|
| ||||
| ||||
|
s průvodem, abych jen příkladmo se zmiňoval. Ale velké, representativní dílo na-lezli jsme jedině v kantátě Foerstrově. Touto kantátou není ještě řada děl Foerstrových vyčerpána. Následuje „Žalm 121.”, op. 156, pro sbor, orchesfr.a varhany — dílo psané ryze foerstrovským slohem, jež je jednou z nejlepších prací naší literatury žalmové.
Na konec musím ještě vzpomenouti jednoho instrumentálního díla Foerstrova, jež celým svým základem náleží do oboru jeho hudby duchovní. Je to sklad-ba pro varhany ,Solitudo coeli janua Její vodící myšlenkou je úvod k III. dílu IV. symfonie Foerstrovy, nesoucí týž nadpis. Myšlenka ta je ve skladbě skvěle rozvedena; varhanní sloh, jejž Foerster zvládá obdivuhodně, je vzácného cha- rakteru. (Pokračování.) Jaroslav Dušek: Cyrilské Jednoty a liturgie. (Část další.) Posvátné obřady na Bílou sobotu. Svěcení ohně a kadidlových zrn. Před kostelem u vchodu chrámového připraví před posvátnými obřady kostelník hraničku z dříví. Když přijde průvod duchovenstva, zpěváci seřadí se stranou, aby zpívali odpovědi. Kněz dápokyn kostelníkovi, aby křesadlem rozžehl oheň, od něhož se vznítí postavená hranička. Mezitím celebrant odloží biret a začne obřady pozdravem ,Dominus vobiscum". Sbor odpoví: ,Ef cum spiritu tuo." Kněz zpívá ovaci: „Deus, qui per Filium tuum angularem scilicet lapidem ...” a končí modlitbu: „Per eundem Christum, Dominum nostrum.” Sbor: „Amen.” Následuje druhá ovace: ,Oremus. Domine Deus, Pater omnipotens, lumen indeficiéns... Per Christum, Dominum nostrum." Sbor: „Amen,.” Celebrant pak zpívá oraci třetí: ,Oremus. Domine sancte, Pater omnipotens, aet;erne Deus: benedicentibus nobis hunc ignem ... per omnia saecula saeculorum." Sbor: „Amen.” Potom žehná celebrant pět kadidlových zrn, jež později zasadí do paškálu — svíce velikonoční: ,Veniat, quaesumus, omnipotens Deus, super hoc incensum ... Per Christum, Dominum nostrum Sbor: „Amen.” Kostelník po třetí modlitbě vloží do kadidelnice kousky hořícího dřeva z planoucí hranice. Celebrant po skončené oraci vkládá do kadidelnice kadidla říkaje: ,Ab illo benedicaris..." a žehná je. Aspergilem kropí nový oheň i kadidlová zrna modle se tlumeným hlasem při tom ,Asperges me, Domine, hysopo et mundábor, lavabis me et super nivem dealbabar." Aspergil vrátí ministrantu a béře kadidelnici, okuřuje nový oheň i zrna trojí incensací. Kostelník mezitím od ohně rozžehne svíčku, kterou, aby nezhasla, vloží do lucerny. Od této svíčky budou později rozžata ramena trojkrutce. Diákon oblečen nyní bílou dalmatikou, béře do ruky hůl s frojkrutcem, celebrant znovu vloží kadidlo do kadidelnice a žehná je. Průvod duchovenstva se řadí a ubírá dovnitř kostela. Zde, blíže dveří, průvod zastaví, diákon nahne trojkrutec a ministrant svíčkou, která byla rozžehnuta posvěceným ohněm, rozžehne jedno rameno trojkrutce. Diákon pak pozv;.dne trojkrutec, klekne na obě kolena, kdežto celebrant sejme biret, ostatní účastníci průvodu rovněž poklekají a diákon zpívá „Lumen Christi”, sbor odpoví: ,Deo gratias." Potom všichni povstanou a průvod se béře doprostřed kostela. Zde rozžehne diákon druhé ramena trojkrutce a kleče zpívá vyšším hlasem opět: „Lumen Christi.” Sbor odpoví: ,Dea gratias." Průvod se ubírá k hlavnímu oltáři, kde rozžehne diákon třetí rameno trojkrutce, pokleká a -opět vyšším hlasem zpívá: „Lumen Christi”, a sbor taktéž odpoví: ,Deo gratias." Všichni povstanou, ministrant zhasne svíčku v lucerně, duchovenstvo pokleká na jedno koleno před křížem oltářním. Celebrant vystoupí k oltáři na stranu epištolní. Diákon vezme misál, prosí celebranta o požehnání; celebrant modlí se: ,Dominus sit in corde tuo et in labiis 86 | ||||
|