J. B. Foerstera hudba duchovní a církevní
Ročník: 1939; strana: 77,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
CYRIL

Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě

ROČNÍK LXV ŘÍJEN - PROSINEC ČÍSLO 8-10

Dr. Cyril Sychra: J. B. Foerstera hudba duchovní a církevní.

1.

Myslitel.

(Člověk nadčasový.)



Nešel vždycky s dobou běžného českého myšlenkového vývoje; materialismus a s ním související český atheismus, rozbujevší se zejména v dobách popřevratových, byl mu vzdálen na hony. S jakou vroucností zrovna zaznamenává ve stati „Léto v Normandii”, jak s bratrem Viktorem našli přítele Amadia; s ním došlo ke scéně: „Bratr Viktor... rozhovořil se, hlásaje své přesvědčení, že se v uměleckých dílech nejzřetelněji ozývá Boží hlas...” Amadio povstal a objal Viktora: „Jste můj duševní bratr — v době filosofického a uměleckého materialismu špatně se dýchá lidem našeho druhu.” („Poutník v Hamburku.") (Hlamburg.) A jinou příhodu vytyčuje se zřejmou f,enden'-~nosfí: Přátelský večer v domě pana O., při něm tenorista Mierzwinski. Hostitel: „Snad se dokonce ještě nemodlíte?” ---Nastalo ticha. Očekávání... Mierzwinski velmi energicky: „Modlím?” A vypravuje příhodu o bouři na moři, která byli překvapivá: „Starý námořník náhle odhodil vesla, poklekl a jal se modliti Otčenáš. Syn následoval jeha příkladu. „Pánové, v té chvíli se ohnula naše kolena a změkla světská srdce. Modlitba Páně, jíž nás učila matka a již jsme po několik let nespakovali, ozvala se s našich rtů...” („Z poutníkových cest I. Pamětí díl II.”)

Foerster sám je člověk věřící (víc dokladů pro to mohl bych uvésti), jak však váží si víry i u lidí, zejména venkovských: „A byl to nezapomenutelný dojem... Tichounce zněly sem varhany, tichounce zaléhal zpěv dětí, stlumena chvěla se slova modlitby, pronášená knězem a kolkolem byly jas a vůně, krása a mír... A ve chvíli, kdy pozdvihl kněz monstranci, aby požehnal shromáždění, vznesl se lehký vánek chladivou vinou, sladká vůně lip,obklopila nás a na obnažené hlavy padaly požehnáním sefřeseny s chvějících se stromů krásné, bledožluté hvězdice květů.

Tu pocítili jsme všichni, že tu kráčí kolem nás Bůh a poklekli jsme ve sníh květů, dotčeni v nejhlubších hlubinách duší.” („Stůl života.")

Víru v Boha nepopíral u Foersfra nikdo — hůře je už, když se jedná o určitou formu víry, o náboz`enství. Tu už mluví se -- dříve jako právě dnes -- o něčem nábožensky právě nejasném; začal s tím Hoffmeister, když přihlížeje k pozdější tvorbě sborové, uváděl, že v těchto skladbách ,padá... zbožnost, tkvící ve výrazech jisté liturgie a mění s2 ve zbožnost čistého lidství", nebo psal a po-esii mystického pantF-e smu (kritisuje skladbu „Jarní noc”) — tak se vykládá zbožnost Foerstrova v různých variantech. -- Dr. Nejedlý je tu výjimkou aspoň částečně: ,Chafeaubriand pak svou katolickou mystikou nemálo mohl působiti na umělce s tradicí Foerstrova rodu a tím i na skladatele „Hymnu andělů”, ,Stabat mater", čtvrté symfonie..." nejpasléze je to Dr. Bartoš, který právě při ,St,abaf mater" mluví o nadnábožens,kostí a nadcírkevnosti u J. B. Foersfra („Foerstrova čítanka").

Tuhle otázku právě musím vyjasnit, nežli přistoupím k vlastnímu rozboru Foerstrových děl duchovních a církevních. Z nich usuzovat jedině na myšlenkový zá-

77
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ