|
| ||||
| ||||
|
Po zpěvu epištoly infonuje celebrant: „Alleluja.” Chor na témž stupni tentio zpěv opakuje. Celebrant pak zpívá totéž „Alleluja” o tón výše a sbor právě tak. Po třetí opět na vyšším tónu zpívá celebrant toutéž melodií a chor týmž způsobem. Dozpívav „Alleluja”, zpívá chor dále žalm „Confifemini Domino, quoniam bonus...” a tractus „Laudate Dominum, omnes genfes; et collaudate eum, omnnes populi... manet in aeternum.”
Následuje evangelium. Dnes však ministranti nepřistupují při zpěvu sv. Evan_ gelia se svícemi. Po incensaci zpívá diákon Evangelium: ,Vespere autem sabbati. " Credo není. Po Evangeliu celebrant infonuje: ,Dominus vobiscum." Chor od-poví: ,Et cum spiritu tuo." Celebrant: „Oremus.” Offertorium také není zpíváno, hrají jen varhany. Po tiché sekrefě zpívá celebrant: „Per omnia saecula saeculorum.” Chor: „Amen.” Celebrant: „Dominus vobiscum.” Chor: ,Et cum spiritu tuo." Celebrant: „Sursum corda.” Chor: „Habemus ad Dominum.” Celebrant: ,Grafias agamus Domino Deo nosfro." Chor: „Dignum et justum est.” Celebrant zpívá dále praefaci. Když skončí celebrant, zpívá chor: „Sanctus.” Po proměňování pak pokračuje: ,Benedicfus." K Pater noster zpívá celebrant: „Per omnia saecula saeculorum.” Chor: „Amen.” Celebrant: ,Oremus. Praeceptis salufaribus moniti... Pater noster... Et ne nos inducas in tentafionem." Chor: „Sed libera nos a malo.” Po tiché modlitbě: „Per omnia saecula saeculorum.” Chor: „Amen.” Celebrant: ,Pax Domini sit semper vobiscum." Chor: ,Et cum spiritu tuo." Tohoto dne při posv. liturgii celebrant neuděluje polibek pokoje. Agnus Dei dnes odpadá. Po svatém přijímání zpívá chor: „Alleluja, alleluja, alleluja” a pokračuje ve zpěvu žalmu 116. „Laudate Dominum, omnes gentes, Laudate eum, omnes populi ` a na konec žalmu opakuje týmž způsobem jako zprvu třikráfe „Alleluja”. Celebrant pak intonuje antifonu k Magnificat: ,Vesperae autem sabbafi.” Chor pokračuje: ,Quae lucescif in prima sabbati: venit Maria Magdalena, et altera Maria, videre sepulcrum, Alleluja." Dále pokračuje chor: „Magnificat anima mea Dominum” s ,Gloria Patri" na konec. Pak opakuje antifonu, kterou zpíval před Magnificat. Když chor dokončí, zpívá celebrant: „Dominus vobiscum.” Chor odpoví: ,Et cum spiritu tuo." Celebrant: ,Oremus. Spiritum nobis, Domine, tuae caritat, s infunde... per omnia saecula saeculorum." Chor: „Amen.” Celebrant: ,Dominus vobiscum." Chor: ,Et cum spiritu tuo." Diákon, obrácen k lidu, zpívá velikonoční: ,Ite missa est, alleluja, alleluja." Chor dokončí: ,Deo gnatias, alleluja, alleluja." Celebrant udělí požehnání věřícím a po posledním Evangeliu pokloní se všichni před oltářním křížem a odejdou v průvodu do sakristie. (Pokračování.) Doc. Dr. Jiří V. Klíma: Hudba v staré české škole. Několik vzpomínek z rodinné kroniky. Na starých vesnických školách před sto lety nebýval vždy radostný život. Bída s nouzí si tam podávaly ruce. Dědeček mé babičky Jan Baroch byl po 21 roků učitelem, neboli — jak se tehdy říkávalo — kantorem ve Skramníkách u Českého Brodu. R. 1778 zemřel a zůstala po něm vdova s 8 dětmi, z ;nichž 7 bylo nezaopatřených. Nejstarší syn, František, který v Praze studoval — vy-svědčení z r. 1774 osvědčuje výborný prospěch v gramatikální fřídě -- by1 již preceptorem na normální škole pražské. Ale aby zachránil matku vdovu se 7 sirotky od hladu, podal si k patronovi školy, knížeti Františku Liechtensfeinovi, žádost za uprázdněné místo pa svém otci. Kníže dekretem ze 4. června téhož roku milostivě svolil, aby se syn stal v Skramníkách učitelem a staral se o matku i sourozence. 90 | ||||
|