|
| ||||
| ||||
|
potřebí k Tomu, abychom se vžili v ducha gregoriánského chorálu a v tom času abychom se mu věnovali c e 1 e. — Napsal bych, že věřím Qu:idonu Adlerovi, když pro dokonalé vcítění se do chorálu žádá d v o u 1 e t é i s o 1 a c,e (viz jeho spis: „Der Sfil in der Musik, str. 25). Nemůže si každý z nás takové isolace dopřát, ale proto
t í m d é L e musí chorál studovat, čímž chci říci s á m z p í v a t— nejen poslechem, ale v prvé řadě v 1 a s t n í m z p ě v e m nejlépe pronikneš taje tohoto jedinečného slohu. Tuším, že právě z p ě v á k c h o r á 1 u může nejspolehlivěji po-soudit, jak chorál se zpívá. — Zpěv chorálu, jak jsem ho znovu slyšel v podání benediktinů, je s k v ě l v. Obdivuji u nich zejména deklamaci (s jakým porozuměním se tu chápe deklamační prvek chorálu), čistou intonaci a pak zvlášt :ona jednoduchost v předná"ených liniích melodických, takový zjemněný výraz, skromný hlavně (přiznám se, že my laičtí zpěváci, kteří musíme zpívat vše, od gregor. chorálu přes věci starých mistrů italských až do slohw nejnovější doby, t a k h l e jako oni s 1 -o h o v ě zpívat ne-dokážeme — už tvoření tónu u nás a vůbec celý způsob zpěvu je jiný). Emauzští benediktini mají ovšem výhodu i v tom, že je doprovází vždycky vynikající varhaník, a to opět s vybraným smyslem pro styl. Dvěma slovy: vynikající re-produkce. C. S. Treglerova „Missa brevis D dur” v Brně 8. října 1939. Této skvělé Treglerově mši dostala se skvělého provedení ve sfoličním chrámu sv. Petra a Pavla v Brně. Ředitel Ant. Hromádka, u varhan Vladimír Havlík. Tato mše byla dává-na místo původně hlášené mše Ant. Hromádky „In honorem SS. Trinitatis” pro mužský sbor a varhany. Vedle mše bylo hlášeno nejasně Offiertorium a pak skladba Leopolda Zvonaře ,Hospodine, pomiluj ny” pro sedmihlasý shor, vedle Lisztovy světoznámé varhanní komposice, preludia a fugy na jméno „Bach”, v níž zachytili jsme jenom část; Zvonařův sbor již slyšen ne-byl, nebol přenos byl před vyčerpáním zakončen, Tato Treglerova mše je jednou z nejkrásnějších jeho prací, která svéráznou podstat skladatelovu zachycuje co nejvýrazněji. Tre;ler měl těžké postavení ve vývoji české církevní hudby, nebot jeho komilitonem nebyl nikdo jiný, nežli originální Frant. Picka, výborný znatel vokální hudby i varhan. Ve varhanách však Tregler Picku předčil; ve sboru musil se konkurenci vší silou bránit. A uhájil se tu, poněvadž byl pIn tvůrčí síly a oelou svou povahou vyhrocen proti jakémukoliv napodobování. S Pickou má hlava společné maximy (praktická pravidla) pro církevní hudbu a vstup na nové cesty, zahájené Steck~erovou mší ,solemnis". — Treglerova „Missa brevis D-dur” je jednou z nejzpěvnějších českých mší s velmi vděčným varhanním; partem. Říditi ji je pravým požitkem pro sbor-mistra, zrovna jako zpívati ji pro zpěváky (pro které je dost náročná, poněvadž žádá na hlasu dost značné rozpětí). Brněnští provedli mši s velkým nadšením a zdarem. Uchvacovala ze-jména místa jásavého základu — větší pianissima, zachovává v některých místech, byla by dodala provedení mše jenom pestřejší bar-vitosti. Sám jsem dával tuto mši v „Gloria” tempem poněkud rychlejším. Ale ani klidnějším pohybem této části mše ukřivděno nebylo. sbor zněl všude vyrovnaně, vyšší polohy, ze- jména v ,Kyrie" a v ,Et incarnatus est" zmáhaly altisfky zdárně, zrovna jako basisté na různých místech svého partu, i tenoři se snažili, seč byli, jenom splendidní místa, jako v ,Sanctus" ono unisono ,pleni sunt oceli Goria tua" a pak „Hosanna” vyznělo jim slabě, ačkoliv právě v těchto místech tenor může se zaskvět nejlépe; ovšem nasazení tónu v ,Hosanna" je pro zpěváka dost obtížné. Výborný byl varhaník ve mši i v preludování a průvodu chorálu, jenom v závěru „Gloria” by byl neškodil nějaký silnější rejstřík navíc. Chorál byl zpíván mužským sborem velmi zdařile. C. S. Josef Haydn. (K 130. roku od jeho smrti.) Říšskoněmecký rozhlas vysílal k uctění památky Josefa Haydna slavnou jeho „Mariazellskou” mši C-dur, jejíž reprisu v neděli 15. října m„ r.. Jsem poslouchal. Ani my nemůžeme — v oboru církevní a duchovní hudby — nevzpomenout+ velkého skladatele, z něhož i naši skladatelé církevního baroka těžili. Haydn, jehož život umělce a člověka plynul hlavně ve štastných. chvílích, tvořil podivuhodně mnoho — hlavně v symfoniích, v hudbě komorní — písňový skla-datel byl slabý (slabé literární vzdělání), rovněž v opeře nevynikl — poúef skladeb až udivuje --symfonií as 125, kvartet 77, 20 klavírních koncertů atd. Z duchovních děl dvě oraforila: „Schópfunó” a „Jahreszeiten” a „Sedm slov Kristových”. Programem sic m a j í to býti d u-c h o v n í oratoria, ale nádech mají spíše světský. Haydn napsal 12 mší vedle jiných církevních skladeb. Vycházel tu zejména ze skladeb vídeňského Johanna Josefa Fuxe. Jsou to mše s instrumentálním průvodem. —Jedna z nejlepších — zejména s ohledem na celkový ráz hudby — je „Maria-Zeller Messe”. Je tu zvláštní sloh Haydnův jasně patrný; kořenem je to ryzí hudba i n s t r u m e n t á l n í , jíž text je vedlejším — všimněme si závěru v „Agnus” — „dona nobis paeem” je i m i t u j í c í h o charakteru ve formě fugy? , enedictus", pokud v 1. a 3. čásfi je přednášeno shonem, je rovněž pino piných, světlých barev — jenom střed (sol'*) vykazuje lyrický základ (v něm názvuky na později komponovanou rakouskou hymnu). Styl je v podstatě homofonní — polyfonie projevuje se ve dvou skvělých fugách: v konci ,Creda", a jak jsem již uvedl, v závěru „Agnus”. Na svou dobu vykazuje mše pino h a r m o n i c k y zajímavých míst (Haydn byl tu opravdovým novotářem), melodika je volná, rytmus někdy až bujný (viz ,H,osanna" v „Sanctus” a ,Benedictus" ). S u b j e k t i v i s m u s (který prorážel u Haydna i navenek na př. v pojmenování symfonií), pro-niká jasně i jeho církevní hudbou, která p r o to postrádá (i když se vcítíme do celého prostředí, kdy vznikaly komposice Haydnovy) charakteru ryzí -hudby katolické, hudby círk e v n í. Navenek svědčí tomu i ariosní úprava sól — ve mši ,Mariazellské" je tu ovšem určité z m í r n ě n í, poněvadž jedinou arií je tu pompésní sopránové sólo v „Gloria” („Gratias agimus Tibi"). Naproti tomu sólový kvartet v ,Benedictus" (Haydn byI prvý, kdo soustavně využifkovával sólového kvarteta) je d'ooela sfrohý a ve f o r m ě pro církevní hudbu proto přiiatelný. Na Haydna nelze ani nám zapomínat. Je-ho význam pro vývoj hudby vůhec je hluboký, Havdn si v našich koncertních s'ních i na kruchtách svou dobrou hudbou vykonal mnoho dobré- 102 | ||||
|