|
| ||||
| ||||
|
vytrácí, ani v prvé části skladby ne, kde zachycuje ono čistě lidské. Zvlášf obdivuhodný jest zvuk Foerstrova sboru (ukazuje budoucnost velkého mistra hudby vokální). Ne že by v různé kombinaci hlasů hleděl najíti krásy zvukové. Právě v tom ohledu jest Faerstrův sbor dosti jednoduchý: disponuje jenom čtyřmi hlasy sborovými (bez sól); na jediném místě rozčleňuje smíšcný sbor ve sbor mužský, pak ženský, jak jsem v rozboru uvedl. Jednoduchost v kombinaci hlasů hradí však Foerster (původem je přec cyrilistal) prostředkem u něho zvlášf účinným: polyfonním založením sboru. Pracuje tu ne volným kontrapunktem, jak je jeho obyčej, ale f,orm~ou imitační, kterou ovládá zrovna mistrně. Dociluje tak neobyčejné plynulosti v toku skladby. Všimněte si, s jakou lehkostí tu pracuje. Prožil důkladně staré mistry polyfonie i Bacha a tvoří v jich slohu jako člověk své duby, naplňuje polyfonické prostředí novým duchem, době přizpůsobeným. Velkým darem Foerstrovy hudby je sfrohost. ve výrazu; skladba ne zrovna velkých rozměrů ničeho nedluhuje svému obsahově velmi bohatému básnickému podkladu, vyzdvihujíc i nepatrnější detaily a prokreslujíc hlavní myšlenky v neslyšených dosud výrazových prohloubeních.
Foerster napsal nám v této oblasti hudby pozoruhodné věci, které zachycují náladu katolických vánoc. Jsou tu nejdřív roztomilé drobnůstky pro zpěv a klavír --- vánoční kolsdy. Šest je jich: „Ó pastýři, slyší”, „Dnes lidstvu dán jest Kristus Pán”, ,Štědrý večer přišel zase", „Zvěst andělská” (J. Trojan), „Svatá noci” (pro nejmladší zpěváčky), „Ó večere svatý” (K. Gerok) -jsou to rozsahem malé skladby, ale vroucího obsahu. V miniaturách vůbec -- a v těchto zvlášf -- ukazuje Foerster zase mistrovskou práci. A pak hlavně, jak vypsal nám tu i v následující skladbě, v malé vánoční kantátě „K Betlemu”, nové poesii vánoc! Je to tak těžké pra naše skladatele vyjadřovat naivitu této doby církevního roku a při tom nepadnouti do triviálnějšího tónu (platí zejména pro dnešek). K Foerstrovi měli by se tu chodit stále učit. Zmíněná kantáta je dílem, které znamená v naší literatuře duchovní hudby nový, a hned dodávám: ščastn,y" objev. Vzdálen barokové tradice adoruje tu Foerster Kristovo božství v jeho lidském zrodu na zemi. Proto tolik přímo magického světla v jeho skladbě, která tak na-lezla nové netradiční pojetí katolických vánoc. Je to přínos do naší duchovní hudby nejnovější ražby, za který jsme Foerstrovi svrchovaně vděčni. Umělecké projevy hloubajícího umělce bývají právě v jednoduchostech, prostotě; vysoké v hodnotách; to je Foerstrův případ. K těmto skladbám druží se také „Vánoční píseň” na slova lidové poesie pro sólový hlas a klavír: „Zdráv bud, Pane, milovaný Kriste”. Sem také patří mužský sbor (bez průvodu): „Ó kráso, hledaná po světě celém” (slova Durychova). A nyní: Svatý Václav ve zhudebnění mistrově. Je tu nejdřívc sbor: „Svatý Václ.av-,!” op. 86, č. 2., pro čtyři mužské hlasy bez průvodu na slova J. V. Sládka. Je to jeden ze zvlášf krásných Foerstrových sborů, který ve tklivé, zbožností i ryzí vlasteneckou láskou prodchnuté hudbě adoruje drahého světce pro jeho lásku k zemi, jíž je patronem. Pak: „Svatý Václav”, k,anfáta pro sbor, velký orchestr a varhany na slova Ant. Klášterského. Skladba rozležena je ve tři části. V prvém dílu vystupuje hned v začátku sv. Václav se svou bábou Ludmilou. Báseň i hudba prokreslují tu bohulibé ctnosti Václavovy: lásku k Bohu (svatý kníže zabývá se myšlenkou, že se uchýlí do kláštera), lásku k bábě, lásku k lidu, k chudině, lásku k přírodě. Václav je milován i lidem, jehož vládcem rozhoduje se státi. Trapný výstup s matkou Drahomírou je jediný stín, který v náladu piné pohody je tu nanesen. Mistrný .úsek Foerstrovy práce. Druhuu díl je zachycením situace u Žitomířc, jak se vyvinula ve sporu mezi knížetem Václavem proti odbojnému Radslavovi. V úvodu válečná píseň vojska Václavova. Pak píseň: ,Gospodi pomiluj", jako prosba za vítězný boj. Nato rozhodnutí Václavovo k dotazu Vladivojovu, zda má počít bitva. Kníže Václav sám vyjíždí na bělouši proti Radslavovi, který se mu poddává. Václav i Radslav spolu s vojskem (mužský sbor) zas zpívají drahou píseň: ,Gosp,odi pomiluj, Jesu Christe, pomiluj ?" Cfetí díl. Píseň při hodokvasu: „Všude naše domovina, kde je dobrá m--do-84 | ||||
|