně nacvičena a výborně provedena. Introitus: „Deus in adjutorium meum” — Graduale: ,Benedicam Dominum" — Offerforium: ,Precatus esf Moyses` — Communio: „De frucfu operum tuorum” zpíváno chorálně. Přednes byl velmi dobrý se správným pochopením. Říhovského mše ,solemnis" — jedna z největších jeho děl — zněla v podání blumentálského sboru pině, přednes byl velmi dobrý, rovněž varhanní průvod. C. S. Dvořákovo „Requiem,1 v rozhlase (čfvrfek 14. září 1939). Byla to pražská stanice, která po Dvořákově slavném a skvělém „Te Deum` dávala jeho ,Pequiem” vedbe ,Stabat Mater”, dílo z duchovních komposic Dvořákových nejhodnotnější. >,Mše` do D-dur op. 86. z r. 1887, „Requiem” op. 89. z r. 1890 a „Te Deum” opi 103. z r. 1894 Tvoří frojici děl, kferá svou for-mou bývají zařazována do vlastní hudby církevní (liturgické). O mši není pochyby, že svým celým charakterem je hudbou církevní; „Te Deum” i ,Pequiem" ne tak ani svým obsahem, jako spíše r o z s a h e m nehodí se dost dobře do prostředí hudby cír., zapadajíce spíše do širší formy duchovní kantáty, a tím do sféry duchovní hudby, jež svou podstatou j e v ,o 1 n ě j š í, připouštějíc už i dramafičtě jšího vypětí a už tak-" subj ekfiv,ního zal o-ž e n í (církevní hudba je v povaze o b j e k t i v-n í h o základu?). ,Pequiem" komponoval Dvořák bez vnějšího motivu; bylo provedeno po prvé na f,esfivalu v Birminghamu. Anglické, posudky v roce 1891 po provedení fesfivalovéml byly velmi lichotivé, někde až nadšené. ,The „Requiem” of Antonín Dvořák is a c h e f d' o-e u v r e ... Dvořák has etablished himself as the areatesf rellgious composer of fhe age..." („R~equi~em" Antonína Dvořáka je dílem stěžejním... Dvořák projevil se jako největší círk~evní skladatel doby ...) tak ,Daily Telegraf — „Antonín Dvořák has provided bis fa- 71 | ||||
|