|
| ||||
| ||||
|
87
snažili. Jejich chvalitebnému počínání nemohl J. kn. M. náš nejdůstojnější arcibiskup svou ochranu odepřiti. Posléz i Jeho cís. král. Jasnost, náš nejmilostivčjší, vše dobré nejúčinlivěji podporující, císař pán, zřízeni spolku toho 10. srpna 1826 potvrditi ráčil. Potom se společnost ta pod jmenem: „Pražská jednota k zvelebeni kostelní hudby” veřejně ohlásila. Ne.jhlavnčjší Pražští kapelní mistři: Tomášek, Triebensee, Veber, Vitásek a Pixis k ř e d i t e 1 s t v f po třídě bývají pozváni. K zapraveni outrat každý účastník této jednoty první rok 6 zl., následující 5 zl. na stříbře skládati se uvoluje. Opatrným volením příslušných kusů hudebních a důstojným jich provozováním věrně posud směřoval spolek ten k svému vznešenému cíli, který jiný býti nemtiiže, leč živé, duši hluboko pronikající představení nejhlavnéjšich modliteb a zpěvů církevních, a tim samým povzbuzení oněch nábožných hnuti, s lcterýmiž obec křesianská posvátnému konání přítomna býti má. Tento účinek ovšem také od povahy jednoho každého vice méně závisí. Avšak jak mdli a slabí jsme všickni smrtelnici! Smvslové naši těkaví jsou, i srdce také častolzráte prázdno bývá té vroucí lásky k Stvořite]inašenni, s kterouž jak vůbec všecky nábožné skutky vykonávati, tak rovněž zpívati, aneb (v duchu spolu prozpěvujíce, neboli modlíce se) posvátnému zpěvu a hudbě přítomni býti máme. Svatý Augustin touži, 2e se č l o v ě k snadno půvabu harmonie oddává; ano vyznává, že sám častěji více hud- b ou (melodii), než smyslem zpčvu proniknut býval. Kéž bychom z ohledu toho neměli větší příčiny, toužiti na věk náš ! Časopisy a novinami se již zveme do chrámu, talz že by se zdáti mohlo, že tehdáž jen navštévujeme svatyni Boží, kdy tam slavnou Haydnovu mši, Mozartovo Itequiem atd. slyšeti doufáme. Pro samou liudbu a zpěv větší pozor obracujeme na kůr, než na oltář, kdež se koná obči; nejsvětější; ani zvonek znamení dávající, že se kořiti mají spasenci Spasiteli svému, skrytému v nevyzpytatelné svátosti, nevytrhne nás, osvícené, světlem devatenáctého století, z aesthetického rozbíráni minulého B e n e d i c t u s ; ano málo schází, a hlučnou chválu tleskali bychom výborně pro-vozovanému Dona, a vyvolávali ty, k t e ř í neb které svými s o l o p a r t y nás jímali ; bezděčné však pozorováni, že semo Lamo prosták kleče se modli, jenž nezná způsobu v hernách obyčejného, -přinucuje nás, že od 22. l i s t o p a d u a2 do 5. p r o s i n c e veřejné vyjádření svého e n t h u s i a s m u odkládáme. Proč medle tedy takoví enthusiasté nezjednávají sobě častější koncerty d u c h o v n f (concerts spirituels) ? tamC volno rozbírati, měřiti a vážiti mistrnost hudebních komposic; tam^ netřeba tajiti rozkoš v prsech zoužených, tam nebráněno chváhi ústy hlásati a d]ančmi tleskati dle libosti. V chrámích křesťanskýcli není hudba pouhá Musa, v jejfžto ideální kráse kochati se člověku lze; tamt jest vyšší Cherubín, na jehožto perutích duše se vznáší nad mračné oblaky tohoto pominutelnélio světa k stánkům světějším, kdež nadzemskou nadšena ];skon, spojuje hlas svůj s hlasy duchů čistých, neskonalou prozpěvujících slávu Nejsvčtějšínni ! Dům m ů j dům modlitby jest, pravílIospodin. Nečiůmež tedy domy Božf pouhými hudeb posluchárnami; nezmařme mravy neslušnými dobrý úmysl zakladatelů onoho chvalitebného spolku; osvícenými býti se donmívajíce, dejme svítiti světlo švé před jinými, aby našim povzbuzeni příkladem, spolu chválili a v e 1 e b i l i Otce, jenž v nebesích jest." Zlatá jsou slova a hluboké pravdy, které neznámý spisovatel, bezpochyby Karel Vinařický, o hudbě posvátné již před padesáti roky, v době, kdy pravá hudba cfrizevnf takměř všeobecně v zapomenutí upadla, nap-a1. Z uvedeného článku vane tak jarý duch a ryzý názor o hudbě církevní, jakoby byl vyšel z pera přítele reformy zpčvu posvátného v době nejnovější, kdy v řečeném odboru umělecl~ém tak mnohé dílo zdárně již se provedlo. Nám dovoleno jest chlubiti se, že v národě českém první ozvaly se hlasy po opravě liudby chrámové, že v Praze povstala již v roku 1826 „jednota k z v e l e b e n í koste 1 n i hudby,” která, poznavši kleslost a nedůstojnost tehdejší hudby kostelní, za jedině pravou cestu ku opravě a zlepšení vedoucí považovala — vzorná p r o v o z o v á n í . St;astmí myšlénka! nebo častými, dobrými produkcemi lze napraviti pokažený vkus a pře-vrácenou krasochut. Skoda! přeškoda! že se nešlo o krok dále, že se nepokračovalo ku rozřešeni otázky: Jaké s k 1 a d b y by se měly provozovati? Kterou hudbu kostelní lze za klasickou a církevní považovati? Le se tak nestalo, zavinila namnoze tehdejší ncšfastná doba kde všeliká odvětví umělecká v hlubokém spánku zapomenutí pohřížena byla. Staré památky stavitelské cudného slohu románského a gothického bud se odklízely, aneb ohavnými přívěsky copovými zpotvořovaly, nové chrámy stavěly se v novém slolni stodol, jak po kraji i v městech až | ||||
|