|
| ||||
| ||||
|
v začátku minulého roku navrhoval, na určitém soustředění programovém dohodnouti se ne-mohli. Bude-li všude dobrá vůle, jistě se podaří tuto důležitou věc upraviti v zájmu řádného
uspořádání programu v našem radiu. Pokud se týče vlastního provedení, mohu se vyjádřiti, že vyhovovalo ve všech číslech programu; všude bylo hlavně pino dobré vůle. C. S. S kruchty a podia Z pražských kůrů. (Neděle 19. listopadu.) 1. U křizovníků. Ředitel kůru, Jaromír Herle, na tubo neděli pro mši sv. volil až na wýjimky (Grisbacherův Introitus, Graduale a Communio) vesměs skladby W. A. Mozarta. Byla ta především jedna z nejlepších Mozartových mší „Missa Brevis ` D-dur; dále offiertorium „De prafundis”, pak „Tanfum ergo” a sbor ,Laudate Dominurn”. Mozartova mše, jako jiné jeho sklad-by církevní, má místa religiosních nálad, ovšem v barvách barokních, jsou tu však také partie, které vystupují z duchovních nálad a jsou již na mezích světské subjektivní lyriky mozartovského slohu, jako třeba ,Benedikfus ". Z ostatních skladeb „De profundis” jímá hlubokou náladou smutku. Provedení jako obvykle v sólech, ve sboru, ve varhanách, v orchestru tvořilo ladný soulad zásluhou vzorného sbormistra a všech jeho spolupracovníků. II. V kostele u sv. Jakuba (iI minoritů). U dveří chrámových hned jsi překvapen: dostává se ti do rukou program duchovní hudby od 12. listopadu 1939 do 1. ledna 1940. V programu jsou velmi zajímavé skladby mešní. Je tu především Kubátova „Missa solemnis”, pak velmi hodnotné a už na kůrech zdomácnělé: ,Treglerova „Missa brevis” op. 6., Pickova „Missa in F-dur”, Říhovského „Loretfa”, a druhdy velmi zpívaná Skuherského „Missa brevis in hon. scti Ferdinandi”. Pak přijdou mše slavnostní, jako Dvořákova in D, op. 85., pro sóla, sbor, orchestr a varhany, a nejlepší práce TreYlerova „Missa jubila-ei”, vedle Křečovické mše josefa Swka- Robert Fiihrer je tu zastoupen pastorální mší in A> vřazenou správně na vánoce a sine na svátek sv. Štěpána.L méně známých je tu J. N. Kolář se svou mší in g-moll in hon. seti Venoe~-slai. Ozdobou programu je „Te Deum”, od A. Brucknera a 150. Žalm pro sóla, sbor orchestr a varhany od Antonína Dvořáka. — Na Nový rok vedle Křečovické mše určena novoroční h a 1 a d a „Zvoník” od B. A. Wiedermanna. V uvedenou neděli před mší svatou bylo provedeno ,Coneerto grosso" od G. E. Hiindla, půvabně v celkovém pojetí a zejména šfasfně v lyričtějších místech. Po H indlovi dá-val snaživý svatojakubský regenschori Dr. Pelikán svého oblíbeného J. Š. Bacha; tentokráte to byla kantáta č. 105 pro sóla, sbor a varhany. Bachovo dílo vyznělo pod taktovkou Pelikánovou bez kazů, stylově, a to jak ve sborech, tak v sólech. Při mši svaté byla provedena Fibichova „Missa brevis”. Dílo, které tuším byla a jest dosud sporné ve svých hodnotách. Dívám-li sa na skladbu se stanoviska přísné hudby církevní, vzpomínám-li na dobu vzniku (rok 1883), kdy předcházely už vzorné mše F. Z. Skuherského, Josefa Foerstera, Fr. Hrušky, josefa Nešvery a mého otce J. C. Sychry (tehdy vyšla právě jeho „Svatováclavská m,4e"), nemohu ve mši Fibichově viděti nic jiného, nežli skladbu, která ve svém celkovém pojetí vychází právě z oné hudby, jež předcházela hudbu reformní. Pro kritika zůstává velmi zajímavou otázkou, jak daleko Fibich v sobě předreformní církevní hudbu strávil, a jak na konec vyzněla jeho vlastní skladba, jak ji svým osobitým tónem vybavil. Na tuhle otázku Fibichova Missa brevis nedává jed-notné odpovědi. Takové Credo” na př. celým svým založením neprokresluje jednotlivých myš-lenek ve vyznání víry, ale soustřeďuje se na obsah iednoho slova, ,Credo" nemá proto vypjatějších míst, a dociluje jednotnosti hlavně ba-sem oontinuo, nad nímž sbor ve skromné homofionii zpívá svůj part. To je kus myšlenkové originality v základním pojetí i v jeho provedení; ale už „H,ossana” je značně ovlivněno hudbou baroka, z níž docela jasně vyrůstá nejen melodic. proud, ale celá základna „Benedictus”. Mše proto 'už z těchto důvodů postrádá jednotlivé výstavby — mše také ve vývoji církevní hudby se zvlášt neuplatnila a jej nijak neovlivnila. Že pohyblivé části Graduale a Offerf;orium byly nahrazeny tenorovými sóly s českým textem, to mi ovšem vadilo, jako každému, kdo pro mši sv. dbá přísných Liturgických předpisů. Jinak pině chápu snahu neúnavného pěvce, p. Miloslava J~eníka. Píle reg'ensch,oriho Dra Pelikána je uznáníhodna, zrovna jako vysoce hod-notné výkony Dra Kubáně, celého sboru svatojakubského i sólistů, z nichž zvlášt se m,i líbila dámská sóla v Bachově kantátě. G S. Koncert pražského „Hlaholu” (ve Smetanově síni Representačního domu 14. prosince m. r.) byl věnován tentokráte české kantátě světské i duchovní. Pozadu byla tedy f o r m a k a n t á t y směrnicí pro jeho ucelenost; základna až příliš široká, která vypiněna dvěma světskými kantátami („Zimní balada" od Otakara Zicha a ,Dětská balada" od Rudolfa Karla) a dvěma kantátami duchovními („Stabat Mater" Emila Axmana a „Te Deum” od J. B,. Faersfra), 'nemohla skytnouti obrazu j e d n o 1 i t ě j š í h o. Mimoděk vtírala se otázka, proč celý program anebo aspoň jeho valná část nebyla věnována letošní-mu našemu jubilantovi J. B. Faersfrovi (který byl sice koncertu přítomen, a'e vedením spolku nebyl ani náležitě přivítán). Ostatně kdyby byl pořad věnován j e n o m duchovní kantátě, byI by už navenek vyzněl slohověji. Sama o sobě byla jednoflivá čísla vysoce hodnotná. Platí to o prvém čísle programu, kantát--' Z i c h o v ě, jejíž celkový tón děsu projevil Zich silnou hudbou, která věrně slovo za slovem, větu za větou prokreslovala báseň, hledajíc a šťastně nalézajíc nové obměny pro výraz jednotlivých situací. Kantáta Rudolfa Karla byla věrným zachyce- 105 | ||||
|