|
| ||||
| ||||
|
ná i pro menší kúry (jedno nebo dvouhlasá-, varhany téměř všude podporují zpěvy, takže ji lze provésti i méně vyspělým nebo dětským sborem).L basiliky sv. Václava na Smíchově byla při prvém provedení s velkým úspěchem vysílána do celého světa. Právě pronikavý zájem, který tehdy vzbudila, byl podnětem k jejímu vydání, ačkoli doba je dnes hodnotnému pod-nikání velmi nepřízniva. Jsme však přesvědčeni, že přes to vše spiní svůj úkol též za Pěch'to okolností, a že svou ušlechtilou, k lidové p2esii se přimykající melodií vykoná své krásné poslání. Podotýkáme, že české skladby mešní je
dovoleno zpívat pouze při č t e n é mši sv., nikoliv při zpívané. Adolf Cmíral: Tři sfaroí'eské modlitby k sv. Václavu. Pro smíšený sbor. V komisi V. Kotrby, Praha II.-200. Cena K 6, První složena na úryvek textu staroslověnské legendy o sv. Václavu z 10. století, druhá na hymnus Jana z Jenštejna (1350 97), třetí na prosbu k sv. Václavu od Bohuslava Hasi,štejnského z Lobkovic (1461 15]0). Velmi dobrý cyklus svatováclavský! Dějiny svěfavé hudby slaven, o3raze n a hudihou. Podati širší -- i nehudební -- veřejnosti přehled hudebního umění od nejzazších, zjistitelných počátku tak, aby záj~emoe získal potřebný přehled vývoje j,edn-)flivých hud°bních od-větví, jest pokusem skutečně odvážným. Dr. Janu Branberóerovi za součinnosti desíti spoluprauovníků ze řad čelných českých profieEorů hudby a hudeb. spisovatelu podařilo se vytvořiti takové dílo, které jistě nejširší veřejnost uvítá s piným oceněním a uznáním práce. Je to dílo, na které v české literatuře můžeme býti hrdi] Na 760 sfrar.ách velkého knižního formátu předkládá nakladatelství „Sfinx” čtenáři dějiny hudebního umění, jeho vývoj u všech národy světa. --- Slovo, není-li doloženo názorně, nemá leckdy pravého účinku. Je-li však doprovázeno obrazem, neb — a ta zvláště — hudební (notovou) ukázkou, dovede vzbuditi pravou představu v mysli čtenáře. A to právě bylo snahou redakce tolioto populárního díla: podati českému čtenáři dílo z oboru dějin hudby Fakové, z něhož by čerpal po- itky a upevňoval své vědomosti i správnými představami. Kniha obsahuje 278 vyobrazení provedených skutečně dobrým tiskem -- af jsou to kresby hudebních nástrojů, fofo,Srafie hudebních umělců, či repmdukee uměleckých děl. Mimo to 96 hudebních ukázek (notových příkladů) zasvěcuje čtenáře v poznfitkv skladebné té které doby. — Dr. Branber,_,er líčí v díle vznik hudebního umění od mvthických dob do počátku křesťanství„ hudbu ve světě pradávných kultur, sfředověk, počátek novověku, oblíbenou svou dobu baroka, návrat k příhodě a vládu svrchovaní krásy (klasicismus), politiku a umění, otřesy XIX. sto-letí, skutečnosti a vidiny kolem světové války a končí článkem „Kolonie a umění”. Hubert Doležil píše o i2ecích a F~ímanech, níivratu k an-tice, zlafém věku opery v Italii, opeře v les-ku král, dvora pařížského a o hudebním umění od humanismu do nár-odního probuzení u nás. — O hudbě duchovní kromě jiných pojednávají článkv Dra Tosefa Brachtla: „O zrození chorálu, Byzantské hudbě, počátcích křesťanské hudby západní, gregorián. chorálu a umělých církevních jednohlasých formách. Dr. Lad. Vachvlka uvádí lidovou píseň duchovní, pašije a lifur,~ické hrv, světskou píseň, hudbu insfrumenfáiní, hud,ehní gotiku, renesanci; pojednává dále o mensurální notaci, škole Nizozemské, teoriích XV,—XVI, století, vlivu Nizozemské školy v cizině, hudbě reformační, instrumentální hudbě XV.—XVI. století a začátcích nofotis- Literatura ku. Týž v článku „Na chrámovém kůru” na—kreslil pestrý obraz hudební činnosti českých kantorů a ředitelů kůru a osvětluje zásluhy těchto tichých a světu mnohdy skrytých falen'ovaných českých umělců. — Zdeněk Němec za-stoupen články: ,Barokový ideál v Německu „Od Shakespeara k vrcholu andlické hudby”, „Jak v baroku hráli na nástroje”, „Dvorní a pro-stí lidé”. — O klasicismu, počátcích sonáty a symfonie, Haydnovi, Mozartovi a Beethovenovi, biedermayeru a empiru, příchodu nástrojové virtuosity, prvních konservafo'ích, českých předchůdcích a současnících klasiků píše O. Kovařík v článku: .Tři velikáni hudby.” Posléze pak za-stoupení: Josef Plavec, „Hudba a báseň”, Ludvík Kundera, „Hudba a revoluce”, Emil Hradecký, „Na prahu XX. století”, Mirko Očadlík, „Nová hudba” (ScMnberó-Stravinskij), Alois Hába, „Exotická hudba”. — Dílu věnována pečlivá úprava, tisk, ač hustý, rořece velmi jasný a zřefelný, reprodukce obrazů i no -vé ukázky vel-mi vzorně provedeny. Dí'.,o zaslouží si, aby bylo co nejvíce rozšířeno — zejména, aby nechybělo v žádné veře'né knihovně — neboť bude pro-hlubovati poznání v oboru hudebního umění v řadách zájemců i takových, kterým dosud chybí vzdělání v tomto uměleckém oboru. Cena brožovaného výtisku K 190.—. J. D. Vladimír Helferf: „Leoš Jalnáček.” I. díl „V poutech tradice” dokončen právě pátým sešitem v Pazdírkově nakladatelství v Brně. Poslední sešit obsahuje kromě 120 stran textu též 24 strany notových příkladů Janáčkovy tvorby vokální i instrumentální a 12 fotoórafií celostránkových na křídovém papíře, Celý I. díl (pět sešitů) obsahuje 404 strany textu, cena 64 K, v celo-plátěné vazbě 86 K. — Nutno ~obdivovafi detailní práci prof. Vlad. H~elferta o Janáčkově životě, jeho tvorbě, umělecké a paedagogické činnosti. Z díla mluví neien vědecká svědomifost>, ale jistě i láska k umělci a jeho dílu! Není možné v recensi podati ani nástin obsahu díla. Poslední dva sešity obsahují uměleckou činnost Janáčkovu, shrnují referáty hudební -o jeho skladbách a jím dirigovaných koncertech, ooeňují Janáčkovu činnost jako dirigenta, sbormistra a hudebního paedagoga. Dávají nahlédnouti do umělecky zanícené duše skladatelovy. Zajímavé jsou statě, kde Janáček jest uváděn jako zanícený zastánce reformy církevní hudby v Cechách, a vliv Pavla Křížk,ovského, kterého Janáček zastupoval ve funkci ředitele kůru. Dílo 75 | ||||
|