|
| ||||
| ||||
|
mouckém semináři. Mnoho sborů úspěšně harmonisoval pro Cyrilskou jednotu. Ze sólových skladeb vynikají píseň o sv. Josefu a postní „Hlava skloněná”.
Při reorganisaci arcidiecésní Cyrilské jednoty byl jmenován ordinariátním důvěrníkem. Mnoho vykonal a znamenal pro hnutí cyrilské, zvláště po jmenování generálním vikářem. Súčastnil se Cyrilských sjezdů, v Praze v roce 1929, kde slavil 25 let svého kněžství slavnou mší svatou u sv. Ludmily na Královských Vinohradech. V roce 1933 kázal při sjezdu C. J. v Moravské Ostrave a zaroven me vecer pré nas u o „pocatczc chrámového zpevu az po slavnou dobu literátských bratrstev, jejichž nástupcem jsou Cyrilské jednoty, a o slastech a strastech, jež provází hnutí cyrilské”. V roce 1936 stává se místopředsedou Obecné jednoty Cyrilské v Praze za Moravu. Přesné pinění povinností jej vzdalovalo činnosti hudební, a když loni na podzim začala hlodat srdeční choroba, tělo neodolalo, a tak odešel ve výroční den úmrtí své drahé, milované matičky, za ní, aby u trůnu Nejvyššího po boku patronky církevního zpěvu, sv. Cecilie, pěl neustále Jemu chvály. T. D. Jos. B. Foerster: Význam posvátné hudby. „Všechny veliké věci jsou zpěv,” napsal anglický myslitel Carlyle. Zamyslíme-li se nad tímto v první chvíli překvapujícím výrokem, nabývá, čím více jej pochopujeme, hlubšího a širšího smyslu. Kdo zpívá? Člověk, jehož srdce jest dobré, oddané, nadšení schopné, po kráse roztoužené. Jsouf chvíle v každém životě, kdy nestačí slovo, kdy zní prázdně. Přemíra citu si žádá něčeho vyššího, mocnějšího, něčeho, co by lépe a důrazněji projevovalo vnitřní rozechvění a zároveň obrazila tajemno duchavého zanícení člověka, který se cítí blízek Věčnu, oddán Bohu. „Šfastní hudebníci,” volá francouzský básník Grandmougin, „vaše říše se po-číná, kde říše slova se končí.” Dějiny dokazují, že se hudbou od jejích prvních začátků sloužilo Bohu. Je-mu se zpívalo, jemu zněly harfy a trouby, jemu zněly timpány žalmistů a k Je-ho chvále ozval se lidský hlas, nejdokonalejší hudební nástroj, nástroj schopný spojiti s tónem i slova. Touto cestou dospíváme i k nejdokonalejšímu projevu církevní hudby, ke gregoriánskému chorálu. Zřídlem nezemským byl právem nazván. Stejně obdivuhodný ve své zpěvnosti, ve své melodické kráse, ve své hloubce a vytržení citovém, ve své charakteristice, af prostě názorné, af psychologicky prohloubené, ve svém smutku i radosti, v žalu i mystické extasi. Vložiti v melodický pastup celou duši, obnažiti srdce, jaké umění! A je v chorálu nejen nejvyšší projev citu a odevzdanosti, je v něm i svrchovaná zbožnost v nadzemské kráse. Není mu třeba harmonie, berel a podpor, je součtem nezbadatelných složek psychických, a přece jednoduchost sama. Pokora a zbožnost pracovaly na něm po staletí a nebyl zajisté překonán ani největšími z hudebních géniů. Chorál gregoriánský je pramznem, z něhož čerpaly a budou čerpat věky, věčný, nedostižný vzor v každém směru. Mozart se mu poklonil a Liszt volíval svá témata z tohoto kastalského zdroje. I2ekl-li jsem, že chorál gregoriánský je ve všem vzorem, odkazuji na jeho linii, která ve slavnostních dnech je přímo přesycena ornamentací. Ne doba největší virtuosity vokální, nýbrž chorální melodika stvořila koloraturu. Srdce 2 | ||||
|