|
| ||||
| ||||
|
náš sváteční rozhlas z náboženského programu vysílá téměř jen a jen katolické relace, církve českomoravské jednou „za uherský měsíc” a českobratrským evangelíkům vůbec nic? Nevím, proč tak činí. Nevěřím, že by ti pánové, kteří sestavují programy svátečního rozhlasu, byli tolik neznalí, aby nevěděli o statisících česko-bratrských evangelíků nebo o příslušnících církve českomoravské, kterých je přes jeden milion. Či si českobratrští občané nezaslouží, aby aspoň pro ty, kteří pro nemoc, vzdálenost, stáří a pod, nemohou se účastnit společných bohoslužeb v kostele, byly aspoň jednou měsíčně vy-sílány bohoslužby z českobratrského kostela, jakož i aspoň jednou týdně aby byla vysílána, evangelická relace, a to všemi našimi rozhlasovými stanicemi"?
Sychrova „Missa solemnis” v rozhlase. V neděli 2. července 1939 dával staroboleslavský regens, choru Jos. Klazar Sychrovu pětihlasou mši „solemnis” s průvodem varhan. Našel i v okolí obětavé zpěváky (z Lysé, Nymburka a až z Ml. Boleslavě), kteří mu pomohli rozšířiti jeho jinak dosti početný sbor, který i tentokráte byl podporován kolegy zpěváky a zpěvačkami ze sboru ředitele Vedrala z Brandýsa n. L,. Už z této zvláštní ochoty zpěváků, přislých z jiných kůrů, bylo vidět, že Sychrovo jméno přec jen ještě udržuje se v dobré paměti, a že zá-)em pro jeho církevní hudbu zůstává. Na var-hany doprovázel znamenitý hudebník p. Frýda ze Staré Boleslavě. Ředitel Klazar zladil výkon pěveckého sboru k dokonalému výsledku. C. S. Přenos z opatského chrámu Páni sv. Petra a Pavla v Rajhradě (Grossraigern). V neděli dne 16. července zazpíval do radia smíšený sbor Cyrilské Jednoty v Rajhradě Moritze Brosiga slavnostní mši, op. 44. Sbor dirigoval Jos. Apetauer, na varhany doprovázel ředitel kůru Jos. Louko-ta, a instrumentální průvod obstarali členové orchestrálního sdružení v Rajhradě. Význam Brosiga byl sporným: obhájci f. zv. vídeňského směru, kferv byl zabrocen proti orthodoxní re-formě říšskoněmecké (připouštěl jako vhodné pro liturgii mše Jos. a Michaela Haydna, mše Mozartovy a jim podobné), vytýkal Brosigovi reakcionářství, tak na př. zástupce tohoto směru Alfred Schnerich vyjádřil se o Brosigovi„ že hledá jenom smutný, temný tón pro své církevní skladby, a že mu potom ,Kyrie" zní jako „Requiem”. Zastánci přísné reformy, na př. Dr. Karl Weinmann, ředitel církevněhudební školy v Řez-ně (Regensbur;g), sice chválí jeho skvělou instrumentaci a ušlechtilou melodiku, ale zase uvádí, že Brosig vykazuje některé slabosti, které dobře nesnáší, ,unser gelůuteter liturgischer und kirchenmusikalischer Sinn."*) Brosig byl členem f. zv, vratislavské školy, založené dómF ským kapelníkem ve Vratislavi (Breslau) Jos. Ignácem Schnabelem; přímým následovníkem Brosigovým byl u nás již známější Max Filke (zemřel 1911), zejména na kůrech, které provozovaly rády instrumentální hudbu. Mnozí z na- *) Viz „Geschichte der Kirchenmusik mif besonderer Beriicksichfigung der kirchenmusikalischen Resfaurafion im 19. Jahrhundert” van dr. Karl Weimann.šich církevních skladatelů Brosiga ve svém významu předstihují. Rajhradští Cyrilisté, at ve sboru, či v orchestru, věnovali provedení mše náležitou pozornost; dirigent i varhaník zdatní lidé. Vděčně jsem přijímal, že rajhradští do pohyblivých částí mše svaté vřadili ,Graduale" od I. G. E. Stehleho; na tohoto vynikajícího německého skladatele, který nám je svým slohem, tak blízkým, zapomněli jsme, zdá se, docela. Zdatnější kůry měly by aspoň někdy sáhnouti k vynikající jeho práci, mši „solemnis” pro smíšený shor, orchestr a varhany, op. 42. C. S. Přenos z Jindřichova Hradce. (Slavná mše sv. z proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie dne 15. srpna t, r.) Chrámový shor kůru jindřichohradeckého spolu se členy zpěváckých spolků „Slávy dcera” a „Smetana” (je chvály-hodné spoluúčinkování těchto těles sborových na kůru chrámovém), věnovali jistě hodně času i pilné práce nastudování církevních komposio ředitele kůru Kamila Voborského s dobrým orchestrem „Hudební jednoty” jindřichohradecké, zrovna jako sólisté sl. Vlasta Voborská (soprán), Dr. Jos, Krupička (tenor) a Dr. Jaroslav Šetka (sólista na housle). Všichni účinkující, vedeni ve sborech p. Janem Zemanem a doprovázeni na varhanách panem ředitelem kůru, mě-li jistě nejlepší vůli prokázati, že církevní hudbu pěstují radostně a s úspěchem. Tento úmysl se rozhodně zdařil. Byla provedena „Missa brevis in Es-dur” pro smíšeny sbor, orchestr a var-hany, pak graduale „Propter veritatem”, dále offertorium „Assumpta est Maria” pro smíšený sbor a varhany, pak ,Pange lingua in As-dur", vše od Kamila Voborského. Talent skladatelův je spíše eklektického rázu, hledajícího spoj k našim církevním skladatelům novější doby; základem jeho slohu je jednoduchá homořonie, melodika strohá, ušlechtilejšího tónu; polyfonní věta mihne se jenom sporadicky; tak na př. v závěru ,Creda", kde svým zařazením přiklání se zase ke mším staršího původu. Pohyblivé části mešní, a fo graduale „Propter veritatem” a offertorium „Assumpta est Maria” jsou vkusné práce, „Ave Maria” pro soprán, vřazené za graduale, od Kalina, dále „Ave Maria”, duo pro soprán a tenor od Kamila Voborského, obě sklad-by doprovázeny vždy sólovými houslemi a varhanami, s lituráického hlediska ovšem jako pohyblivé části mše svaté schvalovati nelze. C. S. Přenos z opatského chrámu benediktinů v Emauzíeh v neděli 24. září 1939. V uvedenou neděli byla vysílána mše sv,, při níž — jak je v tomto chrámu Páně zavedeno — zpívali brafři z řádu benediktinů svůj chvalně známý g r e g o r i á n-s k ý c h o r á 1. Vniknout pině v j e j i c h po-dání chorálu předpokládá v c í ti t se dokonale v tento sloh, uvědomit si nejdříve všechny jeho zvláštnosti (jichž je tolik a tak hodnotných!), a zejména seznámit se s jeho melodickým základem, jímž je, nezapomínejme, s 1 o v o, v ě t a—máme tu co činiti se stylem d -eklamatorn í m po výtce; vůhec nutno vžít se cele v dobu, kdy gregoriánský chorál vznikal. My laičtí zpěváci chorálu žijeme v něm a s ním celá d,esííilefí a řekněte: zevšední, znaví"? Nikdy ne. Jeho původnost, jeho bohatství v jeho prvcích, jich vysoké hodnoty toho nepřipustí. Jen č a s u je 101 | ||||
|