|
| ||||
| ||||
|
ho. Jeho „Stvoření” i další dvě jmenovaná oratoria byla často provozována v Praze; na venkově („Stvoření" bylo p o p r v é právě provede-no — v českém překladě?) 27. října 1805 na zámku Františka josefa, vladaře domu Lobkovického v Roudnici.*) — Nyní k provedení ,Mariazellské mše". Dával ji josef Keilberth se sborem státního badenského divadla v Karlsruhe a sbohem a orchestrem říšského vysilače ve Stuttgartu (Stuttgart). Sólisté: Hedvika Jun;gkurthová (soprán), Emma Mayerová (alt), Hans Blessin (tenor), Alexander Welitsch (baryton). Pro-vedení bylo dokonalé. Našemu způsobu zpěvu by bylo více vyhovovalo jenom ještě větší odsfíňování. Sólisté výborní — arie ,Gratias" byla výborná — sólový kvartet v ,Benedictus" velmi vyrovnaný — sbor i orchestr znamenitě sezpívány a sehrány. C. S.
Slavná m"se sv. u křižovníků v Praze 22, října 1939. Z radiových produkcí, vysílaných naším raďvem, bude v t. r. Hruškova mše „De Beata” svým provedením jistě řaditi se k produkcím nejzáslužnějším a nejlepším. Prvý superlativ míří na velkou zásluhu regenschoriho u křižovníků pana jar. Herleho, podporovaného skvělým a v literatuře velmi obeznámeným varhaníkem Dr. Michlem Jaromír Herle seznámil nás se skladbou jednoho z největších našich církevních skladatelů, jejž naše kůry, nevím proč, ze svého programu takřka vyřadily. Mše >,De Beata" je především ve svém rozsahu největším dí-lem Fr. Hrušky, třebaže v jakostech jeho nejhodnotnějších děl nedosahuje. Přesto je to dílo vysoce pozoruhodné a bylo mu rozhodně ukřivděno tím, že dosud nebylo vydáno tiskem. Mše je pojata v širokých liniích jako mše slavnostní. Má bohatý materiál především vokální a vystupuje tu ve skvělé výpravě smíšený sbor a vedle něho i sólistické partie smíšeného čtyř-hlasu, z nichž zejména vynikají lyrická místa v „Gloria” (qui tollis — qy:i sedes), pak v ,Credu" skvělá místa, jako ,Et in unum Dominum", nebo velmi originální ,Et incarnatus est", pak některé oddíly ,Benedictus"; vysoce zajímavý je také průvod orchestrální, který proti zvyklostem tehdejším (mše byla napsána v i. 1884) vystupuje takřka úpině samorostle. V celku působí m"se dojmem velmi hlubokým; postrádáme u ní jenom více polyfoniie, kterou Hruška ovládal mistrovsky, a potom trochu jednotností ve výstavbě „Sanctus” je na př. poněkud méně propracováno, nežli ostatní části mše a architektonická základna postrádá oné přehlednosti ve výstavbě, na niž jsme si u Hrušky zvykli. Provedení dne 22. října bylo neméně dokonalé jako ono, které jsem sledoval v létě tohoto ro= ku přímo při produkci. P. Jaromír Herle podal krásný výkon, řídě s obvyklou jistotou; vyzdvihoval všechny oddíly mše s porozuměním a po-dal mši jako celek s piným pochopením jistě také proto, že zná dokonale dílo Fr. Hrušky a vcítil se pině do jeho typického slohu. Chrámový sbor, dnes nejdokonalejší v Praze, podával Hrušku ve skvělých slohových tazích, a dal je-ho dílu ze sebe všechno, poněvadž také zpíval s piným citem a na podkladě bohatých zkuš§e- *) Viz: A. L. Krejčík: „První české provede-ní oratoria Stvoření” — „Hudební revue”, roč 11., červen 1909, str. 313-314.ností, které rozsáhlý program Herleho kůru mu poskytuje. Sólisté: dámy Vrbová, Sudíková, pánové Škoula a Svoboda, zpěváci to v církevním stohu vysoce zkušení, zpívali své party velmh zdárně a s piným zaujetím pro skladatele, v jehož sloh pině se dovedli vžít. Varhaník Dr. Michl byl jako vždy bezvadný, orchestr hrál s piným zaujetím. V přenosu slavné mše svaté upoutávaly i proměnlivé části mše, tak zejména krásné graduale Fr. Z. Skuherského ,Domine refugium" pro smíšený sbor. Skuherský a Hruška, skladatelé z oboru církevní hudby — jsou dnes až hříšně zanedbáváni; Griesbacherův ,Introit" a ,Communio" tvořily závěr mše — tyto> jednohlasé skladby z celého souboru jsou velmi zaiímavé. C. S. Přenos z kostela 00. Redernpforisfů v Plzni 29. října 1939. Byla vysílána ušlechtilá mše Eduarda Treglera ,Missa brevis", jejíž půvab ani v nejmenším nevyprchal průběhem let — naopak mše působí stále nově a silně. V Plzni dával mši tuto Emanuel Wieser s,pěveckým sborem chrámu, na varhany doprovázela zkušeně a pozorně M. ŠaWová-Provazníková. Chrámový, sbor, který ve svém složení vykazoval oproti silnějším sopránům a basům poněkud slabší alt a tenor, byl veden velmi zdárně svým sborm'i,strem, který v celku pojal skladbu správně; volil přeměřená tempa (jenom závěr „Gloria” a potom ,Et in Spiritum" v ,Credu" byly by si žádaly rychlejšího pohybu); odstíň,ování rovněž bylo velmi dokonalé, proto mše byla výstižně ve svých barvách podmalovávána; nástupy, jak žádá základ mše, byly pevné. Do pořadu proved-ení dobře zapadal ,Introit" a ,Communio' od Vojt. Říhovského — motetta Gruberova: ,Dominabitur a mari" a lPostula a me" jsou sklad-by střední hodnoty. C. S. Z kolegiálního chrámu Všech svatých na Hradě pražském (ve svátek Všech svatých 1. listopadu 1939). Vojty Mádla „Mše ke cti sv. Františka z Assisi”. Řídil O. A. Tichý, u varhan prof. Wiedermann. Ne že by Pato mše nedovedla vyhovět v jednotlivostech; je tu pino zajímavých a nových myšlenek, jež z většiny neseny jsou duchem církevní hudby. Ale skladbě chybí hlavně soustředění, soustavná práce z tématu a na konec 'i jednolitost ve slohu, mezi „Gloria” a ,Credem" s jedné strany, a druhými částmi mše s druhé je mez — v prvých je méně zvrouGnění; je tu celkem jednodušší hudba, méně působivá. Skladbě chybí zejména polyfonie — i vedení hlasů v pouhé homofonii ve směru výlučně vertikálním (až na v ý j i m k y, z nichž vyniká „Benedictus”) nedodá skladbě zajímavosti. O. A. Tichý řídil dílo pečlivě. Jenom na cesury vzhI-edem k reprodukci radiem nutno dáti pozor, na př. nebylo téměř výdechu mezi koncem ,Et incarnatus est« a „Crucifixus11. Chorál zpíván dobře. Jednohlasé odpovědi byly už svým základem chudé. G S. Dvořákova mše na kroměřížském kůru v ne-děli 12. listopadu 1939. Pěvecký sbor „Moravan”, vedený dirigentem Třasoněm a doprovázený Helenou Galantovou na varhanách (velmi dobrý 103 | ||||
|