|
| ||||
| ||||
|
zoruhodného bodu. Symfonie IV., skladatelem samy'm nazvaná „Velká noc”, je cele dílem religiosního základu. Je to v podstatě odraz dojmů z katolických oficií, jak je dává Svatý týden. Je tu meditace velkopáteční; Velký pátek dítěte (věta druhá), ,Solitudo coeli janua" (Kristus v zahradě Getsemanské), pak „Vítězství Bílé soboty” -- vzkříšení na Bílou sobotu; vrcholný závěr IV. symfonie, jejž stará velikonoční píseň „Třetího dne vstal Stvořitel z mrtvých, náš milý Spasitel”, v závěru zakládá. Skvělá práce kontrapunktická (fuga o třech té-matech). Jedinečná píseň o vítězství ve vzkříšení Kristovo; vítězství Bílé soboty.
Symfonie Foerstrova, Brucknerova, Mahlerova —jsou hudbou, v níž vtěleno metafysické uvažování velkých lidí, zpodobněn člověk ve svých nejvniternějších projevech duše. Foerster co do základu se tu ztotožňuje s Brucknerem; jeho „Te Deum”, velkolepé, v jedinečném jubilujícím tónu -- katolík; Mahler, jejž Foerster tolik miloval, dopíná se rovněž představ nejvznešenějších, svého Boha, víckrát ve svých symfoniích; a v VIII. se podivuhodně soustřěd'uje v pro-komponování hymnu ,Veni, sancte Spiritus". Pak II. díl: závěrečná scéna „Fausta” — glorifikace Matky Boží...,duch katolicity nemohl býti přesvědči-věji vyjádřen. Pak melodramata: „Legenda o sv. Julii”, ,Faustulus", ,Arnarus", hlavně „Tři králové”, „Mše biskupa Turpina” na příklad — to jsou přec látky z katolického prostředí. Pak jsou tu sbory v náboženských náladách pojaté. Tak „Hymnus” pro mužský dvojsbor (slova J. V. Sládka); je to v podstatě vroucí modlitba za vlast, za ochranu Boží. Tedy: Bůh nejdřív, pak vlast jsou to, k nimž se vzpíná citové !rozechvění skladatelovo ve svém obsahu tak do výše jdoucí, tak přesvědčující, a proto zchvacující, jak tomu je v slavných selských sborech Foerstrových. Je to zároveň sbor piný mohutné síly, jako je silná víra v Boha u Foersfra. Hotovým kontrastem tohoto sboru je ženský sbor ,Virgo" s průvodem klavíru. Je to historie dívky, která v životě nepoznala nežli utrpení, a umírá v mladistvém věku jako panna. Je vzata do nebes, přijata s nevystihlou láskou sborem andělů jí se klanějícím. Blaženost na nebi není tu vyjadřována tónem slavnostním, nýbrž hudbou nejvýš jemnou, a nadzemskost vystižena Foerstrem v jeho tak zvláštním, úpině osobitém způsobu. Blaženství nebeské neseno je tuna výsost jemnou hudbou, jejíž obsahovost leží právě ve veškeré něze projevu. Duchovním námětem přiřaduje se sem sbor „Legenda” (smíšený sbor s průvodem klavíru) na slova von Liliencronova. Obsahově vztahuje se skladba k osobě Kristově, jejž staví v zahradu Getsemanskou, kde apoštolové spí a Kristus jimi chce se potěšit. Je sám. Jenom psík přibíhá, k němu se přitulí, jeho tak potěší, když Kristu lidské potěchy se nedostává. Téma stvořené přímo pro Foerstrovu vlohu, jeho lásku ke Kristu, předchází obsahově souvislý pětihlasý sbor „Gethsemane”; kantáta „Mrtvým bratřím” následuje vedle sboru „Modlitba na moři”. Pak světské .písně. Je tu zejména řada modliteb na texty J. Vrchlického, M. Maeterlincka,, LermoDtova, K. Geroka, Hebbela a jiných. Jsou to písně ryzího náboženského tónu, jímž Foerster, odpoutaný úpině od hmoty země, proniká do nadsmyslna, aby tam, tak vysoko, připraviv se v předchozích kontemplacích, a prodlévaje předtím na denních modlitbách, jež jsou mu jistě nezbytnou potřebou ducha, v extasích vyzpívával svou lásku k Nejvyššímu. Sleduje Foerstra v jeho uměleckých projevech ze sféry světské hudby, zachvcuji aspoň letmo jeho vyznávání víry: z náboženského všeobecna přechází v křesfanství a odtud do katolicismu. Nemohu tu také nevzpomenouti na specifika v jeho četných literárních improvisacích, takových impresí ve formě, a při tom síly v obsahu, síly podivuhodné moudrosti životní. Schvacuje mě tu často-krát pro tak šfastně, nově vyjádřenou katolicitu v projevu. Aspoň něco dokladem. Jak dovedl mne uchvátit svým smyslem pro kult Madonin za příklad. Čtěte se mnou: „Svaté, svaté srdce mateřské, bud požehnáno? Nebof právem voláš k Bohu v den soudný ústy Marceliny Desbordes-Valmore: Propust mne, jsem matkal”` („Stopy v písku času.") Tu bezprostředně rozněcuje ho četba básnířky 79 | ||||
|